ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.2638.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 2638/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné Apston Capital Ltd. , se sídlem J.P. Morgan House, IFSC, Dublin, Irsko, IČ 408579, zastoupené Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem v Brně, Koliště 55, proti povinnému J. B. , zastoupenému JUDr. Jiřím Válkou, advokátem se sídlem v Brně, Masarykova 7, pro částku 12.320.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 96 Nc 1381/2006, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně z 8. 11. 2007, č. j. 20 Co 28/2007-45, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 20. 3. 2006, č. j. 96 Nc 1381/2006-11, kterým městský soud nařídil podle směnečného platebního rozkazu Krajského soudu v Brně z 18. 3. 2002, č. j. 42 Sm 4/2002-13, na majetek povinného exekuci, jejímž provedením pověřil navrženého exekutora. Odvolací soud uzavřel, že byl-li v nalézacím řízení uplatněn nárok ze směnky proti několika dlužníkům, má každý z nich postavení samostatného společníka podle §91 odst. 1 o. s. ř., takže podá-li proti směnečnému platebnímu rozkazu námitky jen některý z nich, mají tyto námitky účinky jen ve vztahu k němu a v rozsahu, v jakém je podal, zatímco vůči ostatním společníkům nabude platební rozkaz právní moci. V dané souvislosti je tedy podle odvolacího soudu rozhodující, zda byl podkladový titul řádně doručen povinnému, kterážto podmínka v daném řízení splněna byla, byť byl platební rozkaz doručen (ovšem řádně podle §29 odst. 3 o. s. ř. ustanovenému) opatrovníkovi, jenž případné námitky nepodal, takže ve vztahu k povinnému nabyl platební rozkaz vykonatelnosti.
V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. s odůvodněním, že „soud postupoval v rozporu s občanským soudním řádem i s ustálenou judikaturou soudů ČR“, povinný (aniž specifikuje, v čem naplnění jednotlivých dovolacích důvodů spatřuje) ohlašuje dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a) i b) o. s. ř.; namítá jednak, že směnečný platební rozkaz nemohl převzít, jelikož po rozvodu opustil společnou domácnost, a jednak, že exekuční titul nebyl doručen dalším dvěma žalovaným, a to společnostem Granos Plus s.r.o., se sídlem v Brně, Cyrilská 14, a Granos s.r.o., se sídlem tamtéž. Stejně jako v odvolání se povinný (s poukazem na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 9 Cmo 372/2002) dovolává aplikace ustanovení §175 odst. 2 ve spojení s ustanovením §173 odst. 2 o. s. ř., z nichž plyne, že nelze-li směnečný platební rozkaz doručit i jen jednomu ze žalovaných, soud jej usnesením zruší v plném rozsahu.
Oprávněná navrhla odmítnutí, případně zamítnutí dovolání.
Nejvyšší soud, jenž věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb.), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání a v tomto ohledu dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. – jež podle §238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c/ o. s. ř. – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy či soudem dovolacím rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují). Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tedy (vyjma případu – o který zde nejde, a netvrdí to ani dovolatel – kdy by samotná vada podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ /ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních/) jen důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel napadl – je Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3 věta první o.s.ř.).
Povinný sice – poukazem na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. – přisuzuje napadenému rozhodnutí zásadní právní význam, hodnocením námitek obsažených v dovolání však k závěru o splnění této podmínky dospět nelze.
O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. předpokládá), totiž v dané věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování rozhodných otázek, tedy otázek významných pro posouzení, zda jsou splněny všechny zákonem předepsané předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí, uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe.
Nejvyšší soud v usnesení ze 17. 2. 2000, sp. zn. 20 Cdo 2599/98, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 8, ročník 2000 pod poř. č. 90, dovodil, že směnečný platební rozkaz je vykonatelný uplynutím lhůty k plnění v něm stanovené, počítané od doručení žalovanému. Okolnost, že dalšímu žalovanému – samostatnému společníku (§91 odst. 1 o. s. ř.) běží dosud lhůta k podání námitek (§175 odst. 1 o. s. ř.), nebo že platební rozkaz může být pro závady v doručení u tohoto dalšího žalovaného zrušen postupem podle §173 odst. 2 o. s. ř., nemá na tento závěr žádný vliv.
Z uvedeného plyne, že napadené rozhodnutí je v souladu s judikaturou. Pokud pak jde o doručení směnečného platebního rozkazu povinnému, jeho námitka, že exekuční titul nemohl převzít, jelikož po rozvodu opustil společnou domácnost, není zpochybněním závěru odvolacího soudu, že platební rozkaz byl řádně doručen opatrovníkovi, ustanovenému mu (pravomocně) v souladu s §29 odst. 3 o. s. ř., jenž námitky nepodal.
Protože tedy dovolání není přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O případných nákladech exekuce bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. exekučního řádu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. června 2010
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu