ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.2814.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 2814/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Olgy Puškinové v exekuční věci oprávněné Fio, družstevní záložny , se sídlem v Praze 1, V Celnici 1028/10, proti povinným 1) M. M. , a 2) I. M. , pro 30.742,06 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň-jih pod sp. zn. 9 Nc 2042/2007, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 2. 2008, č. j. 11 Co 559/2007-51, takto:
Dovolání proti výroku I. usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 2. 2008, č. j. 11 Co 559/2007-51, pokud jím byla nařízena exekuce podle vykonatelného platebního rozkazu Okresního soudu v Chomutově ze dne 1. 6. 2006, č. j. 34 Ro 867/2006-29, k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 4.500,- Kč s úrokem z prodlení 30,6 % od 4. 10. 2002 do 17. 8. 2003, dále s úrokem z prodlení 29,85 % od 18. 8. 2003 do 31. 7. 2004, s úrokem z prodlení 30,6 % od 1. 8. 2004 do 29. 8. 2004, s úrokem z prodlení 31,35 % od 30. 8. 2004 do 14. 11. 2004 a s úrokem z prodlení 29,85 % od 15. 11. 2004 do zaplacení, se odmítá , jinak se usnesení krajského soudu zrušuje a v tomto rozsahu se věc vrací krajskému soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Plzeň-jih usnesením ze dne 21. 3. 2007, č. j. 9 Nc 2042/2007-11, nařídil podle platebního rozkazu Okresního soudu v Chomutově ze dne 1. 6. 2006, č. j. 34 Ro 867/2006-29, k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 30.742,06 Kč s vyčísleným úrokem, pro náklady nalézacího řízení 1.230,- Kč a pro náklady exekuce, exekuci (výrok I.), jejímž provedením pověřil Mgr. Zuzanu Bartošovou, soudní exekutorku (výrok II.).
Krajský soud napadeným usnesením usnesení okresního soudu ve výroku I. změnil tak, že se nařizuje exekuce jen k uspokojení pohledávky ve výši 4.500,- Kč s úrokem z prodlení 30,6 % od 4. 10. 2002 do 17. 8. 2003, dále s úrokem z prodlení 29,85 % od 18. 8. 2003 do 31. 7. 2004, s úrokem z prodlení 30,6 % od 1. 8. 2004 do 29. 8. 2004, s úrokem z prodlení 31,35 % od 30. 8. 2004 do 14. 11. 2004 a s úrokem z prodlení 29,85 % od 15. 11. 2004 do zaplacení a pro náklady exekuce v rozsahu 15 % (výrok I.). Ve zbývající části, pokud byl uplatněn návrh na nařízení exekuce ohledně částky 26.242,06 Kč s příslušenstvím a nákladů předchozího řízení v částce 1.230,- Kč, návrh zamítl (výrok II.). Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok III.) a ve výroku o pověření soudního exekutora usnesení okresního soudu potvrdil. Na základě dopisu druhé povinné ze dne 18. 9. 2006 adresovaného Mgr. Z. Ch. a obsahujícího žádost o zaplacení společného dluhu obou povinných manželů ve splátkách po 1.500,- Kč měsíčně, dospěl odvolací soud k závěru, že účastníci uzavřeli dohodu o splátkách. V této souvislosti odvolací soud dovodil, že Mgr. Z. Ch. byl oprávněn oprávněnou zastupovat, neboť dopis byl napsán dříve, než platební rozkaz – exekuční titul - nabyl dne 24. 10. 1006 právní moci, a Mgr. Ch. oprávněnou na základě plné moci v nalézacím řízení zastupoval. Skutečnost, že oprávněná neuvedla výši splátek, na uzavření dohody o splátkáchnemůže mít vliv, neboť stačí, že tak učinila povinná. Splatnost vymáhané pohledávky tedy byla dohodnuta jinak, než je uvedeno v exekučním titulu. Jeho vykonatelnost byla „odsunuta“ k okamžiku přijetí návrhu povinné na zaplacení dluhu ve splátkách (kryje se s právní mocí platebního rozkazu). Od měsíce října 2006, kdy se do dispozice povinných dostala akceptace návrhu druhé povinné vyjádřená v dopise ze dne 2. 10. 2006, měli povinní podle dohody dluh splácet po 1.500,- Kč měsíčně, a to vždy do posledního dne kalendářního měsíce. Protože v dohodě nebyla dohodnuta splatnost celého dluhu při nezaplacení některé ze splátek, byly ke dni podání návrhu na exekuci splatné pouze tři splátky. Odvolací soud proto nařídil exekuci jen pro 4.500,- Kč s příslušenstvím, ve zbývající části návrh zamítl.
Oprávněná v dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §238a odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále též jen „o. s. ř.“), namítá, že s povinnými nikdy žádnou dohodu o splácení dluhu neuzavřela, odpověď na dopis druhé povinné nebyl přijetím návrhu, ale jen běžná odpověď na její dopis, v níž oprávněná pouze sdělila, že splácení dluhu ve splátkách není vázáno na souhlas věřitele. K platnému uzavření dohody nemohlo dojít také proto, že korespondence probíhala jen mezi povinnou a oprávněnou, a to v době, kdy platební rozkaz ještě nenabyl právní moci. Dopis oprávněné byl podepsán Mgr. Ch., který však byl zmocněn oprávněnou zastupovat v soudním řízení o zaplacení dlužné částky, nemohl však činit hmotněprávní úkon spočívající v uzavření dohody o splátkách dluhu s povinnými mimo soudní řízení. Protože odvolací soud vycházel z nesprávného skutkového stavu a jeho rozhodnutí je nezákonné, oprávněná navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolací soud věc projednal a rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání (přípustné podle §238a odst. 1 písm. c/, odst. 2 ve spojení s §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.) je s výjimkou části výroku I. usnesení krajského soudu, v níž byla exekuce částečně nařízena, důvodné.
Soudní praxe je již ustálena v tom, že při nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) v souladu s ustanovením §261 a násl. o. s. ř. ve spojení s §52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákon č. 120/2001 Sb.“), soud při věcném posuzování návrhu na exekuci zkoumá pouze to, zda exekuční titul byl vydán orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelný po stránce formální a materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni, zda je exekuce navrhována v takovém rozsahu, který stačí k uspokojení oprávněného (§263 odst. 1 o. s. ř.), zda k vydobytí peněžité pohledávky nepostačuje exekuce nařízená nebo navržená jiným způsobem (§263 odst. 2 o. s. ř.), zda právo není prekludováno a zda navržený způsob exekuce na peněžité plnění není zřejmě nevhodný (§264 odst. 1 o. s. ř.).
Jestliže odvolací soud při nařízení exekuce posuzoval, zda účastníci neuzavřeli dohodu o splátkách, která může být případně jen důvodem k zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., je jeho rozhodnutí nesprávné.
Nejvyšší soud proto napadené rozhodnutí v rozsahu uvedeném ve výroku tohoto usnesení podle §243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. zrušil a věc podle §243b odst. 3, věty první, o. s. ř. vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání, které směřovalo proti části výroku I. napadeného usnesení, jímž byla exekuce nařízena pro částku 4 500,- Kč s příslušenstvím, dovolací soud dovolání odmítl, neboť v tomto rozsahu oprávněné procesní újma nevznikla (§243b odst. 5 a §218 písm. b/ o. s. ř.).
Odvolací soud je vázán právním názorem dovolacího soudu (§243d odst. 1, věta první, §226 odst. 1 o. s. ř.).
V novém rozhodnutí soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího (§243d odst. 1, věta druhá, o. s. ř.), případně se o náhradě nákladů rozhodne ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. července 2010
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu