ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.2963.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 2963/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného statutárního města Kladna , se sídlem magistrátu v Kladně, nám. Starosty Pavla 44, proti povinné J. J ., zastoupené JUDr. Josefem Vaňkem, advokátem se sídlem v Kladně, T. G. Masaryka 108, vyklizením bytu se zajištěním náhradního ubytování, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 17 E 3001/2007, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. 10. 2007, č. j. 23 Co 349/2007-31, takto:
Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. 10. 2007, č. j. 23 Co 349/2007-31, a usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 21. 5. 2007 č. j. 17 E 3001/2007-16, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 21. 5. 2007, č. j. 17 E 3001/2007-16, kterým okresní soud nařídil podle svého vykonatelného rozsudku ze dne 2. 2. 2006, č. j. 22 C 273/2005-33, v právní moci dne 24. 3. 2006, výkon rozhodnutí vyklizením bytu povinné č. 37 o velikosti 2+1, nacházejícího se ve 3. patře domu č. p. v ulici U. v K., a přestěhováním povinné a všech, kdo s ní bydlí na základě jejího práva, do náhradního ubytování – obytné místnosti č. 25.1 ve 4. podlaží domu č. p. v ulici U M. v K., a kterým povinné uložil zaplatit oprávněnému na nákladech výkonu rozhodnutí 1 000,- Kč. Odvolací soud žádnému z účastníků řízení právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nepřiznal.
Odvolací soud dospěl k závěru, že zajištěná bytová náhrada odpovídá vykonávanému titulu, neboť ten povinné přiznal pouze náhradní ubytování (nikoliv náhradní byt).
Nájemní smlouva zajišťující povinné místnost č. 25.1 se sociálním zařízením a kuchyní společnou s dalšími dvěma obytnými místnosti odpovídá charakteristice náhradního ubytování (§712 odst. 4 občanského zákoníku). Zákonná kritéria jsou splněna. Sociálním či asociálním chováním ostatních nájemců se zabývat nelze a povinnou je třeba odkázat na vlastní iniciativu při zajišťování náhradního ubytování či jiného bydlení.
Proti shora označenému rozhodnutí odvolacího soudu podala povinná dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje v tom, že soud nezohlednil požadavek, že i náhradní ubytování musí zajistit nájemci plný a nerušený výkon práv při jeho užívání (§687 odst. 1 občanského zákoníku).
Přestože povinná dokládala a poukazovala na nedůstojné podmínky bydlení v ubytovně, v níž se nachází zajištěná bytová náhrada, odvolací soud se její námitkou nezabýval a spokojil se pouze se zjištěním, že jde o náhradní ubytování. V odvolání, na něž právní zástupce povinné v dovolání odkazuje, dále uvádí, že se stará o mladistvou dceru J. a nemůže si dovolit ubytovat ji v domě pochybné pověsti, kde hrozí i nebezpečí pro ni samotnou, skutečná kvalita náhradního ubytování je zcela odlišná než se uvádí, nachází se v „domě hrůzy“, kterému se slušní lidé z K. vyhýbají na kilometry daleko. Soud podle jejího názoru rozhodoval bez znalosti věci. Vytýká, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.), a navrhuje, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu a popřípadě i soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud projednal věc a rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.), dále též jen „o. s. ř.“.
Dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. c), odst. 3, ve spojení s §238a odst. 1 písm. c) a odst. 2 o. s. ř., neboť v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena otázka, zda a do jaké míry je třeba posoudit při hodnocení kritérií stanovených pro zajištění konkrétní bytové náhrady i stav a okolí objektu, v němž se bytová náhrada nachází, z hlediska zajištění lidsky důstojného ubytování a možnosti výkonu práv budoucího nájemce. Řešení této otázky má přitom význam i pro rozhodovací činnost soudů obecně.
Jelikož vady podle ustanovení §229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř., jež by řízení činily zmatečným, ani jiné vady řízení (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3, věta druhá, o. s. ř.), v dovolání namítány nejsou, je předmětem dovolacího přezkumu právní závěr odvolacího soudu, že zajištěná bytová náhrada odpovídá vykonávanému rozsudku.
Dovolání je důvodné, neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Právní posouzení je ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Při zajišťování bytové náhrady platí, že bytová náhrada musí být zajištěna v takové formě, jaká je uvedena v exekučním titulu. Exekučním titulem v projednávané věci je rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 2. 2. 2006, č. j. 22 C 273/2005-33, jímž bylo přivoleno k výpovědi z nájmu bytu povinné, s tím, že vyklidí byt do 15 dnů od zajištění náhradního ubytování.
Základní kritéria pro jednotlivé druhy bytových náhrad jsou stanovena v ustanovení §712 občanského zákoníku. Podle jeho odstavce 4 se náhradním ubytováním rozumí byt o jedné místnosti nebo pokoj ve svobodárně nebo podnájem v zařízené nebo nezařízené části bytu jiného nájemce.
Při zjišťování, zda konkrétní bytová náhrada splňuje zákonná kritéria, je třeba nepochybně zkoumat také to, zda objekt, v němž se zajištěná bytová náhrada nachází, je v takovém stavu, aby osobě, která se má do zajištěné bytové náhrady nastěhovat, ve spojení se zajištěnou bytovou náhradou, zajistil lidsky důstojné ubytování.
Nelze totiž přehlédnout, že dokonce i přístřeší, jež je na rozdíl od náhradního ubytování považováno za pouhé provizorium do doby, než si nájemce opatří řádné ubytování, musí umožňovat lidsky důstojné bydlení, aby realizací výkonu rozhodnutí nedošlo k porušení práva povinného na zachování jeho lidské důstojnosti (srov. Švestka, J., Jehlička, O., Škárová, M., Spáčil, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 10. vydání. Praha : C. H. Beck, 2006, s. 1270). Tím spíše je třeba trvat na splnění tohoto kritéria i v případě náhradního ubytování, jež má trvalý charakter (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 2. 2004, sp. zn. 20 Cdo 856/2003).
Jestliže odvolací soud tuto skutečnost nehodnotil a nezohlednil, ačkoliv dovolatelka již v odvolání namítala a dokládala, že v domě, kde je zajištěno náhradní ubytování, bydlet nelze („dům hrůzy“), je jeho právní posouzení neúplné a tudíž i nesprávné. Odvolacímu soudu je sice třeba dát za pravdu, že se zpravidla nelze při posuzování bytové náhrady zabývat otázkou případného asociálního chování ostatních nájemců ubytovny, avšak nelze odhlédnout od skutečnosti, že i tento objekt musí splňovat kritéria, která jsou pro něho kladena právními předpisy (včetně požadavku na lidsky důstojné bydlení).
Jelikož rozhodnutí odvolacího soudu není správné, dovolací soud je zrušil(§243b odst. 1, část věty za středníkem, o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že důvody zrušení platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, bylo také toto zrušeno a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 3, věta druhá, o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro soudy v dalším řízení závazný (§243d odst. 1 věta první a §226 odst. 1 o. s. ř.).
V novém usnesení soud prvního stupně rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího (§243d odst. 1, věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. června 2010
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu