ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.3098.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 3098/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné MUDr. O. F ., zastoupené Mgr. Jiřím Kabuďou, advokátem se sídlem ve Frýdku-Místku, 1. máje 741, proti povinnému MUDr. M. M ., zastoupenému JUDr. Janou Kašlíkovou, advokátkou se sídlem v Rožnově pod Radhoštěm, Palackého 195, o zastavení výkonu rozhodnutí, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 27 E 364/2002, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. listopadu 2007, č. j. 10 Co 1170/2006 - 249, takto:
I. Dovolání proti výroku usnesení krajského soudu v Ostravě ze dne 30. listopadu 2007, č. j. 10 Co 1170/2006-249, jímž bylo změněno usnesení Okresního soudu ve Frýdku – Místku ze dne 4. 7. 2006, č. j. 27 E 364/2002-176, se zamítá , jinak se dovolání odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 11. 12. 1992, č. j. 13 C 39/91 - 120, byla žalovanému (povinnému) mimo jiné uložena povinnost, aby do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí zaslal omluvu žalobkyni (oprávněné) na všechna pracoviště Nemocnice ve Frýdku-Místku a Polikliniky ve Frýdku-Místku, včetně terénních pracovišť, přečíst její text na nejbližší primářské schůzi nemocnice a zajistit uvedení omluvy v jejím zápise, a to v tomto znění: „Omlouvám se MUDr. O. F. za text článku „Řízení nebo anarchie ?“, který byl čten na lékařském semináři dne 7. 2. 1991 a formou oběžníku rozeslán na všechna pracoviště tehdejší Nemocnice ve Frýdku-Místku a rovněž byl zveřejněn v tisku, pokud jsem uvedl, že jí byl snížen neoprávněně vyplácený plat o více jak 1.000,- Kčs měsíčně, zastavena každoroční jednorázová mimořádná odměna „za vynikající práci“ v hodnotě 6.000,- Kčs a že úzce spolupracovala s bývalým kádrovým oddělením OÚNZ ve Frýdku-Místku“.
Návrhem, doručeným soudu prvního stupně dne 28. 11. 2002, se oprávněná domáhala, aby byl podle výše uvedeného rozsudku nařízen výkon rozhodnutí uložením pokuty povinnému ve výši 15.000,- Kč k vynucení povinnosti povinného zaslat omluvu oprávněné na všechna pracoviště Nemocnice ve Frýdku-Místku a Polikliniky ve Frýdku-Místku, včetně terénních pracovišť, a to v tomto znění: „Omlouvám se MUDr. O. F. za text článku „Řízení nebo anarchie?“, který byl čten na lékařském semináři dne 7. 2. 1991 a formou oběžníku rozeslán na všechna pracoviště tehdejší Nemocnice ve Frýdku-Místku a rovněž byl zveřejněn v tisku, pokud jsem uvedl, že jí byl snížen neoprávněně vyplácený plat o více jak 1.000,- Kč měsíčně, zastavena každoroční jednorázová mimořádná odměna „za vynikající práci v hodnotě 6.000,- K a že úzce spolupracovala s bývalým kádrovým oddělením OÚNZ ve Frýdku-Místku“.
Okresní soud ve Frýdku-Místku usnesením ze dne 19. 6. 2003, č. j. 27 E 364/2002 -16, rozhodl, že podle vykonatelného rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 11. 12. 1992, č. j. 13 C 39/91 - 120, pro „nesplnění jiné povinnosti ukládajícího citovaným rozsudkem“ se ukládá pokuta ve výši 5.000,- Kč, která je splatná ve lhůtě do tří dnů ode doručení tohoto usnesení na označený účet soudu a připadá státu; dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Usnesením ze dne 5. 2. 2004, č. j. 27 E 364/2002 - 26, soud prvního stupně k návrhu oprávněné „uložil povinnému k vynucení povinnosti uložené mu vykonatelným rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 11. 12. 1992, č. j. 13 C 39/91 - 120, a to zaslat oprávněné omluvu na všechna pracoviště Nemocnice ve Frýdku-Místku a Polikliniky ve Frýdku-Místku, včetně terénních pracovišť, přečíst její text na nejbližší primářské schůzi nemocnice a zajistit uvedení omluvy v zápisu z této primářské schůze“, a to v tomto znění: „Omlouvám se MUDr. O. F. za text článku „Řízení nebo anarchie“, který byl čten na lékařském semináři dne 7. 2. 1991 a formou oběžníku rozeslán na všechna pracoviště tehdejší Nemocnice ve Frýdku-Místku a rovněž byl zveřejněn v tisku, pokud jsem uvedl, že jí byl snížen neoprávněně vyplácený plat o více jak 1.000,- Kč měsíčně, zastavena každoroční jednorázová mimořádná odměna „za vynikající práci“ v hodnotě 6.000,- K a že úzce spolupracovala s bývalým kádrovým oddělením OÚNZ ve Frýdku-Místku“, k jejímuž splnění již byl nařízen výkon rozhodnutí usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku usnesením ze dne 19. 6. 2003, č. j. 27 E 364/2002 - 16, další pokutu ve výši 30.000,- Kč; dále mimo jiné rozhodl o náhradě nákladů řízení. K odvolání povinného Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 30. 9. 2005, č. j. 10 Co 295/2002 - 90, změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že povinnému uložil k vynucení povinnosti zaslat oprávněné omluvu na všechna pracoviště Nemocnice ve Frýdku-Místku a Polikliniky ve Frýdku-Místku, včetně terénních pracovišť, další pokutu ve výši 10.000,- Kč s tím, že „nesplní-li povinný ani poté vykonávané rozhodnutí, uloží mu soud na návrh oprávněné další přiměřené pokuty, dokud výkon rozhodnutí nebude zastaven“; současně uložil povinnému zaplatit oprávněné na náhradě nákladů „této fáze řízení“ částku 2.575,- Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 2.575,- Kč.
K návrhu povinného na zastavení výkonu rozhodnutí Okresní soud ve Frýdku-Místku usnesením ze dne 4. 7. 2006, č. j. 27 E 364/2002 - 176, výkon rozhodnutí nařízený shora citovaným usnesením podle §238 odst. 1 písm. h), odst. 4 o. s. ř. částečně zastavil, a to v rozsahu, „jak byl nařízen ke splnění povinnosti povinného uložené mu vykonatelným rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 11. 12. 1992, č. j. 13 C 39/91 - 120, a to zaslat oprávněné omluvu na všechna pracoviště Polikliniky ve Frýdku-Místku, včetně terénních pracovišť“ (výrok I.), návrh povinného, aby výkon rozhodnutí byl zastaven zcela (tj. nad rozsah uvedený ve výroku I. tohoto usnesení), zamítl (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).
K odvolání obou účastníků Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 30. 11. 2007, č. j. 10 Co 1170/2006 - 249, usnesení soudu prvního stupně ve výroku o částečném zastavení výkonu rozhodnutí potvrdil, v zamítavém výroku je změnil tak, že výkon rozhodnutí v rozsahu, jak byl nařízen ke splnění povinnosti povinného uložené mu rozsudkem nalézacího soudu, a to zaslat oprávněné omluvu na všechna pracoviště Nemocnice ve Frýdku-Místku, včetně terénních pracovišť, zastavil a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Odvolací soud se (po doplnění dokazování) ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že bylo-li v řízení prokázáno, že příspěvková organizace Poliklinika ve Frýdku-Místku byla usnesením Městského zastupitelstva ve Frýdku-Místku ze dne 24. 9. 1996 zrušena bez právního nástupce s účinností ke dni 25. 9. 1996, je fakticky nemožné, aby povinný tomuto subjektu, resp. všem jeho pracovištím, doručil uvedený text omluvy oprávněné, a že tak předpoklady pro zastavení výkonu rozhodnutí podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. byly splněny. Nepřisvědčil proto námitce oprávněné, že obchodní společnost Poliklinika-Místek s.r.o., je právním nástupcem Polikliniky ve Frýdku-Místku, neboť ze smlouvy o prodeji privatizovaného majetku uzavřené dne 1. 6. 1996 mezi bývalým Fondem národního majetku ČR a Poliklinikou-Místek s.r.o., kterou oprávněná předložila, vyplývá, že na jejím základě došlo pouze k prodeji majetku zdravotnického zařízení (movitých a nemovitých věcí, jiných práv a jiných majetkových hodnot) a veškerých práv, závazků a pohledávek plynoucích z předmětu činnosti. Poliklinice-Místek s.r.o. však vykonávaným rozhodnutím nebyla uložena žádná povinnost, kterou by byla povinna splnit, ani jí podle tohoto rozhodnutí nesvědčí žádné právo (v nalézacím řízení i v řízení o výkon rozhodnutí jde o vztah mezi oprávněnou a povinným). Dále odvolací soud k námitce povinného uzavřel, že podkladové rozhodnutí není materiálně vykonatelné, neboť s ohledem na změny, ke kterým od vydání podkladového rozhodnutí (v roce 1992) do podání návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (v roce 2002) v organizační struktuře Polikliniky ve Frýdku-Místku, včetně terénních pracovišť i v Nemocnici ve Frýdku-Místku došlo (řada původních pracovišť zanikla, vznikly nové útvary, oprávněná přestala být pracovnicí Nemocnice ve Frýdku-Místku), nemá povinný reálnou možnost povinnost uloženou mu vykonávaným rozhodnutím splnit, neboť ani výkladem nelze dovodit, na která konkrétní pracoviště obou zdravotnických zařízení měl povinný oprávněné uvedenou omluvu zaslat.
I kdyby bylo možno širokým výkladem vykonatelnost podkladového rozhodnutí ve vztahu k Nemocnici ve Frýdku-Místku dovodit, je dán důvod zastavení výkonu rozhodnutí podle §268 odst. 1 písm. g) o. s. ř., neboť povinný uloženou povinnost splnil. Dne 24. 7. 2003 totiž řediteli Nemocnice ve Frýdku-Místku zaslal předmětnou omluvu (kterou sepsal a podepsal), adresovanou oprávněné, se žádostí, aby ji odeslal na všechna pracoviště této nemocnice, který ji pak e-mailovou poštou zaslal dne 6. 8. 2003 primářům a vrchním sestrám s tím, aby s ní seznámili všechny zaměstnance. V průběhu odvolacího řízení, jak krajský soud zjistil, pak k žádosti povinného ze dne 1. 8. 2006 zaslal ředitel nemocnice omluvu na všechna její pracoviště podle aktuálně platné organizační struktury, takže s jejím textem byli seznámeni odpovědní pracovníci jednotlivých útvarů a pracovišť, a to útvaru ekonomicko-personálního náměstka (oddělení účetnictví, lidských zdrojů a zdravotních pojišťoven), útvaru provozního náměstka (investiční odbor, odbor správy majetku, pracoviště prádelny, skladů, dopravy, úklidu a stravovacího provozu) a odboru informačních technologií (oddělení správy informačních technologií, recepce, statistiky a nemocničního informačního systému); sám povinný omluvu zaslal na pracoviště rychlé záchranné služby a služby lékařské první pomoci, které jsou poskytovány Územním střediskem záchranné služby Moravskoslezského kraje, p.o., a dne 9. 10. 2007 též k rukám oprávněné.
Proti potvrzujícímu i měnícímu výroku usnesení odvolacího soudu podala oprávněná dovolání (doplněné podáním ze dne 29. 5. 2008, v němž uvedla, že je podává z důvodu nesprávného právního posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. v otázce, zda Poliklinika Místek s r.o. je právním nástupcem bývalé příspěvkové organizace Poliklinika ve Frýdku-Místku), přičemž, pokud jde o potvrzující výrok napadeného usnesení, považuje za zásadní po právní stránce otázku, zda „Poliklinika Místek s.r.o., která nabyla majetek, práva a povinnosti, závazky a pohledávky vyplývající z předmětu činnosti Polikliniky Frýdek-Místek, příspěvkové organizace, v oblastech obchodních, občanskoprávních, správních a pracovně právních, na základě smlouvy o prodeji privatizovaného majetku - zdravotnického zařízení kategorie A, uzavřené podle zákona č. 92/1991 Sb., je subjektem, u kterého může být povinným realizován rozsudek směřující proti subjektu označovanému v nalézacím rozsudku jako Poliklinika Frýdek-Místek“. Nesouhlasí s názorem krajského soudu o nevykonatelnosti podkladového rozhodnutí v jeho potvrzujícím výroku „z důvodu reformy zdravotnictví provedené v ČR v průběhu 90. let, neboť Poliklinika-Místek s r.o. působí v podstatě ve stejném rozsahu, v jakém zdravotnické služby poskytovala příspěvková organizace, včetně personálního obsazení“. V této souvislosti poukazuje na „odlišné“ rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 66 Co 574/2007, v její věci jako oprávněné proti jinému povinnému, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o nařízení výkonu rozhodnutí uložením pokuty k vymožení obdobné povinnosti jako v dané věci a jež připojila k dovolání. Pokud se týká měnícího výroku napadeného usnesení, je dovolatelka toho názoru, že povinný svoji povinnost nesplnil, neboť omluvu nepřečetl na primářské schůzi, nezajistil její uvedení v zápisu z této schůze (viz k dovolání připojená fotokopie sdělení bývalého ředitele Nemocnice Frýdek-Místek RNDr. A. G., který v této funkci působil od 15. 1. 1993 do 31. 12. 1993), a zaslal-li omluvu všem primářům, vrchním sestrám a řediteli nemocnice, „nebyl nalézací rozsudek vykonán v jeho intencích“. Dále oprávněná odvolacímu soudu vytýká, že „při jednání dne 15. 11. 2007 odročil odvolací jednání za účelem rozhodnutí věci v tzv. neveřejném zasedání na neurčito“, což je podle jejího názoru v rozporu s občanským soudním řádem a s čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Konečně namítá, že soudy obou stupňů opomněly, že povinný se podle nalézacího rozsudku měl omluvit především jí tak, že jí měl omluvu zaslat, tuto povinnost však nesplnil ve znění, jak mu to bylo uloženo. Navrhla, aby usnesení soudů obou stupňů byla v napadeném rozsahu zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Povinný ve svém písemném vyjádření k dovolání uvedl, že se ztotožňuje s rozhodnutím odvolacího soudu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz článek II, bod 12., části první zákona č. 7/2009 Sb.) a po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, není podle §238a odst. 1 písm. d), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, a že proti výroku odvolacího soudu, jímž usnesení soudu prvního stupně bylo změněno, je dovolání přípustné podle §238a odst. 1 písm. d), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., není však důvodné.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. Povinná argumenty ve prospěch názoru, že napadené usnesení odvolacího soudu ve výroku, jímž bylo usnesení soudu prvního stupně potvrzeno, má po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. sice označila, hodnocením námitek obsažených v dovolání však k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. Jestliže totiž rozhodnutí odvolacího soudu v tomto výroku je založeno na skutkovém závěru, že Poliklinika ve Frýdku-Místku, včetně terénních pracovišť, které měl povinný zaslat omluvu oprávněné, jakožto subjekt konkretizovaný ve výroku podkladového rozsudku, byla usnesením Městského zastupitelstva ve Frýdku-Místku ze dne 24. 9. 1996 zrušena bez právního nástupce s účinností ke dni 25. 9. 1996, nelze odvolacímu soudu vytýkat nesprávné právní posouzení věci, dospěl-li k závěru, že je fakticky nemožné, aby povinný tomuto subjektu, resp. všem jeho pracovištím, doručil uvedený text omluvy oprávněné, a že tak byly splněny předpoklady pro zastavení výkonu rozhodnutí podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
K námitce dovolatelky, týkající se podle jejího názoru „odlišného“ rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 66 Co 574/2007, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž jinému povinnému byla k vynucení povinnosti zaslat oprávněné doporučeným dopisem omluvu ve znění uvedeném v napadeném usnesení, je možno jednak uvést, že z tohoto rozhodnutí nevyplývá, jakou omluvu je povinný povinen oprávněné zaslat, případně kam ji má adresovat, a dále, že označené rozhodnutí není předmětem dovolacího přezkumu v dané věci.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu nemá v napadeném potvrzujícím výroku ve věci samé po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., a dovolání proti němu není tudíž podle §238a odst. 1 písm. d), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání oprávněné v tomto rozsahu podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl, aniž se mohl zabývat námitkou dovolatelky, že „odvolací soud při jednání dne 15. 11. 2007 odročil odvolací jednání za účelem rozhodnutí věci v tzv. neveřejném zasedání na neurčito“, neboť ke zmatečnostní vadě řízení uvedené v §229 odst. 3 o. s. ř. dovolací soud přihlédne jen v případě přípustného dovolání (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.).
Ve vztahu k dovoláním dotčenému měnícímu výroku ve věci samé, proti němuž je dovolání přípustné podle §238a odst. 1 písm. d), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., je rozhodnutí odvolacího soudu založeno jednak na právním závěru, že podkladové rozhodnutí není materiálně vykonatelné [což je důvodem pro zastavení výkonu rozhodnutí podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř.], a dále na závěru, že povinný povinnost uloženou mu podkladovým rozhodnutím splnil a že je tak dán důvod k zastavení výkonu rozhodnutí podle §268 odst. 1 písm. g) o. s. ř.
Vzhledem k vázanosti dovolacího soudu uplatněným dovolacím důvodem (srov. §242 odst. 3, větu první, o. s. ř.) lze považovat dovolání za důvodné jen tehdy, jestliže v rámci tímto důvodem vymezeného dovolacího přezkumu nelze dojít k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné. Není-li správnost závěru odvolacího soudu takto zpochybněna, nelze ani podané dovolání shledat důvodným.
Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 8. prosince 1997, sp. zn. 3 Cdon 1374/96, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 2, ročník 1998, pod číslem 17, dovodil, že založil-li odvolací soud závěr o nedůvodnosti žalobního nároku současně na dvou na sobě nezávislých důvodech, pak sama okolnost, že jeden z nich neobstojí, nemůže mít na správnost tohoto závěru vliv, jestliže obstojí důvod druhý. To platí i tehdy, nemohl-li být druhý důvod podroben dovolacímu přezkumu proto, že nebyl dovoláním dotčen. V takovém případě není ani zapotřebí se správností důvodu, jenž naopak dovoláním napaden byl, zabývat, neboť na celkový závěr odvolacího soudu nemá vliv. Od tohoto závěru, který je uplatnitelný i v řízení o výkon rozhodnutí (exekuci), včetně zastavení či částečného zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce), nemá dovolací soud důvod odchýlit se ani v této věci.
Jelikož dovolatelka - jak je zřejmé z obsahu dovolání - uplatnila (ve vztahu k dovoláním dotčenému měnícímu výroku usnesení odvolacího soudu ve věci samé) obsahovým vymezením dovolacího důvodu námitky pouze proti právnímu závěru odvolacího soudu, že povinný svoji povinnost uloženou mu podkladovým rozhodnutím splnil a že je tak dán důvod zastavení výkonu rozhodnutí podle §268 odst. 1 písm. g) o. s. ř., nelze na základě případného přezkoumání této námitky dovolatelky dospět k závěru o nesprávnosti usnesení odvolacího soudu, neboť je tu druhý z důvodů k zastavení výkonu rozhodnutí, a to, že podkladové rozhodnutí není (ani) v tomto výroku materiálně vykonatelné, který dovolací soud nemůže podrobit dovolacímu přezkumu proto, že ho dovolatelka nenapadla. Z tohoto důvodu nemohlo být podané dovolání proti tomuto výroku úspěšné.
Důvodná není ani námitka dovolatelky, že povinný svoji povinnost uloženou mu podkladovým rozhodnutím nesplnil v té části, „měl-li přečíst její text na nejbližší primářské schůzi nemocnice a zajistit uvedení omluvy v jejím zápise“. Jak z obsahu spisu vyplývá, oprávněná v tomto rozsahu návrh na nařízení výkonu rozhodnutí podle §351 odst. 1 o. s. ř. nepodala, a uložil-li soud prvního stupně usnesením ze dne 5. 2. 2004, č. j. 27 E 364/2002 - 26, povinnému k vynucení povinnosti uložené mu vykonatelným rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 11. 12. 1992, č. j. 13 C 39/91 - 120, a to „přečíst text omluvy na nejbližší primářské schůzi nemocnice a zajistit uvedení omluvy v zápisu z této primářské schůze“, bylo toto usnesení k odvolání povinného změněno usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 9. 2005, č. j. 10 Co 295/2002 - 90, tak, že povinnému byla uložena další pokuta ve výši 10.000,- Kč, a to k vynucení povinnosti zaslat oprávněné omluvu „na všechna pracoviště Nemocnice ve Frýdku-Místku a Polikliniky ve Frýdku-Místku, včetně terénních pracovišť“, s tím, že „nesplní-li povinný ani poté vykonávané rozhodnutí, uloží mu soud na návrh oprávněné další přiměřené pokuty, dokud výkon rozhodnutí nebude zastaven.“
Pokud pak dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že „při jednání dne 15. 11. 2007 odročil odvolací jednání za účelem rozhodnutí věci v tzv. neveřejném zasedání na neurčito“, což je podle jejího názoru v rozporu s občanským soudním řádem a s čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, je třeba poukázat na judikaturu Nejvyššího soudu, která zaujala a odůvodnila závěr, že „požadavek, aby předseda senátu vyhlásil usnesení přítomným účastníkům (§168 odst. 1 o. s. ř.), platí, jen přijal-li soud usnesení při jednání, popřípadě při jiném roku“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 1998, sp. zn. 2 Cdon 1035/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod poř. č. 105/1998, které je uplatnitelné i v současné době).
Z výše uvedeného vyplývá, že dovolání oprávněné proti měnícímu výroku usnesení odvolacího soudu není důvodné. Nejvyšší soud je proto v tomto rozsahu podle §243b odst. 2, věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř., neboť oprávněná na jejich náhradu s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá právo a povinnému v tomto řízení žádné náklady nevznikly; za náklady potřebné k účelnému bránění práva totiž nelze považovat náklady spojené s vyjádřením, v němž povinný toliko konstatoval, že se „zcela ztotožňuje s výroky i odůvodněním“ uvedeným v napadeném usnesení odvolacího soudu (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2009, sp. zn. 20 Cdo 2700/2008).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. června 2010
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu