ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.3244.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 3244/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Olgy Puškinové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Národního památkového ústavu , se sídlem v Praze 1, Malá Strana, Valdštejnské náměstí 3, zastoupeného JUDr. Martinem Novákem, advokátem se sídlem v Praze 7, Výstaviště č. p. 67, proti povinné PhDr. H. P. , zastoupené Mgr. Richardem Frommerem, advokátem se sídlem v Olomouci, Ostružnická 6, pro 33 999,- Kč s příslušenstvím, prodejem movitých věcí, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 41 E 248/2007, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 28. 3. 2008, č. j. 40 Co 389/2008-62, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 28. 3. 2008, č. j. 40 Co 389/2008-62, se zrušuje , a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Olomouci usnesením ze dne 20. 2. 2008, č. j. 41 E 248/2007-58, zastavil podle §268 odst. 1 písm. d) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), výkon rozhodnutí, nařízený usnesením téhož soudu ze dne 18. 4. 2007, č. j. 41 E 248/2007-9, ve znění usnesení ze dne 26. 4. 2007, č. j. 41 E 248/2007-12, ohledně prodeje movitých věcí sepsaných pod položkou 1) plynová láhev s dvouplotýnkovým vařičem modré barvy a 3) horkovzdušný ventilátor značky ETA 1617 bílé barvy, elektrický (výrok I.). Ve zbývajícím rozsahu návrh povinné na zastavení výkonu rozhodnutí, doručený Okresnímu soudu v Olomouci dne 14. 11. 2007, zamítl (výrok II.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů této fáze řízení (výrok III.). Okresní soud dospěl k závěru, že na rozdíl od plynové láhve s dvouplotýnkovým vařičem a horkovzdušného ventilátoru, které v bytě, kde je demontováno ústřední topení, slouží k vaření a topení, položku č. 2 (reprodukci obrazu) nelze zařadit mezi věci uvedené v §322 odst. 2 o. s. ř., i když se jedná o poslední památku povinné na manželství a dobu prožitou s rodinou na B.
Krajský soud svým rozhodnutím usnesení okresního soudu v odvoláním napadených výrocích II. a III. potvrdil a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Stejně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že §322 o. s. ř. je třeba vykládat restriktivně, neboť smyslem výkonu rozhodnutí je především uspokojení vykonatelné pohledávky oprávněného. Proto je třeba podřadit pod toto ustanovení pouze věci, které nemůže povinná postrádat. Takto restriktivně je třeba vykládat i zákaz exekučního prodeje věcí, jenž by byl v rozporu s morálními pravidly. Skutečnost, že povinná v souzené věci označuje obraz za „pietní“, proto nemůže vést k jeho vyloučení z výkonu rozhodnutí. Zároveň uzavřel, že tvrzení povinné o její nemajetnosti nemůže nahradit zjištění, které je povinen provést soudní vykonavatel. Jeho úkony musí vést k přezkoumatelnému závěru, že od výkonu rozhodnutí je třeba upustit z důvodů uvedených v §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. Přitom je třeba součinnosti s oprávněným. Proto jsou úvahy o tom, že průběh výkonu rozhodnutí ukazuje, že výtěžek, kterého jím bude dosaženo, nepostačí ani ke krytí nákladů výkonu rozhodnutí, předčasné.
Povinná v dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §238a odst. 1 písm. d) o. s. ř. (ve znění účinném do 30. 6. 2009), uvedla, že k místu zobrazeném na reprodukci, má z důvodů souvisejících s okolnostmi, za kterých musela ukončit pracovní poměr a které zároveň bylo místem jejího bydliště, silné citové pouto, proto podle ní tento obraz naplňuje definici věci vyloučené z výkonu rozhodnutí. Současně tvrdí, že obraz, jehož hodnota je „v řádu stovek českých korun“, nemůže objektivně uspokojit pohledávku oprávněného ve výši 33 999,- Kč. Proto nesouhlasí ani se závěrem odvolacího soudu, že není dán důvod k zastavení výkonu rozhodnutí podle §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., když navíc oprávněný s ohledem na další spory, které s ní vede, její majetkové poměry zná. Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12 zákona‚č. 7/2009 Sb.). Dospěl k závěru, že je přípustné, neboť otázkou, kdy lze zastavit výkon rozhodnutí podle §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. se dovolací soud dosud nezabýval, a je důvodné.
Odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně poté, co dospěl k závěru, že k zastavení výkonu rozhodnutí není dán důvod podle §268 odst. 1 písm. d) ani písm. e) o. s. ř.
K zastavení výkonu rozhodnutí podle §268 odst. 1 písm. d) o. s. ř. je třeba dodat, že Nejvyšší soud se otázkou vyloučení věci z výkonu rozhodnutí, jejíž prodej by byl v rozporu s morálními pravidly, již ve své dřívější rozhodovací činnosti zabýval (viz usnesení ze dne 19. 7. 2006, sp. zn. 20 Cdo 509/2006). Konstatoval přitom, že ačkoli ustanovení §322 o. s. ř. vyjadřuje princip ochrany povinného při výkonu rozhodnutí, nelze ztratit ze zřetele, že tato ochrana je limitována tím, o co v tomto řízení především jde, totiž vymoci (a nikoli naopak) plnění, jež bylo povinnému uloženo exekučním titulem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2004, sp. zn. 20 Cdo 180/2003, uveřejněné v Soudní judikatuře č. 3, ročník 2004 pod č. 62). Ustanovení §322 o. s. ř. je proto třeba vykládat restriktivně a podřadit pod ně pouze věci, které povinný nemůže postrádat, aniž by tím byla snížena jeho lidská důstojnost.
Restriktivně je třeba vykládat i zákaz exekučního prodeje věcí, jenž by byl v rozporu s morálními pravidly. Uvádí-li §322 odst. 2 písm. b) o. s. ř. v tomto směru příkladmo snubní prsten a jiné předměty podobné povahy (např. písemnosti osobní povahy, obrazové snímky a obrazové a zvukové záznamy týkající se povinného nebo členů jeho rodiny - srov. Kurka, V., Drápal, L.: Výkon rozhodnutí v soudním řízení. Linde Praha, a. s., 2004, s. 476), je zřejmé, že zákon tu má na mysli pouze věci, k nimž má povinný silný osobní vztah a jejichž přechod do vlastnictví jiné osoby by byl z etického hlediska nevhodný. O takové však v projednávané věci, tj. pokud se jedná o grafiku zobrazující starý hrad Bouzov (srov. položka č. 2 protokolu o soupisu movitých věcí ze dne 14. 11. 2007), nejde.
Uvedené závěry jsou zcela použitelné i v projednávané věci a je zjevné, že odvolací soud z nich vycházel a rozhodl v souladu s nimi.
Ustanovení §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. upravuje situaci, kdy se po nařízení výkonu rozhodnutí (po provedení úkonů směřujících ke zjištění majetku povinného) ukáže, že výtěžek jeho provedení nebude vyšší než předpokládané náklady výkonu rozhodnutí a že tedy pohledávka oprávněného nebude ani zčásti uspokojena, takže jeho realizace by vedla jen ke zvýšení nákladů, jež by nemohly být z výtěžku kryty (obdobně viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 3. 2008, sp. zn. 20 Cdo 5293/2007). Mezi úkony směřující ke zjištění majetku povinného patří nepochybně soupis jeho majetku. Je-li tento soupis proveden, zjištěn majetek, který lze výkonem rozhodnutí postihnout, a tento majetek je oceněn, pak dovolací soud na rozdíl od soudu odvolacího nepovažuje podání návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí podle §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. za předčasné. Soud je za této situace povinen předpokládané náklady oprávněného zjistit, porovnat je s výtěžkem, kterého může být dosaženo při prodeji sepsaných věcí, a na základě tohoto zjištění ve věci rozhodnout.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu není správné a dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl uplatněn po právu, Nejvyšší soud toto rozhodnutí zrušil podle §243b odst. 2, věty za středníkem, o. s. ř. a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2, věta před středníkem, o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí také odvolací soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího (§243d odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. července 2010
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu