ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.2677.2010.1
sp. zn. 20 Cdo 2677/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavlíny Brzobohaté v exekuční věci oprávněného města Česká Lípa , se sídlem v České Lípě, nám. T.G.M. 1, zastoupeného JUDr. Marií Vítkovou, advokátkou se sídlem v České Lípě, Arbesova 400, proti povinné J. K. , zastoupené obecným zmocněncem Ing. J. K., pro 500,- Kč, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 12 Nc 4523/2005, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 26. 6. 2008, č. j. 73 Co 246/2008-64, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným usnesením krajský soud odmítl odvolání povinné proti výrokům I. a III. usnesení ze dne 7. 6. 2007, č. j. 12 Nc 4523/2005-43, jimiž okresní soud (z důvodu zániku funkce již pověřeného soudního exekutora JUDr. Miloše Pleštila) pověřil provedením exekuce, nařízené svým usnesením ze dne 4. 4. 2005, č. j. 12 Nc 4523/2005-2, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 20. 12. 2005, č. j. 35 Co 931/2005-11, JUDr. Igora Ivanka, soudního exekutora Exekutorského úřadu v Praze 10 (výrok I.), s tím, že účinky původního návrhu na nařízení exekuce zůstanou zachovány (výrok III.). Krajský soud uvedl, že povinná není věcně legitimována k podání odvolání proti výroku o pověření (nového) exekutora a případné námitky proti osobě exekutora lze uplatnit jen podle §29 zákona č. 120/2001 Sb. v rámci námitky podjatosti. Pokud jde o výrok, že účinky původního návrhu na nařízení exekuce zůstávají zachovány, jenž povinné žádné povinnosti neukládá a pouze konstatuje znění zákona (což má být uvedeno v odůvodnění usnesení), ten nelze odvoláním napadnout, o čemž byla i povinná správně okresním soudem poučena.
Povinná napadla rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním.
Dovolání není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“). Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Podle ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. dovolání přípustné není, neboť se nejedná o žádný ze zde taxativně vyjmenovaných případů. Dovolání není přípustné ani podle §237 odst. 1 o. s. ř., neboť napadené usnesení není ani potvrzujícím ani měnícím rozhodnutím ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srov. též usnesení Nejvyššího soudu z 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 10, ročník 1998 pod č. 61, případně usnesení téhož soudu z 28. 8. 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 1997 pod č. 88).
Nejvyšší soud proto bez nařízení jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.) dovolání podle ustanovení §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné odmítl, aniž by zkoumal podmínky povinného zastoupení dovolatelky v dovolacím řízení.
Vzhledem k tomu, že exekuce byla usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky Liberec ze dne 14. 12. 2009, č. j. 73 Co 835/2009-151, pravomocně zastavena, rozhodl dovolací soud i o nákladech tohoto dovolacího řízení.
Povinná v dovolacím řízení úspěšná nebyla, oprávněnému ani soudnímu exekutorovi, jimž vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, v tomto stádiu řízení podle obsahu spisu žádné nevznikly; tomu odpovídá výrok, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (§142 odst. 1, §224 odst. 1 a §243b odst. 5, věty první, o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. září 2010
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , v. r.
předsedkyně senátu