ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.3003.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 3003/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Olgy Puškinové v exekuční věci oprávněné Vyšehradská 29 s.r.o. , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 1269/29, zastoupené JUDr. Luďkem Lisse, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 7 – Holešovicích, Dukelských hrdinů 40, proti povinnému M. S. , pro 2.237.400,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 7 Nc 2893/2007-9, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2008, č. j. 28 Co 104/2008-93, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud napadeným rozhodnutím změnil usnesení ze dne 5. 4. 2007, č. j. 7 Nc 2893/2007-9 (kterým okresní soud nařídil podle rozhodčího nálezu vydaného senátem složeném z rozhodců JUDr. Josefa Šípka, předsedy senátu, Mgr. Daniely Kalinové, členky senátu, a Ing. Michala Balihara, člena senátu,, ze dne 21. 2. 2007, sp. zn. Rc 233/2006-08, k uspokojení pohledávky oprávněné –Richmond Copany, s.r.o. ve výši 2.237.400,- Kč se smluvní pokutou ve výši 0,5% denně z částky 3.636.000,- Kč od 1. 2. 2006 do 28. 12. 2006, se smluvní pokutou ve výši 0,5 % denně z částky 2.237.400,- Kč od 29. 12. 2006 do zaplacení, pro náklady řízení 145.440,- Kč, pro náklady právního zastoupení 110.020,- Kč a pro náklady exekučního řízení, které budou v průběhu exekuce stanoveny, exekuci, a jejím provedením pověřil soudního exekutora JUDr. Josefa Potočku), tak, že návrh na nařízení exekuce zamítl, oprávněnému uložil nahradit soudnímu exekutorovi náklady exekuce ve výši stanovené v samostatném usnesení (výše těchto nákladů byla stanovena usnesením ze dne 4. 3. 2008, č. j. 20 Cd 104/2008-119, částkou 10.268,50 Kč), žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladu řízení před soudem prvního stupně a oprávněné uložil zaplatit povinnému na náhradu nákladů odvolacího řízení 133.555,- Kč. Dospěl k závěru, že oprávněná není v souzené věci aktivně legitimována. Podle rozhodčího nálezu bylo povinnému uloženo zaplatit vymáhanou částku Credit Union s.r.o. Ta smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 7. 2. 2007 pohledávku postoupila, přičemž účastníci smlouvy se dohodli, že platnost a účinnost smlouvy nastává dnem jejího podpisu oběma stranami. Jestliže smlouva byla podepsána dne 7. 2. 2007 a jestliže rozhodčí nález byl vydán až 21. 2. 2007, tedy až po uzavření smlouvy, nemohla
na oprávněnou práva z rozhodčího nálezu přejít.
Oprávněná v dovolání, jehož přípustnost opírá o §238a odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále též jen „o. s. ř.“), namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/, b/ o. s. ř.). Uvedla, že mezi Credit Union s.r.o. a oprávněnou byla smlouva o postoupení pohledávky uzavřena 7. 2. 2007, a protože to bylo před vydáním rozhodnutí, nebyla v rámci rozhodčího řízení navrhována změna účastníka na straně žalobce, a to s odkazem na §530 odst. 1 občanského zákoníku. Oprávněná nepovažuje za podstatné, zda na ni přešlo právo z rozhodnutí před či po vydání rozhodčího nálezu. V tomto směru nepovažuje výklad §36 a 37 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „exekuční řád“), odvolacím soudem za správný. Protože podle jejího názoru není nezbytné, aby v době, kdy je právo převáděno, zde již exekuční titul byl, navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) ve spojení s §238a odst. 1 písm. c) a odst. 2 o. s. ř. (ve znění účinném do 30. 6. 2009) není důvodné.
Předně je třeba uzavřít, že žádné vady ve smyslu ustanovení §229 odst. 1, odst. 2 písm. a) a b), odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnosti), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout i z úřední povinnosti (§242 odst. 3, věta druhá, o. s. ř.), z obsahu spisu nevyplývají. Ani dovolatelka, která dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. uplatnila, tento dovolací důvod blíže nespecifikovala a podle obsahu dovolání její námitky směřují proti právnímu závěru odvolacího soudu o nedostatku aktivní legitimace oprávněné.
Nejvyšší soud již ve svém rozhodnutí ze dne 31. 10. 2002, sp. zn. 20 Cdo 1985/2001 s odkazem na konstantní soudní praxi vyložil, že k přechodu povinnosti (stejně jako práva) lze ve smyslu citovaného §256 odst. 1 o.s.ř. přihlédnout pouze tehdy, jestliže k němu došlo až poté, co bylo vykonávané rozhodnutí (jiný exekuční titul) vydáno (nabytí právní moci či vykonatelnosti je nerozhodné); a naopak, stalo-li se tak předtím, aniž by tato skutečnost byla v nalézacím řízení zohledněna, jde o procesní pochybení v nalézacím řízení, které v řízení exekučním napravit možné není, a to ani pomocí §256 o. s. ř. Stejný závěr je třeba přijmout i pro exekuční řízení, neboť znění §36 odst. 4 exekučního řádu je shodné se zněním §256 o. s. ř.
Jestliže v souzené věci došlo k postoupení vymáhané pohledávky mezi Credit Union s.r.o. a oprávněnou na základě smlouvy ze dne 7. 2. 2007, tedy před vydáním exekučního titulu (21. 2. 2007), a rozhodčí nález byl vydán ve prospěch společnosti Credit Union s.r.o., závěr odvolacího soudu o nedostatku aktivní legitimace oprávněné je správný. Tento závěr nemůže ovlivnit ani případná dohoda postupitele a postupníka podle §530 odst. 1 občanského zákoníku, neboť smyslem této dohody je, aby postupitel, který postoupí pohledávku po vydání exekučního titulu, ji mohl vymáhat sám svým jménem, ale na účet postupníka.
S ohledem k výše uvedenému lze uzavřít, že oprávněné se prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo; Nejvyšší soud tedy, aniž nařídil jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), dovolání jako nedůvodné podle §243b odst. 2, část věty před středníkem, o. s. ř. zamítl.
Dovolání bylo zamítnuto, povinnému, jenž by jinak měl právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení (§243b odst. 5, věta první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř.) však takové náklady podle obsahu spisu nevznikly; této procesní situaci odpovídá výrok, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. července 2010
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu