ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.2639.2010.1
sp. zn. 20 Cdo 2639/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné A. P. , zastoupené JUDr. Janou Hronovou, advokátkou se sídlem v Jihlavě, Husova 46, proti povinnému V. P. , vyklizením bytu, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 2 Nc 5577/2007, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky v Jihlavě, ze dne 16. února 2010, č. j. 54 Co 152/2010 - 51, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Okresní soud v Jihlavě usnesením ze dne 30. 11. 2009, č. j. 2 Nc 5577/2007 - 43, odmítl jako opožděné odvolání povinného proti usnesení ze dne 22. 11. 2007, č. j. 2 Nc 5577/2007 - 16, jímž Okresní soud v Jihlavě zamítl návrh povinného na odklad provedení exekuce (nařízené usnesením téhož soudu ze dne 7. 6. 2007, č. j. 2 Nc 5577/2007 - 9) a kterým rozhodl o nákladech této fáze řízení.
Krajský soud v Brně, pobočka v Jihlavě, usnesením ze dne 16. 2. 2010, č. j. 54 Co 152/2010 - 51, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, aniž byl při tomto úkonu zastoupen advokátem.
Dovolací soud vzhledem k článku II., bodu 12., části první zákona č. 7/2009 Sb. o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 7. 2009
a neshledal je přípustným.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo pro opožděnost odmítnuto odvolání povinného (proti usnesení o zamítnutí návrhu na odklad provedení exekuce), nezakládají ustanovení §238, §238a a §239 odst. 1 a 2 o. s. ř. zcela zjevně, neboť nejde o rozhodnutí v nich vyjmenovaná. Přípustnost dovolání nelze dovozovat ani z §239 odst. 3 o. s. ř., neboť napadeným usnesením nebylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí žaloby nebo jiného návrhu na zahájení řízení podle §43 odst. 2 o. s. ř., nýbrž usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost podle §208 odst. 1 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 1124/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 5/2003 pod č. 41). Ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. pak upravuje (pozitivně) přípustnost dovolání jen proti těm rozhodnutím, jež jsou rozhodnutími ve věci samé; usnesení, jímž soud prvního stupně odmítl odvolání jako opožděné, a tudíž ani rozhodnutí, jímž odvolací soud takové usnesení potvrdil, však rozhodnutím ve věci samé není (k pojmu „věc sama“ srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 10/1998 pod č. 61, případně usnesení téhož soudu ze dne 28. 8. 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11/1997, pod č. 88).
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání povinného podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl, aniž zohledňoval nedostatek nuceného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení (srov. §241b odst. 2 o. s. ř.).
O případných nákladech dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. zákona č. 120/2001 Sb.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. července 2010
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu