ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.3454.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 3454/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudkyň JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Pavlíny Brzobohaté v exekuční věci oprávněného Flaga s.r.o. , se sídlem v Hustopečích, Nádražní 47, IČ 479 17 091, zastoupeného JUDr. Ing. Ivanem Rottem, advokátem se sídlem v Brně, Křížová 18, proti povinnému Ing. P. Š ., zastoupenému Mgr. Ing. Jindřiškou Jirákovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Havlíčkově Brodě, Smetanovo nám. 279, pro 405.560,67 Kč s příslušenstvím, přikázáním jiných peněžitých pohledávek, vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 0 Nc 4235/2002, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. července 2007, č. j. 17 Co 116/2007 - 140, takto:
Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 7. 2007, č. j. 17 Co 116/2007 - 140, ve výroku, jímž bylo změněno usnesení Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 19. 1. 2007, č. j. 0 Nc 4235/2002 - 99, se zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Havlíčkově Brodě usnesením ze dne 9. 7. 2002, č. j. 0 Nc 4235/2002 - 7, nařídil exekuci podle vykonatelného rozsudku téhož soudu ze dne 20. 5. 2002, č. j. 10 C 52/2002 - 37, k uspokojení pohledávky právního předchůdce oprávněného v částce 405.560,67 Kč spolu s úroky ve výroku tohoto usnesení specifikovanými, nákladů předcházejícího řízení v částce 16.220,- Kč a k úhradě nákladů exekuce, jejímž provedením pověřil soudního exekutora Mgr. Stanislava Moláka, Exekutorský úřad Havlíčkův Brod.
K návrhům povinného ze dne 1. 6. 2006 a ze dne 2. 6. 2006 na částečné zastavení „výkonu rozhodnutí“ a na „vyloučení jeho nároků z exekuce“, Okresní soud v Havlíčkově Brodě usnesením ze dne 19. 1. 2007, č. j. 0 Nc 4235/2002 - 99, exekuci podle §268 odst. 1 písm. h), odst. 4, §269 odst. 1 o. s. ř. [nesprávně uvedeno §128 odst. 1 písm. h) o. s. ř.] a §52 odst. 1 exekučního řádu „přikázáním pohledávek povinného za Státním zemědělským intervenčním fondem z titulu nároku na vyplacení dotace podle nařízení vlády č. 242/2004 Sb. dle žádostí č. 05/H03/535/006186-D1 a č. 05/H03/535/006186-D2, nařízenou exekučním příkazem soudního exekutora ze dne 12. 4. 2006, č. j. 050 EX 169/02 - 338, a z titulu nároku na vyplacení dotace podle nařízení vlády č. 144/2005 Sb., nařízenou exekučním příkazem téhož soudního exekutora ze dne 25. 1. 2006, č. j. 050 EX 169/02 - 328“, zastavil. Vyšel ze zjištění, že exekučním příkazem ze dne 12. 4. 2006 soudní exekutor nařídil provedení exekuce přikázáním (jiné) pohledávky povinného za Státním zemědělským intervenčním fondem z titulu nároku na vyplacení dotace podle nařízení vlády č. 242/2004 Sb. dle označených žádostí povinného, přičemž dlužníku povinného přikázal, aby v den, který následuje po doručení vyrozumění soudního exekutora o tom, že usnesení o nařízení exekuce nabylo právní moci, vyplatil oprávněnému pohledávku ve výši 103.809,01 Kč s příslušenstvím v příkazu specifikovaným a náklady exekuce ve výši 68.730,10 Kč. Exekučním příkazem ze dne 25. 1. 2006 nařídil tentýž soudní exekutor provedení exekuce přikázáním (jiné) pohledávky povinného za Státním zemědělským intervenčním fondem z titulu nároku na vyplacení dotace podle nařízení vlády č. 144/2005 Sb., a současně dlužníku povinného přikázal, aby po doručení vyrozumění soudního exekutora o tom, že usnesení o nařízení exekuce nabylo právní moci, vyplatil oprávněnému dosud nesplatnou jinou peněžitou pohledávku povinného, jakmile se stane splatnou, a to ve výši 108.490,61 Kč s příslušenstvím v příkazu specifikovaným a náklady exekuce ve výši 69.099,- Kč. Soud prvního stupně s odkazem na §3 písm. a) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), podle nějž se dotací rozumí peněžní prostředky státního rozpočtu, státních finančních aktiv nebo Národního fondu poskytnuté právnickým nebo fyzickým osobám na stanovený účel, a na §65 zákona č. 120/2001 Sb., §310 a §317 o. s. ř. dospěl k závěru, že jsou-li z výkonu rozhodnutí (exekuce) vyloučeny prostředky uložené na účtu u banky poskytnuté ze státního rozpočtu, které jsou účelově určeny (účelové dotace), jsou z výkonu rozhodnutí přikázáním jiných peněžitých pohledávek pojmově vyloučeny také pohledávky, které vyplácí Státní zemědělský intervenční fond (§11 odst. 1 zák. č. 256/2000 Sb.) podle nařízení vlády č. 242/2004 Sb., o podmínkách provádění opatření na podporu rozvoje mimoprodukčních funkcí zemědělství spočívajících v ochraně složek životního prostředí (o provádění agroenvironmentálních opatření), a podle nařízení vlády č. 144/2005 Sb., o stanovení některých podmínek poskytování jednotné platby na plochu zemědělské půdy pro kalendářní roky 2005 a 2006, neboť jde také o účelově určené peněžní prostředky vyplácené ze státního rozpočtu; je tedy vyloučeno, aby se těmito ryze účelovými prostředky hradily dluhy povinného zcela nesouvisející s daným účelem dotace.
Krajský soud v Hradci Králové k odvolání právního předchůdce oprávněného usnesením ze dne 27. 7. 2007, č. j. 17 Co 116/2007 - 129 (později čl. 140), usnesení soudu prvního stupně „v rozsahu, v kterém byla exekuce zastavena co do tří pětin přikázaných pohledávek povinného“, potvrdil, a „v rozsahu zastavení exekuce co do zbývajících dvou pětin přikázaných pohledávek povinného změnil tak, že návrh povinného na zastavení exekuce v této části zamítl“. Odvolací soud přisvědčil námitce právního předchůdce oprávněného, že „v případě předmětných pohledávek o účelovém určení prostředků hovořit nelze“ a že na danou věc tudíž nedopadají závěry uvedené v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 2 Cdon 1198/96. Dovodil, že nařízení vlády České republiky č. 144/2005 Sb. „podmiňuje výplatu prostředků v podstatě určitým obhospodařováním zemědělské půdy, závazkem vyvíjet jistou péči a zdržet se některých činností“, a že tak „jde o přímou podporu určitému typu zemědělské produkce“, přičemž „výše poskytnutých prostředků závisí na rozloze obhospodařované půdy“. Nařízení vlády České republiky č. 242/2004 Sb. pak „směřuje k podpoře mimoprodukčních funkcí zemědělství, konkrétně zejména k ochraně životního prostředí“, přičemž „podmínkou poskytnutí prostředků je zařazení uchazeče do určitého agroenvironmentálního opatření a jeho závazek zachovávat zde definované zásady hospodaření“, přičemž výše dotací „je zásadně úměrná obhospodařované ploše“. „U obou nařízení“ tak podle krajského soudu „jde o dotace nikoli na vymezený účel, nýbrž na činnost určitého typu a kvality“ s tím, že „konkrétní účel použití vyplacených prostředků je zcela ponechán na vůli příjemce“. Cílem těchto nařízení je - podle krajského soudu - motivovat k zachování určitých způsobů a zásad hospodaření na zemědělské půdě, respektive umožnit těm, kteří takto hospodaří, udržet konkurenceschopnost, popřípadě rozvoj výroby; snížení dotace, respektive povinnost ji vrátit, není vázána na způsob, kterým příjemce prostředky hodlá použít či použil, nýbrž zejména na porušení převzatých závazků stran způsobu hospodaření v daném rozsahu. Odvolací soud uzavřel, že „pokud vůbec lze o účelovosti předmětných dotací v nějakém smyslu hovořit, pak jedině v rovině nejobecnější, totiž v rovině cílového stavu, jehož chce poskytovatel dosáhnout“. To je ovšem „účelovost z hlediska jeho záměru, nikoli z pohledu konkrétního způsobu využití poskytnutých prostředků“. Pro vyloučení pohledávek daného typu z exekuce tak není důvod. Protože však z jejich povahy vyplývá, že jde o pohledávky vzniklé při podnikatelské činnosti povinného, platí, že - v případě vymáhání tzv. nepřednostních pohledávek (srov. §279 odst. 2 o. s. ř.) - podléhají exekuci jen ze dvou pětin (§318 o. s. ř.). Uzavřel, že rozhodnutí soudu prvního stupně je tak správné jen ohledně zastavení exekuce v rozsahu tří pětin předmětných pohledávek.
Proti měnícímu výroku usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §238a odst. 1 písm. d) o. s. ř., a podává je z důvodů uvedených v §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Namítá, že odvolací soud aplikoval závěry uvedené v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 2 Cdon 1198/96 nesprávně, když uzavřel, že v případě předmětných pohledávek nelze o účelovém určení finančních prostředků hovořit. Nesouhlasí s jeho právními závěry a namítá, že obě nařízení vlády č. 144/2005 Sb. a č. 242/2004 Sb. odvíjejí podmínky vzniku nároku na výplatu finančních prostředků od konkrétní platební povinnosti žadatele, ukládají, aby poskytnuté finance použil na konkrétní vymezený účel, jímž je obhospodařování zemědělské půdy, a předpokládají závazek spočívající v určité péči a ve zdržení se určitých konkrétních činností, z čehož vyplývají jeho specifické náklady. Nelze tedy vycházet pouze z toho, že výše poskytnutých prostředků je odvislá od rozlohy obhospodařované půdy a že se jedná o podporu určitého typu zemědělské produkce, jak dovodil odvolací soud. Naopak z obsahu obou nařízení vyplývají specifické povinnosti pro žadatele i okruh činností, jichž se musí zdržet; od této specifičnosti se pak odvíjí druh nákladů, jež žadatel musí vynaložit (a to většinou před obdržením finančních prostředků), a dotace je pak směřována na zaplacení těchto nákladů, které by mu v rámci obvyklého zemědělského hospodaření nevznikly. Dotace jsou tedy určeny k pokrytí konkrétních nákladů, přičemž v případě nesplnění podmínek uvedených v nařízeních je žadatel povinen prostředky vrátit a hrozí mu i postih ze strany příslušných orgánů, které kontrolují dodržování podmínek uvedených v nařízeních. Z tzv. dotační politiky, a to i v rámci Evropské unie, jejímiž nařízeními je Česká republika vázána, tedy jednoznačně vyplývá, že obě nařízení vlády sledují „vymezený účel“, který není ponechán na vůli žadatele, neboť ten nejprve musí náklady vzniklé mu tím, že dodržuje podmínky nařízení vlády, vynaložit a zaplatit je ze svého, a teprve poté obdrží finanční prostředky jako dotaci, jejichž výše je odvislá od druhu a způsobu hospodaření. Nejde tedy o to, že by dotacemi byl sledován rozvoj zemědělské výroby, udržení konkurenceschopnosti či zájem žadatele, jak se odvolací soud mylně domnívá, nýbrž jde o zájem státu na ochraně životního prostředí a živočichů.
Dále dovolatel poukazuje na to, že nařízení vlády č. 144/2005 Sb. bylo vydáno v návaznosti na zákon č. 252/1997 Sb., o zemědělství, v rozhodném znění, který v §2b upravuje podmínky společné organizace trhu, tj. podle §2a tohoto zákona soubor opatření prováděných na trhu se zemědělskými výrobky a potravinami vyplývajícími ze Smlouvy o založení Evropského společenství. V §3 tohoto zákona je pak upraveno poskytování dotací podle §2a až 2d na základě žádosti fyzických a právnických osob („žadatelů“) za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem, jímž je nařízení vlády č. 144/2005 Sb. Žádost o poskytnutí dotace musí obsahovat kromě podmínek v něm uvedených a náležitostí stanovených přímo použitelným předpisem Evropských společenství, zejména seznam a výměru půdních bloků zemědělské půdy vedených v evidenci na jméno žadatele, označení a způsob jejich využití, prohlášení žadatele o tom, že se zavazuje dodržovat dobré zemědělské a environmentální podmínky (§4 odst. 3), a číslo účtu, na něj mu mají být finanční prostředky poukázány. V tomto nařízení je dále uvedeno, že pokud žadatel porušil některou z podmínek, sníží Fond platbu o 5 či 20 % [viz též čl. 7 odst. 2 a 3 Nařízení Rady (ES) č. 1782/2003]. Z toho je zřejmé, že se v plném rozsahu jedná o nepostižitelné nároky povinného za Státním zemědělským intervenčním fondem, které nepodléhají výkonu rozhodnutí, neboť jsou účelově určeny. Existenci vady řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, spatřuje dovolatel v tom, že „neobdržel“ odvolání oprávněného a že se tak nemohl k němu vyjádřit. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu v napadeném výroku zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení.
Usnesením ze dne 22. 4. 2008, č. j. 0 Nc 4235/2002 - 165, Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozhodl, že soud bude v tomto řízení na straně oprávněného nadále pokračovat se společností Flaga Český plyn s. r. o., se sídlem Plnírna PB, Nádražní 47, Hustopeče u Brna, IČ 49717091 (nyní Flaga s.r.o., se sídlem v Hustopečích, Nádražní 47).
Právní nástupce oprávněného ve svém písemném vyjádření k dovolání uvedl, že povinnému závěr o správnosti aplikace právních předpisů nepřísluší, a navrhl, aby dovolací soud usnesení okresního soudu, ve znění usnesení krajského soudu „v celém rozsahu potvrdil“.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (článek II, bod 12., části první zákona č. 7/2009 Sb.). Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátkou, a že je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. ve spojení s §238a odst. 1 písm. d), odst. 2 o. s. ř., dospěl po přezkoumání napadeného výroku usnesení odvolacího soudu k závěru, že dovolání je důvodné.
Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. může spočívat v tom, že odvolací soud posoudil věc podle právní normy (nejen hmotného práva, ale i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §65 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále jen „exekuční řád“), nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se na provádění exekuce přikázáním pohledávky přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu upravující výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky.
Podle §310 o. s. ř. předpisy vylučující nebo omezující použití pohledávek z účtu u peněžního ústavu k jinému než stanovenému účelu nejsou dotčeny ustanoveními o přikázání pohledávky u peněžního ústavu.
Podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže výkon rozhodnutí je nepřípustný, protože je tu jiný důvod, pro který rozhodnutí nelze vykonat.
Podle odstavce 4 tohoto ustanovení týká-li se nařízeného výkonu rozhodnutí některý z důvodů zastavení jen zčásti nebo byl-li výkon rozhodnutí nařízen v rozsahu širším, než jaký stačí k uspokojení oprávněného, bude výkon rozhodnutá zastaven částečně.
V posuzované věci z obsahu spisu mimo jiné vyplývá, že exekučním příkazem. ze dne 25. 1. 2006, „sp. zn.“ 050 EX 169/02 - 328, soudní exekutor Mgr. Stanislav Molák, Exekutorský úřad Havlíčkův Brod, přikázal „dle ustanovení §59 odst. 1 písm. b) exekučního řádu a ustanovení §65 exekučního řádu ve spojení s ustanovením §312 a násl. o. s. ř. provést exekuci přikázáním peněžité pohledávky povinného ve výši 54.962,62 (neuvedeno „Kč“) za Státní zemědělský intervenční fond … (dále jen „dlužník povinného“) vyplývající z titulu: nárok na vyplacení dotace podle nařízení vlády č. 144/2005 Sb. …, která se stane splatnou teprve v budoucnu (dále jen „jiná peněžitá pohledávka povinného“)“; povinnému zakázal, aby s jinou peněžitou pohledávkou povinného jakkoli nakládal, dlužníkovi povinného zakázal, aby od okamžiku, kdy mu byl doručen tento exekuční příkaz, povinnému jinou peněžitou pohledávku povinného vyplatil, provedl na ni započtení nebo s ní jinak nakládal, a to až do výše vymáhané pohledávky, její příslušenství, nákladů oprávněného a nákladů exekuce, dále upozornil povinného a dlužníka povinného, že „dle §313 odst. 3 o. s. ř. ztrácí povinný právo na jinou peněžitou pohledávku povinného okamžikem, kdy byl dlužníkovi povinného doručen tento exekuční příkaz, a to až do výše vymáhané pohledávky, její příslušenství, nákladů oprávněného a nákladů exekuce“, a současně přikázal dlužníkovi povinného, aby po doručení vyrozumění soudního exekutora o tom, že usnesení o nařízení exekuce nabylo právní moci, vyplatil oprávněnému dosud nesplatnou jinou peněžitou pohledávku povinného, jakmile se stane splatnou, a to v rozsahu (v exekučním příkazu blíže specifikované) vymáhané pohledávky oprávněného a jejího příslušenství, a připsal ji na (v exekučním příkazu blíže specifikovaný) účet soudního exekutora, a aby v den, který následuje po doručení vyrozumění soudního exekutora o tom, že usnesení o nařízení exekuce nabylo právní moci, vyplatil z pohledávky povinného částku nákladů oprávněného ve výši nákladů a nákladů exekuce ve výši 69.099,- Kč (upřesněné v příkazu k úhradě nákladů exekuce) a připsal ji na (v exekučním příkazu blíže specifikovaný) účet soudního exekutora.
Dalším exekučním příkazem ze dne 12. 4. 2006, č. j. 050 EX 169/02 - 338, tentýž soudní exekutor přikázal „provést exekuci přikázáním peněžité pohledávky povinného ve výši (nevyplněno) za Státní zemědělský intervenční fond …(dále jen „dlužník povinného“) vyplývající z právního titulu: nárok na vyplacení dotace podle nařízení vlády č. 242/2004, (Opatření AEO - agroenvironmentální opatření) dle žádosti č. 05/H03/535/006186-D1 a 05/H03535/006186-D2, která se stane splatnou teprve v budoucnu (dále jen „jiná peněžitá pohledávka povinného“)“; stejně jako v předchozím příkazu povinnému zakázal, aby s jinou peněžitou pohledávkou povinného jakkoli nakládal, dlužníkovi povinného zakázal, aby od okamžiku, kdy mu byl doručen tento exekuční příkaz, povinnému jinou peněžitou pohledávku povinného vyplatil, provedl na ni započtení nebo s ní jinak nakládal, a to až do výše vymáhané pohledávky, její příslušenství, nákladů oprávněného a nákladů exekuce, dále upozornil povinného a dlužníka povinného, že „dle §313 odst. 3 o. s. ř. ztrácí povinný právo na jinou peněžitou pohledávku povinného okamžikem, kdy byl dlužníkovi povinného doručen tento exekuční příkaz, a to až do výše vymáhané pohledávky, její příslušenství, nákladů oprávněného a nákladů exekuce“, a současně přikázal dlužníku povinného, aby v den, který následuje po doručení vyrozumění soudního exekutora o tom, že usnesení o nařízení exekuce nabylo právní moci, vyplatil oprávněnému splatnou jinou peněžitou pohledávku povinného, a to v rozsahu (v exekučním příkazu blíže specifikované) vymáhané pohledávky oprávněného a jejího příslušenství, a připsal ji na (v exekučním příkazu blíže specifikovaný) účet soudního exekutora.
Podle §2c odst. 5 zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění účinném od 1. 5. 2004 (do 30. 9. 2009), vláda nařízením upraví podmínky k provádění programů strukturální podpory podle odstavců 1 a 2, jestliže tuto úpravu vyžadují příslušné právní předpisy Evropských společenství. Podle odstavce 6 tohoto ustanovení ukládá-li nebo umožňuje-li příslušný právní předpis Evropských společenství s bezprostředním účinkem členskému nebo budoucímu členskému státu vytvořit podmínky pro budoucí provádění těchto příslušných právních předpisů Evropských společenství ještě před nabytím jejich bezprostředního účinku, upraví vláda nařízením podmínky pro budoucí provádění těchto příslušných právních předpisů Evropských společenství k provádění společných organizací trhu podle §2a a k provádění programů strukturální podpory podle odstavců 1 a 2.
Podle §2c odst. 5 a 6 zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění zákona č. 128/2003 Sb. a zákona č. 85/2004 Sb., vydala vláda ČR k provedení §2c odst. 2 písm. b) zákona nařízení č. 242/2004 Sb., o podmínkách provádění opatření na podporu rozvoje mimoprodukčních funkcí zemědělství spočívajících v ochraně složek životního prostředí (o provádění agroenvironmentálních opatření).
Podle §1 nařízení vlády č. 242/2004 Sb. toto nařízení upravuje v návaznosti na přímo použitelné předpisy Evropských společenství opatření na podporu rozvoje mimoprodukčních funkcí zemědělství spočívajících v ochraně složek životního prostředí (dále jen „agroenvironmentální opatření“), včetně poskytování dotací [dle poznámky pod čarou podle §3 písm. a) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), podle zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění pozdějších předpisů, a podle zákona č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním fondu a o změně některých dalších zákonů (zákon o Státním zemědělském intervenčním fondu), ve znění pozdějších předpisů] při zemědělském hospodaření v rámci těchto opatření.
Podle §1 odst. 2 písm. a) zákona č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním fondu a o změně některých dalších zákonů (zákon o Státním zemědělském intervenčním fondu), ve znění účinném od 4. 6. 2003, Fond v souladu s právními předpisy, právem Evropských společenství a mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána, rozhoduje o poskytnutí dotace [§3 písm. a) zákona č. 218/2000 Sb.] a kontroluje plnění podmínek poskytnutí dotace. Podle §6 písm. a) zák. č. 256/2000 Sb. poslanecká sněmovna schvaluje současně s návrhem státního rozpočtu České republiky dotaci Fondu ze státního rozpočtu účelově určenou na provádění činností podle §1 odst. 2 tohoto zákona. Podle §11 odst. 1 tohoto zákona Fond poskytuje dotace v souladu s tímto zákonem, zákonem o zemědělství, nařízeními vlády vydanými k jejich provedení a podle přímo použitelných předpisů Evropských společenství upravujících financování společné zemědělské politiky.
Podle §3 písm. a) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů, dotací se rozumí peněžní prostředky státního rozpočtu, státních finančních aktiv nebo Národního fondu poskytnuté právnickým nebo fyzickým osobám na stanovený účel.
Nařízení vlády č. 144/2005 Sb., o stanovení některých podmínek poskytování jednotné platby na plochu zemědělské půdy pro kalendářní roky 2005 a 2006, bylo vydáno podle §2b odst. 2 zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění pozdějších předpisů, a k provedení zákona č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním fondu a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
Podle §1 nařízení vlády č. 144/2005 Sb. toto nařízení upravuje v návaznosti na přímo použitelný předpis Evropských společenství některé podmínky poskytování jednotné platby na plochu zemědělské půdy pro kalendářní roky 2005 a 2006.
Podle §2 citovaného nařízení vlády fyzická nebo právnická osoba obhospodařující zemědělskou půdu vedenou na její jméno v evidenci využití zemědělské půdy podle uživatelských vztahů (§3a a 3b zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění pozdějších předpisů), která podá Státnímu zemědělskému intervenčnímu fondu na jím vydaném formuláři žádost o platbu, je žadatelem o platbu podle tohoto nařízení.
Podle §3a odst. 1 zákona č. 252/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů, evidence využití půdy slouží k ověřování správnosti údajů uvedených v žádosti, jejichž předmětem je dotace podle §3 odst. 4 písm. a), ke kontrolám plnění podmínek poskytnutí dotace, pro evidenci ekologického zemědělství, pro evidenci ovocných sadů, pro evidenci pěstování geneticky modifikované odrůdy (§2i), pro uplatnění nároku na vrácení spotřební daně, pro evidenci pěstování máku setého a konopí a pro evidenci území určeného k řízeným rozlivům povodní.
Podle §3 odst. 4 písm. a) zákona č. 252/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jestliže se dotace poskytuje, případně podmínka jejího poskytnutí se vztahuje na zemědělskou půdu, popřípadě na zalesněnou půdu, která byla v evidenci půdy podle §3a vedena jako zemědělsky obhospodařovaná půda se zemědělskou kulturou podle §3i písm. a) až g) nebo k), při rozhodování o poskytnutí dotace vychází příslušný orgán z evidence využití půdy podle uživatelských vztahů vedené podle tohoto zákona, přičemž nepřihlíží k údajům o výměře parcel a druhu pozemků vedených podle zvláštního právního předpisu.
Z této právní úpravy vyplývá, že dotace poskytované podle nařízení vlády č. 242/2004 Sb. a nařízení vlády č. 144/2005 Sb. jsou výdaji státního rozpočtu [§3 písm. a) rozpočtových pravidel]; na dotaci (nebo návratnou finanční výpomoc) není právní nárok, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak (§14 odst. 1 rozpočtových pravidel, §3 a 4 nařízení vlády č. 242/2004 Sb. a §3 a 4 nařízení vlády č. 144/2005 Sb.), přičemž vyhoví-li poskytovatel žádosti o poskytnutí dotace nebo návratné finanční výpomoci, vydá písemné rozhodnutí, které mimo jiné obsahuje účel, na který je poskytovaná částka určena [srov. §14 odst. 3 písm. d) rozpočtových pravidel]. O poskytnutí dotací rozhoduje Státní zemědělský intervenční fond, splňuje-li žadatel stanovená kritéria; v případě porušení podmínek pro poskytnutí dotací stanoví obě citovaná nařízení vlády povinnost dotace zcela, či zčásti vrátit (srov. §20 nařízení vlády č. 242/2004 Sb. a §4 odst. 4 a §5 nařízení vlády č. 144/2005 Sb.).
Odvolací soud v dané věci sice při svém rozhodnutí o návrhu povinného na zastavení exekuce poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 5. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1198/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 13, ročník 1998, v němž tento soud zaujal a odůvodnil závěr, že „ve smyslu ustanovení §310 o. s. ř. nejsou výkonem rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu (banky) postiženy finanční prostředky uložené na účet u peněžního ústavu (banky), o nichž právní předpisy stanoví, že mohou být použity jen k určitému účelu (např. dotace ze státního rozpočtu republiky, ledaže by byla vymáhána pohledávka, k jejíž úhradě mají být (v souladu se svým účelovým určením) použity“, přehlédl však, že dotace ze státního rozpočtu mohou být použity jen na určené účely (k tomu srov. §21 rozpočtových pravidel).
Zachování účelového určení dotací podle nařízení vlády č. 242/2004 Sb. a nařízení vlády č. 144/2005 Sb. dokládá dále i skutečnost, že zákon č. 256/2000 Sb., ve znění účinném do 30. 9. 2009, ukládal v §6b odst. 4 Státnímu zemědělskému intervenčnímu fondu při provádění činností podle §1 odst. 2 tohoto zákona zajistit oddělené potvrzování plateb, provádění plateb a účtování plateb podle zvláštního právního předpisu [například nařízení Rady (ES) č. 1663/1995, které stanovuje podrobná prováděcí pravidla k nařízení Rady (EHS) č. 729/1970 s ohledem na postup účetní závěrky EAGGF Záruční sekce, nařízení Komise (ES) č. 885/2006 ze dne 21. června 2006, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1290/2005, pokud jde o akreditaci platebních agentur a dalších subjektů a schválení účetní závěrky EZZF a EZFRV, v platném znění] a od 1. 10. 2009 provádět veškeré platby bezhotovostně bankovním převodem na účet žadatele (§6b odst. 5 citovaného zákona).
Podle bodu 2. písm. B) Přílohy nařízení Komise (ES) č. 885/2006, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1290/2005, pokud jde o akreditaci platebních agentur a dalších subjektů a schválení účetní závěrky EZZF a EZFRV, Agentura zavede všechny nezbytné postupy s cílem zajistit, aby byly platby uskutečňovány pouze na bankovní účet žadatele nebo jeho zplnomocněného zástupce. Podle Čl. 18 tohoto nařízení se před 16. 10. 2006 použije Nařízení (ES) č. 1663/95, z jehož odst. 6 bodu v) Přílohy, kterou se stanoví pokyny ke kritériím pro schválení platební agentury, vyplývá, že stanovené postupy by měly zajistit, že platba se uskuteční výhradně ve prospěch žadatele, na jeho bankovní účet anebo jeho právnímu nástupci.
Závěr odvolacího soudu, že dotace poskytované žadatelům podle nařízení vlády č. 242/2004 Sb. a nařízení vlády č. 144/2005 Sb. Státním zemědělským intervenčním fondem ze státního rozpočtu nejsou účelově určeny a že „podléhají exekuci jen ze dvou pětin (§318 o. s. ř.)“, není z uvedených důvodů správný.
Odvolací soud při svém rozhodnutí tudíž nesprávně vycházel z toho, že v daném případě je možno exekuci provést přikázáním jiných peněžitých pohledávek podle §312 a násl. o. s. ř., jak je uvedeno v exekučních příkazech soudního exekutora ze dne 25. 1. 2006 a ze dne 12. 4. 2006. Jsou-li ovšem dotace poskytované žadatelům podle citovaných vládních nařízení Státním zemědělským intervenčním fondem účelově určeny, nelze exekuci v souladu s §310 o. s. ř. provést podle §312 a násl. o. s. ř. (a ani podle §303 a násl. o. s. ř.). Oba exekuční příkazy vydané soudním exekutorem, jimiž nařídil provedení exekuce přikázáním jiných peněžitých pohledávek povinného za Státním zemědělským intervenčním fondem a jimiž současně dlužníku povinného přikázal, aby po doručení vyrozumění soudního exekutora o tom, že usnesení o nařízení exekuce nabylo právní moci, vyplatil oprávněnému dosud nesplatnou jinou peněžitou pohledávku povinného, jakmile se stanou splatnými, jsou proto v rozporu s §310 i s §312 o. s. ř.
Dovolací soud se z uvedených důvodů neztotožňuje ani s konečným závěrem odvolacího soudu, že předpoklady pro zastavení exekuce ve zbývajícím rozsahu podle §268 odst. 1 písm. h), odst. 4, §269 odst. 1 o. s. ř. nebyly splněny.
Protože usnesení odvolacího soudu není v napadeném výroku, jímž usnesení soudu prvního stupně bylo změněno, správné a dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl tudíž naplněn, Nejvyšší soud České republiky je v tomto výroku zrušil (§243b odst. 2 věta za středníkem o. s. ř.) a věc v uvedeném rozsahu vrátil Krajskému soudu v Hradci Králové k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta první o. s. ř.), aniž bylo zapotřebí se zabývat dalšími námitkami v dovolání.
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1, §271 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. července 2010
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu