ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.3796.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 3796/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinová a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného E. P. , zastoupeného JUDr. Janem Nádravským, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Husova tř. 1633/40, proti povinné Z. P. , zastoupené JUDr. Václavem Kaskou, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Žižkova 1, vyklizením se zajištěním náhradního bytu, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 17 Nc 9719/2007, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 4. 2008, č. j. 24 Co 573/2008-113, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Okresní soud usnesením ze dne 1. 11. 2007, č. j. 17 Nc 9719/2007-85, nařídil podle svého rozsudku ze dne 5. 4. 2006, č. j. 18 C 48/2006-60, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 8. 2006, č. j. 19 Co 1961/2006-86, exekuci vyklizením domu č. p. 63 v obci Homole, nacházejícího se na parcele č. 656, a parcely č. 656 a 657 v katastrálním území Homole, a přestěhováním povinné do náhradního bytu č. p./č. j. 90/6 sestávajícího z jedné místnosti s příslušenstvím a nacházejícího se ve 3. nadzemním podlaží v budově č. p. 86, 87, 88, 89 a 90 v Českých Budějovicích, ulice Mánesova č. 24. Dále okresní soud nařídil podle týchž titulů pro náklady předcházejícího řízení 3 895,- Kč a pro náklady exekuce, které budou stanoveny, exekuci na majetek povinné. Provedením exekuce pověřil JUDr. Marka Franka, soudního exekutora.
Krajský soud napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení soudu prvního stupně a povinné uložil zaplatit oprávněnému na náhradě nákladů odvolacího řízení 5 474,- Kč k rukám jeho zástupce. Vyšel ze zjištění, že nabízený náhradní byt má celkovou výměru 20,36 m2, z toho obytná místnost 14,57 m2, koupelna 1,475 m2, WC 0,96 m2 a předsíň 2,3 m2. Účastníci řízení přitom tyto výměry nezpochybnili, stejně jako skutečnost, že ke dni jeho vzniku se jednalo o byt podle tehdy platných předpisů. Nedostatek výměry obytné místnosti je nutno posuzovat komplexně s ostatními skutečnostmi, proto i byt o malé rozloze je způsobilý k trvalému užívání povinné jako jediné osoby. Vyhláška č. 137/1998 Sb. určuje kritéria pro novou výstavbu bytů a neznamená, že byt postavený za předchozí právní úpravy přestal být bytem ve světle nových právních předpisů. Proto uzavřel, že zajištěný náhradní byt je schopen poskytnout lidsky důstojné ubytování povinné ve smyslu §712 odst. 2 obč. zák.
Usnesení odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, jehož přípustnost opírá o §238a odst. 1 písm. c) a §237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění do 30. 6. 2009 (dále jen „o. s. ř.“), a namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Uvedla, že mezi účastníky je nesporný její závazek vyklidit dům označený exekučním titulem do 30ti dnů od zajištění náhradního bytu, i to, že jí byla jako náhradní byt nabídnuta garsoniéra o výměře 14,57 m2 s příslušenstvím a předsíní. Nesouhlasí však se závěrem soudů a jejich interpretací judikátu Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 2141/2000. Při absenci bližšího vymezení pojmu byt v předpisech provádějících občanský zákoník je třeba vyjít z předpisů stavebních. Bytem o jedné místnosti je byt o jedné obytné místnosti, proto do výměry nelze započíst plochu příslušenství. Podle vyhlášky č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu, účinné od 1. 7. 1998, splňuje požadavky na trvalé bydlení pouze taková obytná místnost, která má podlahovou plochu nejméně 16 m2. Pro povinnou je již pouhá otázka uložení jejích osobních věcí a nábytku přejímaného ze SJM při vyklízení vícepokojového domu s rozsáhlým příslušenstvím do garsoniéry o výměře 14,57 m2 neřešitelná. Soud ani nepřihlédl k velikosti její rodiny (5 dětí s rodinami), s níž bude udržovat kontakty, a pochybil tím, že zajištěnou garsoniéru hodnotil jako náhradní byt, přestože podle platných stavebních předpisů nedosahuje minimální výměru prostoru určeného k trvalému bydlení. Takový „podrozměrný byt“ nelze nabízet jako náhradní byt ve smyslu §712 odst. 2 obč. zák., lze jej obsadit pouze na základě dohody a nikoli autoritativním rozhodnutím soudu proti vůli povinné. Navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího popřípadě i prvoinstančního soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně nařídil exekuci, je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §130 zákona č. 120/2001 Sb. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b) nebo c) o. s. ř. (srov. §238a odst. 2 o. s. ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolací přezkum předjímaný ustanovením §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují); Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tedy (vyjma případu, o který zde nejde, kdy by samotná vada podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ /ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních/) jen důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí (tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatelé napadli) je Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.).
