ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.2689.2010.1
sp. zn. 20 Cdo 2689/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Olgy Puškinové v exekuční věci oprávněného Bytového družstva U Jezera 2039 - 2042 , se sídlem v Praze 13, Stodůlkách, U Jezera 2039/18, zastoupeného Mgr. Jaroslavou Dospělovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Na Florenci 1, proti povinným 1) R. B. a 2) JUDr. M.B ., zastoupeným JUDr. Jitkou Kučerovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Karlovo nám. 18, vyklizením bytu se zajištěním náhradního ubytování, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. Nc 826/2003, o dovolání povinných proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 4. 2009, č. j. 16 Co 129/2009-115, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Povinní, ač správně poučeni o jeho nepřípustnosti, napadli dovoláním v záhlaví uvedené rozhodnutí, kterým městský soud potvrdil usnesení ze dne 25. 3. 2008, č. j. Nc 826/2003-38, jímž obvodní soud zamítl návrh povinné na odklad provedení exekuce vyklizením bytu, jež byla nařízena usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 2. 6. 2003, č. j. Nc 826/2003-4, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 21. 3. 2005, č. j. 16 Co 118/2005-30.
Dovolací soud věc projednal a rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009, dále jen „o. s. ř.“ (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř., lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Přípustnost dovolání nezakládají ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř., jelikož usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve věci odkladu provedení výkonu rozhodnutí (exekuce - §130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“), v jejich taxativních výčtech uvedeno není, a nelze ji opřít ani o ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., protože toto ustanovení je v exekučním řízení uplatnitelné toliko prostřednictvím §238a odst. 1 a 2 o. s. ř., kde ale – jak bylo již výše uvedeno – institut odkladu provedení exekuce není vyjmenován (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1520/2003, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 12/2004 pod č. 233).
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. července 2010
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , v. r.
předsedkyně senátu