ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.314.2009.1
sp. zn. 20 Cdo 314/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného Mgr. M. P. , zastoupeného Mgr. Jiřím Hrubanem, advokátem se sídlem v Blansku, Rožmitálova 5, proti povinnému Ing. P. P. , zastoupenému JUDr. Bohumilem Zídkem, advokátem se sídlem v Brně, Veselá 12/14, pro 21.800,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 69 Nc 1959/2007, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. června 2008, č. j. 20 Co 64/2008 - 26, takto:
Dovolání se zamítá .
Odůvodnění:
Shora označeným usnesením krajský soud potvrdil usnesení ze dne 11. 6. 2007, č. j. 69 Nc 1959/2007 - 7, kterým Městský soud v Brně nařídil podle vykonatelného rozsudku téhož soudu ze dne 26. 6. 2006, č. j. 61 C 391/2002 - 88, k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 21.800,- Kč a nákladů předcházejícího řízení ve výši 9.656,- Kč exekuci na majetek povinného a jejím provedením pověřil soudního exekutora Mgr. Petra Kociána, Exekutorský úřad Brno - venkov. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že podkladové rozhodnutí je formálně vykonatelné, neboť povinnému bylo doručeno prostřednictvím opatrovníka, který mu byl ustanoven podle §29 odst. 3 o. s. ř. z důvodu jeho nepříznivého zdravotního stavu. Za splněné považoval i ostatní předpoklady nařízení exekuce.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a podává je z důvodů uvedených v §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Nesouhlasí s právním názorem odvolacího soudu, že podkladové rozhodnutí je formálně vykonatelné, neboť jeho doručení jen ustanovenému opatrovníkovi není postačující a takový postup při doručování rozhodnutí ve věci samé je v rozporu s §45d odst. 3 o. s. ř. Namítá, že ačkoliv stejnou námitku vznesl již v odvolacím řízení, soud se jí nezabýval a nesprávně se spokojil se zjištěním, že opatrovníkovi bylo doručeno podle §45d odst. 1 o. s. ř. namísto podle §45d odst. 3 o. s. ř. Jelikož tedy exekuční titul mu nebyl doručen, a to ani prostřednictvím ustanoveného opatrovníka, nemohl se s jeho obsahem seznámit a podat proti němu opravné prostředky, případně splnit povinnost, která mu byla uložena. Navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz čl. II., bod 12. části první zákona č. 7/2009 Sb.). Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem, dospěl po přezkoumání věci podle §242 o. s. ř. k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., daný tím, že dovolací soud dosud neřešil otázku formální vykonatelnosti exekučního titulu (rozsudku soudu) v případě, že nebyl doručen účastníku (§45d odst. 3 o. s. ř., ve znění účinném do 30. 6. 2009), zastoupenému opatrovníkem ustanoveným mu soudem podle §29 odst. 3 o. s. ř. z důvodu, že se nemohl z jiných zdravotních důvodů než pro postižení duševní chorobou nikoli jen po přechodnou dobu účastnit řízení; dovolání je proto přípustné podle §238a odst. 1 písm. a), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a §130 zákona č. 120/2001 Sb., není však důvodné.
Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle právní normy (nejen hmotného práva, ale i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §37 odst. 2 exekučního řádu oprávněný může podat návrh na nařízení exekuce podle tohoto zákona, nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá exekuční titul podle tohoto zákona. Podle §40 odst. 1 písm. a) exekučního řádu exekučním titulem je vykonatelné rozhodnutí soudu, pokud přiznává právo, zavazuje k povinnosti nebo postihuje majetek.
Předpokladem pro nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) je existence vykonatelného rozhodnutí (nebo jiného titulu) jako podkladu tohoto výkonu (§251, §274 o. s. ř., §37 odst. 2, §40 odst. 1 exekučního řádu). Před nařízením výkonu rozhodnutí (exekuce) se tedy soud zabývá mimo jiné i tím, zda podkladové rozhodnutí (nebo jiný titul) je z hledisek zakotvených v příslušných právních předpisech vykonatelné, a to jak po stránce formální, tak i po stránce obsahové (materiální). Vykonatelnost - v jednotě obou aspektů - lze ztotožnit s vlastností exekučního titulu, která ho činí způsobilým k nucenému uskutečnění cestou výkonu rozhodnutí (exekuce).
Je-li exekučním titulem rozhodnutí vydané soudem v občanském soudním řízení, vychází soud především z připojeného stejnopisu rozhodnutí opatřeného potvrzením o jeho vykonatelnosti (§261 odst. 2 o. s. ř.), případně z potvrzení vykonatelnosti vyznačeného přímo na návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (§261 odst. 3 o. s. ř.); v případě pochybností je však oprávněn (a povinen) provést potřebná zjištění přímo ze spisu o řízení, v němž bylo vydáno vykonávané rozhodnutí (zejména zjištění, zda rozhodnutí bylo řádně doručeno). O tom, za jakých podmínek se podkladové soudní rozhodnutí stane vykonatelným po stránce formální, pojednávají ustanovení §161, §162, §171 a §172 a násl. o. s. ř. Nevykonatelnost rozhodnutí je důvodem pro zamítnutí návrhu na nařízení exekuce.
V projednávané věci je exekučním titulem rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 26. 6. 2006, č. j. 61 C 391/2002 - 88, jímž žalovanému (povinnému) byla uložena povinnost zaplatit žalobci (oprávněnému) výživné za období od 4. 11. 2002 do 9. 9. 2003 ve výši 21.800,- Kč a na náhradě nákladů řízení částku 9.656,- Kč, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odvolací soud z obsahu spisu vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 61 C 391/2002 zjistil, že tento soud v průběhu řízení vyzval žalovaného (povinného) přípisem, doručeným mu dne 4. 6. 2000, aby si ve lhůtě 1 měsíce od doručení výzvy zvolil zástupce s procesní plnou mocí, případně aby požádal o ustanovení zástupce podle §30 o. s. ř., jinak že mu bude ustanoven opatrovník coby osobě, která se nemůže po dobu nikoliv jen přechodnou účastnit řízení před soudem. Protože si žalovaný (povinný) ve stanovené lhůtě zástupce s procesní plnou mocí nezvolil ani soud nepožádal o ustanovení zástupce podle §30 o. s. ř., ustanovil mu Městský soud v Brně usnesením ze dne 9. 8. 2004, č. j. 61 C 391/2002 - 40, podle §29 odst. 3 o. s. ř. opatrovnici z důvodu, že žalovaný (povinný) „není pro zdravotní obtíže nikoliv přechodného charakteru schopen se osobně účastnit řízení“. Proti tomuto usnesení podal povinný v zákonné lhůtě odvolání, v němž žádal, aby usnesení soudu prvního stupně bylo zrušeno a aby bylo nahrazeno usnesením, jímž mu bude soudem ustanoven zástupcem advokát, o němž rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 2. 9. 2005, č.j. 13 Co 77/2005, tak, že usnesení městského soudu potvrdil. Dále odvolací soud zjistil, že exekuční titul byl doručen zástupci oprávněného a žalovanému (povinnému) prostřednictvím soudem ustanovené opatrovnice, přičemž doručenka (viz čl. 39 spisu) obsahuje všechny náležitosti uvedené v §50 písm. f) o. s. ř.), a že podle potvrzení Městského soudu v Brně nabyl právní moci dne 21. 10. 2006 a uplynutím lhůty k plnění též vykonatelnosti.
S tímto právním názorem odvolacího soudu dovolatel nesouhlasí a namítá, že nedoručil-li mu nalézací soud exekuční titul, postupoval v rozporu s §45d odst. 3 o. s. ř., ve znění účinném do 30. 6. 2009, dle kterého platilo, že byl-li účastníku ustanoven opatrovník proto, že se nemůže z jiných zdravotních důvodů než pro postižení duševní poruchou nikoliv jen po přechodnou dobu účastnit řízení, nebo že není schopen se srozumitelně vyjadřovat, anebo stanoví-li to zákon, nařídí předseda senátu doručení písemnosti nejen opatrovníku, ale i účastníku. Dovolatel tudíž namítá, že mu byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem (srov. §229 odst. 3 o. s. ř.).
Přestože ustanovení §45d odst. 3 o. s. ř., ve znění účinném do 30. 9. 2009, stanovilo, že v uvedených případech nařídí předseda senátu doručení písemnosti nejen opatrovníku, ale i účastníku, odvíjí se běh lhůty k podání opravného prostředku a pro vykonatelnost rozhodnutí výlučně od doručení zástupci (opatrovníku) účastníka; výjimku představují jen usnesení, kterými bylo účastníku uloženo, aby osobně něco vykonal (srovnej Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, s 204).
Byť tedy soud v nalézacím řízení podle §45d odst. 3 o. s. ř. nepostupoval a exekuční titul doručil jen soudem ustanovené opatrovnici povinného a nikoliv též povinnému jako účastníku tohoto řízení, zatížil tím sice řízení zmatečnostní vadou uvedenou v §229 odst. 3 o. s. ř., tento jeho nesprávný postup avšak s ohledem na výše uvedené neměl vliv na právní moc a vykonatelnost exekučního titulu.
Jak již dovodila soudní praxe, okolnost, že soudní řízení, jež předcházelo vydání k exekuci navrženého rozhodnutí, bylo postiženo vadou [ať již zmatečnostní ve smyslu §229 o. s. ř. nebo „jinou“ vadou řízení podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.], nezakládá současně vadu exekučního řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2000, sp. zn. 20 Cdo 2475/98, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11/2000 pod poř. č. 123, usnesení ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné v témže časopise č. 6/2002 pod poř. č. 105 nebo usnesení ze dne 19. 2. 2003, sp.zn. 20 Cdo 1833/2002).
Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné a že uplatněný dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. nebyl naplněn. Protože vady uvedené v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a), b), a v §229 odst. 3 o. s. ř. ani jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolatel - ve vztahu k exekučnímu řízení - netvrdil a z obsahu spisu se ani nepodávají, Nejvyšší soud dovolání povinného podle §243b odst. 2, část věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení rozhodne exekutor (§87 a následující zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. září 2010
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu