ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.2682.2010.1
sp. zn. 20 Cdo 2682/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavlíny Brzobohaté v exekuční věci oprávněného města Česká Lípa , se sídlem v České Lípě, nám. T.G.M. 1, zastoupeného JUDr. Marií Vítkovou, advokátkou se sídlem v České Lípě, Arbesova 400, proti povinné J. K. , pro 500,- Kč, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 12 Nc 4523/2005, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 14. 12. 2009, č. j. 73 Co 835/2009-151, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným usnesením krajský soud změnil usnesení ze dne 24. 9. 2009, č. j. 12 Nc 4523/2005-144, v části, jíž okresní soud zamítl návrh povinné ze dne 11. 4. 2009 na zastavení exekuce z důvodu nepravomocného a nevykonatelného exekučního titulu, tak, že řízení zastavil (výrok I.), a v části, jíž okresní soud zamítl návrh povinné na zastavení exekuce z důvodu prekluze práva exekuční titul vykonat, tak, že zastavil exekuci nařízenou usnesením okresního soudu ze dne 4. 4. 2205, č. j. 12 Nc 4523/2005-2, ve spojení s usnesením odvolacího soudu ze dne 20. 12. 2005, č. j. 35 Co 931/2005-11, (výrok II.); současně rozhodl o nákladech řízení.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla povinná dovoláním.
Dovolání není přípustné.
Z obecného závěru, že k dovolání jsou legitimováni účastníci řízení (§240 odst. 1, věta první, o. s. ř.), nelze dovozovat, že by dovolání s předpokládanými účinky mohl podat kterýkoli z nich. Z povahy dovolání jakožto mimořádného opravného prostředku totiž plyne, že oprávnění je podat svědčí toliko účastníku, kterému nebylo rozhodnutím odvolacího soudu plně vyhověno a kterému byla tímto rozhodnutím způsobena na jeho právech určitá újma, jíž lze odstranit zrušením napadeného rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2000, sp. zn. 2 Cdon 1648/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 12/2000 pod č. 138).
Protože povinná není osobou, jíž napadeným rozhodnutím nebylo vyhověno (napadeným usnesením na čl. 151 spisu soud návrhu povinné na zastavení exekuce vyhověl), není tedy ani k podání dovolání proto tomuto rozhodnutí oprávněna. Proto Nejvyšší soud její dovolání podle ustanovení §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. b) o. s. ř. odmítl.
Vzhledem k tomu, že exekuce byla usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky Liberec ze dne 14. 12. 2009, č. j. 73 Co 835/2009-151, pravomocně zastavena, rozhodl dovolací soud i o nákladech tohoto dovolacího řízení.
Protože povinná v dovolacím řízení úspěšná nebyla, vzniklo oprávněnému a soudnímu exekutorovi právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Jelikož jim však v tomto stádiu řízení podle obsahu spisu žádné nevznikly, rozhodl dovolací soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (§142 odst. 1, §224 odst. 1 a §243b odst. 5, věty první, o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. září 2010
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , v. r.
předsedkyně senátu