Dovolatelka netvrdí, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, a ani hodnocením argumentace v dovolání obsažené k takovému závěru dospět nelze.
Právní posouzení je ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Soud nařídí exekuci (výkon rozhodnutí) vyklizením, je-li prokázáno, že povinnému je zajištěna taková bytová náhrada, jaká byla určena ve vykonávaném rozhodnutí (§343 o. s. ř., §73 zákona č. 120/2001 Sb.). Nejvyšší soud již ve své dřívější rozhodovací činnosti konstatoval, že soud výkonu rozhodnutí neurčuje, resp. nerozhoduje o tom, který prostor je či není bytem, ale posuzuje, zda zajištěný náhradní byt splňuje kritéria náhradního bytu, určeného exekučním titulem, a rovněž podmínky stanovené v §712 odst. 2 obč. zák. K tomu nestačí zjištění, že prostor byl jako byt zkolaudován a jako bytová jednotka zapsán do katastru nemovitostí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2009, sp. zn. 20 Cdo 1742/2008).
Z ustanovení §712 odst. 2, věty první, zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, vyplývá, že náhradním bytem je byt, který podle velikosti a vybavení zajišťuje lidsky důstojné ubytování nájemce a členů jeho domácnosti. Velikost zajištěného náhradního bytu je tedy pouze jedním z kritérií, k nimž exekuční soud při nařízení exekuce přihlíží; splnění podmínky zajištění náhradního bytu určeného exekučním titulem je vždy třeba posuzovat komplexně s ostatními okolnostmi určujícími charakter lidsky důstojného ubytování.
Exekuční titul v projednávané věci, jenž nabyl právní moci dne 4. 10. 2006, zavázal povinnou k vyklizení nemovitosti do 30ti dnů od zajištění náhradního bytu. Soudy zjistily, že jako náhradní je nabízen byt s celkovou výměrou 20,36 m2, z toho obytná místnost má 14,57 m2, WC 0,96 m2, koupelna 1,475 m2 a předsíň 2,3 m2. Součástí soudního spisu je i pořízená fotodokumentace. V bytě je ústřední topení, kuchyňská linka a elektrický sporák. Byt je vymalován. Všechny prostory jsou pod jedním uzamčením a slouží výlučně pro potřebu nájemce bytu, který není nucen se o příslušenství dělit s jinými obyvateli domu. Přestože obytná místnost nedosahuje výměry stanovené vyhláškou č. 137/1998 Sb., účinnou od 1. 7. 1998 do 26. 8. 2009 (splňuje však kritérium minimální výměry obytné místnosti 12 m2, stanovené dříve platnou vyhláškou č. 83/1976 Sb.), je zajištěný náhradní byt určen a je i způsobilý k trvalému užívání a zajišťuje lidsky důstojné bydlení povinné, jejíž domácnost je toliko jednočlenná.
Prostory, jež v minulosti splňovaly všechna stavebnětechnická kritéria i tehdy platnou právní úpravu týkající se výstavby bytů, nelze diskvalifikovat z možnosti využít je v současné době též jako náhradní byty ve smyslu občanského zákoníku jen proto, že by - byť pouze v zanedbatelné míře - svou výměrou nedosahovaly výměry, jež stanoví pro bytovou výstavbu, zejména pro byty o jedné obytné místností, současná právní úprava.
Jestliže tedy povinná namítá, že zajištěný náhradní byt nesplňuje požadavek na minimální výměru obytné místnosti 16 m2 (stanovený vyhláškou č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu, případně dosud účinnou vyhláškou č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby), ač si je vědoma skutečnosti, že náhradní byt se nachází v panelovém domě ze 60. let minulého století (viz její podání ze dne 28. 8. 2007 na č. l. 47), její argumentace v kontextu s ostatními zjištěními týkajícími se vybavení zajištěného náhradního bytu neobstojí.
Bez právního významu v projednávané věci je rovněž námitka vyššího počtu příbuzných, jež budou povinnou v novém bytě navštěvovat, případně většího množství osobních věcí a nábytku, neboť domácnost povinné je jednočlenná (§115 obč. zák.), přičemž počet členů tvořících společnou domácnost nepochybně ovlivňuje i způsobilost bytu zajistit lidsky důstojné ubytování (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 7. 2007, sp. zn. 20 Cdo 2849/2006). Nelze odhlédnout od skutečnosti, že dovolatelka má sice povinnost vyklidit nemovitosti ve stanovené lhůtě po zajištění náhradního bytu určeného exekučním titulem, nicméně to jí nebrání, aby si podle svých možností našla byt jiný, větší, jež bude jejím představám odpovídat spíše.
Protože odvolací soud rozhodl v souladu s právem i ustálenou soudní praxí, nelze napadenému rozhodnutí přisuzovat po právní stránce zásadní význam.
Protože dovolání není přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., Nejvyšší soud je bez nařízení jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.) podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. října 2010
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu