ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.3168.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 3168/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněných a) Ing. M. B ., b) K. P ., zastoupených JUDr. Ivanou Gréeovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Benátská 7, proti povinné M. S ., zastoupené JUDr. Václavem Duškem, CSc., advokátem se sídlem v Praze 6, Nový lesík 7, vyklizením, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 14 Nc 238/2005, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze 16. 2. 2007, č. j. 16 Co 52/2007-55, takto:
Dovolání se zamítá .
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení ze 14. 7. 2006, č. j. 14 Nc 238/2005-46, jímž obvodní soud řízení o návrhu na odklad provedení exekuce pro překážku věci rozsouzené zastavil.
V dovolání – aniž specifikuje dovolací důvod a vysvětluje, v čem má jeho naplnění spočívat – povinná namítá, že odvolací soud nevzal v úvahu důvody pro odklad exekuce uvedené v odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Uvedenými „rozsudky“ se podle jejího názoru potvrzuje protiprávní stav z období nesvobody, kdy došlo k administrativnímu rozdělení bytu. V samostatné místnosti, která je předmětem exekučního řízení, bydlel Ing. V., který s ní vedl společnou domácnost. Jen za tohoto stavu „bylo možné v administrativně rozděleném bytě bydlet se společným příslušenstvím.“
Při vyklizení předmětné místnosti a jejím pronajmutí dojde pak znovu ke společnému užívání příslušenství a podle současné úpravy půjde o dva byty bez základního příslušenství (bývalé 4. kategorie). Po smrti Ing. V. souhlasil oprávněný s užíváním uvedené místnosti povinnou a „upravil nájemné za byt 2. kategorie, a tak zvýšil nájemné.“
Oprávnění navrhli odmítnutí dovolání jako zjevně bezdůvodného.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání, přípustné podle ustanovení §239 odst. 2 písm. a) o. s. ř., není důvodné
Námitka, že „městský soud nevzal v úvahu důvody pro odklad exekuce, uvedené v odvolání“, je podřaditelná pod dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jímž lze namítat, že řízení bylo postiženo vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Uvedená vada řízení může spočívat kromě jiného v tom, že v rozporu s ustanovením §120 o. s. ř. nebyly vůbec zjišťovány okolnosti rozhodné pro posouzení věci, např. že se soud jimi nezabýval, přestože byly tvrzeny a že k jejich prokázání byly nabídnuty důkazy (srov. např. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. II. díl. 7 vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, s. 1266). Tato námitka by však přicházela v úvahu jen tehdy, jestliže by soud o návrhu povinné na odklad provedení exekuce rozhodl zamítavě, tedy meritorně. V daném případě však odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně řízení o návrhu na odklad provedení exekuce zastavil pro překážku věci rozsouzené, tedy proto, že o předchozím návrhu povinné, odůvodněném týmiž skutkovými tvrzeními, bylo již jednou pravomocně rozhodnuto. Tento právní závěr, odůvodněný ustanovením §159a odst. 5 o. s. ř., však zůstal dovoláním, směřujícím naopak proti neúplně zjištěnému skutkovému stavu, nenapaden.
S ohledem na výše uvedené nutno uzavřít, že se dovolatelce prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud tedy bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) dovolání jako nedůvodné podle §243b odst. 2 části věty před středníkem, odst. 6 o. s. ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. zákona č. 120/2001 Sb.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. června 2010
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu