ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.3753.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 3753/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného B. H. , zastoupeného Mgr. René Gemmelem, advokátem se sídlem v Ostravě, Poštovní 2, s místem pro doručování Karviná – Fryštát, Karola Sliwky 34, proti povinnému Z. Š. , zastoupenému Mgr. Simonou Kiselovou, advokátkou se sídlem v Karviné – Fryštátě, Karola Sliwky 125, pro 803 020,- Kč, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 47 Nc 1112/2007, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 3. 2008, č. j. 9 Co 1072/2007-64, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení
Odůvodnění:
Okresní soud usnesením ze dne 29. 10. 2007, č. j. 47 Nc 1112/2007-44, zastavil exekuci nařízenou usnesením téhož soudu ze dne 22. 6. 2007, č. j. 47 Nc 1112/2007-6 (výrok I.). Rozhodl, že se zrušuje výrok I. usnesení o nařízení exekuce v té části, v níž došlo k nařízení exekuce podle rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 5. 2004, č. j. 5 To 973/2003, rovněž k vymožení nákladů exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny (výrok II.). Oprávněnému uložil zaplatit povinnému na nákladech řízení 4 900,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám jeho zástupkyně (výrok III.) a dále oprávněnému uložil zaplatit soudnímu exekutorovi Mgr. Františku Gajdošovi do tří dnů od právní moci usnesení 7 735,- Kč (výrok IV.). Okresní soud zastavil exekuci k návrhu povinného podle §268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“).
Krajský soud napadeným rozhodnutím změnil usnesení soudu prvního stupně následovně: „Exekuce nařízená usnesením Okresního soudu v Karviné ze dne 22. 6. 2007, č. j. 47 Nc 1112/2007-6, se k návrhu oprávněného dle ustanovení §268 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zcela zastavuje. Zrušuje se výrok I. usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 22. 6. 2007, č. j. 47 Nc 1112/2007-6, v části, v níž došlo k nařízení exekuce podle rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 5. 2004, sp. zn. 5 To 973/2003, rovněž k vymožení nákladů exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny. Oprávněný je povinen zaplatit povinnému na nákladech řízení před soudem I. stupně částku 4 900,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám jeho právní zástupkyně. Oprávněný je povinen zaplatit na náhradě nákladů exekuce Mgr. Františku Gajdošovi, soudnímu exekutorovi Exekutorskému úřadu Vsetín, částku 7 735,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení“. Dále odvolací soud uložil oprávněnému zaplatit povinnému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 2 300,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení.
Oprávněný v dovolání, jehož přípustnost opírá o §238 a odst. 1 písm. d) o. s. ř. (ve znění účinném do 30. 6. 2009) ve spojení s §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Uvedl, že pokud podal návrh na zastavení exekuce povinný a poté také on, měl soud v samostatném řízení rozhodnout o návrhu povinného a v dalším samostatném řízení o jeho návrhu na zastavení exekuce. Jestliže odvolací soud vyhověl jeho návrhu na zastavení exekuce, měl současně návrh povinného zamítnout. Odvolací soud svým postupem smísil obě řízení o zastavení řízení a rozhodl v rozporu se zákonem, přičemž navíc porušil princip dvojinstančnosti řízení, jelikož o návrhu oprávněného na zastavení exekuce měl rozhodnout soud okresní. Za cela nezákonný pak považuje oprávněný výrok usnesení, jímž byl zrušen výrok I. o nařízení exekuce v části, která se týkala vymožení nákladů exekuce. Odvolací soud vycházel z toho, že oprávněný podal návrh na nařízení exekuce bezdůvodně; oprávněný však podal návrh na zastavení exekuce až poté, co na základě exekučního příkazu soudního exekutora byla jeho pohledávka uspokojena do výše 703 020,- Kč. Oprávněný dále nesouhlasil ani s odůvodněním napadeného usnesení, vytýkal odvolacímu soudu, že vyjádřením svých úvah výrazně pomohl povinnému v odvolacím řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 57 Co 545/2007 (odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 30. 3. 2007, sp. zn. 26 C 205/2006). Navrhl proto, dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II přechodných ustanovení, bod 12 zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání podle citovaného ustanovení je objektivní kategorií (dovolání je nebo není přípustné jako takové), která se zásadně neváže na konkrétního účastníka. Subjektivní přípustnost dovolání oproti tomu implikuje otázku určení subjektu, který je v daném případě oprávněn – ve smyslu ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. b) o. s. ř. – dovolání, jež je objektivně přípustné, podat. Subjektivní přípustnost reflektuje stav procesní újmy v osobě určitého účastníka řízení, jenž se projevuje v poměření nejpříznivějšího výsledku, který odvolací soud pro účastníka mohl založit svým rozhodnutím, a výsledku, který svým rozhodnutím skutečně založil. Z povahy dovolání jakožto opravného prostředku plyne, že oprávnění je podat (subjektivní přípustnost) svědčí účastníku, v jehož neprospěch toto poměření vyznívá, je-li způsobena újma na základě dovolání odstranitelná tím, že dovolací soud napadené rozhodnutí zruší.
V projednávané věci odvolací soud svým rozhodnutím změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že vyhověl návrhu oprávněného (založenému na č. l. 61) a nařízenou exekuci zcela zastavil (podle §268 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.). Proti takovému rozhodnutí tedy dovolání oprávněného z pohledu ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. není subjektivně přípustné.
Přípustnost dovolání nezaloží ani nesprávné poučení odvolacího soudu (srov. usnesení ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 6, ročník 2003 pod č. 51).
Nejvyšší soud proto dovolání oprávněného podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. b) o. s. ř. odmítl.
Vzhledem k tomu, že exekuce byla zastavena, rozhodl dovolací soud i o nákladech dovolacího řízení. Protože oprávněný v dovolacím řízení úspěšný nebyl, vzniklo povinnému a soudnímu exekutorovi právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Jelikož jim však v tomto stádiu řízení podle obsahu spisu žádné nevznikly, rozhodl dovolací soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (§142 odst. 1, §224 odst. 1 a §243b odst. 5, věty první, o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. září 2010
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu