ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.2678.2010.1
sp. zn. 20 Cdo 2678/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavlíny Brzobohaté v exekuční věci oprávněného města Česká Lípa , se sídlem v České Lípě, nám. T.G.M. 1, zastoupeného JUDr. Marií Vítkovou, advokátkou se sídlem v České Lípě, Arbesova 400, proti povinné J. K. , pro 500,- Kč, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 12 Nc 4523/2005, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 26. 6. 2008, č. j. 73 Co 248/2008-67, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným usnesením krajský soud potvrdil usnesení ze dne 17. 4. 2008, č. j. 12 Nc 4523/2005-55, jímž okresní soud zamítl návrh povinné na vydání opravného usnesení, kterým by bylo opraveno datum právní moci v bodu I. usnesení č. j. 12 Nc 4523/2005-2, o nařízení exekuce a pověření soudního exekutora.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla povinná dovoláním.
Dovolání není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“). Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Podle ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. dovolání přípustné není, neboť se nejedná o žádný ze zde taxativně vyjmenovaných případů. Dovolání není přípustné ani podle §237 odst. 1 o. s. ř., neboť usnesení, jímž se zamítá návrh na vydání opravného usnesení, není rozhodnutím ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srov. též usnesení Nejvyššího soudu z 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 10, ročník 1998 pod č. 61, případně usnesení téhož soudu z 28. 8. 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 1997 pod č. 88).
Nejvyšší soud proto bez nařízení jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.) dovolání podle ustanovení §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné odmítl, aniž by zkoumal podmínky povinného zastoupení dovolatelky v dovolacím řízení.
Vzhledem k tomu, že exekuce byla usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky Liberec ze dne 14. 12. 2009, č. j. 73 Co 835/2009-151, pravomocně zastavena, rozhodl dovolací soud i o nákladech tohoto dovolacího řízení.
Protože povinná v dovolacím řízení úspěšná nebyla, vzniklo oprávněnému a soudnímu exekutorovi právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Jelikož jim však v tomto stádiu řízení podle obsahu spisu žádné nevznikly, rozhodl dovolací soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (§142 odst. 1, §224 odst. 1 a §243b odst. 5, věty první, o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. září 2010
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , v. r.
předsedkyně senátu