ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.3815.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 3815/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněných 1) J. H. , 2) J. H. a 3) R. T. , jako právních nástupců po zemřelé M. C. , zemřelé dne 10. 10. 2008, proti povinnému F. V. , zastoupenému Ing. A. S., bytem v P., H., pro 18.750,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 17 Nc 6558/2006, o dovolání původní oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. března 2008, č. j. 24 Co 40/2008 - 195, takto:
Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. března 2008, č. j. 24 Co 40/2008 - 195, ve výroku, jímž byl potvrzen výrok usnesení soudu prvního stupně o částečném zastavení exekuce ohledně částky 27.500,- Kč, a ve výroku o nákladech odvolacího řízení a usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. října 2007, č. j. 17 Nc 6558/2006 - 145, ve výroku o částečném zastavení exekuce a ve výroku o nákladech řízení se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 4. 10. 2007, č. j. 17 Nc 6558/2006 - 145, exekuci (nařízenou usnesením téhož soudu ze dne 18. 10. 2006, č. j. 17 Nc 6558/2006 - 12, podle rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 1. 2006, č. j. 30 C 267/2005 - 244, k uspokojení pohledávky oprávněné za období od 1. 7. 2005 do 30. 9. 2006 ve výši 18.750,- Kč a dále pro částku ve výši 1.250,- Kč měsíčně, jakož i pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny) ohledně částky 27.500,- Kč částečně zastavil podle §268 odst. 1 písm. g), odst. 4 o. s. ř., návrh povinného na úplné zastavení exekuce zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že exekučním titulem byl změněn rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 11. 1998, č. j. 7 C 121/98 - 59, ve spojení s opravným usnesením ze dne 23. 12. 1998, č. j. 7 C 121/98 - 62, jímž žalovanému (povinnému) byla uložena povinnost platit žalobkyni (původní oprávněné) náhradu nákladů na výživu pozůstalé, tak, že tato náhrada byla od 1. 7. 2005 zvýšena z částky 957,50 měsíčně na částku 1.250,- Kč měsíčně, že povinný za období od 3. 7. 2000 do 14. 6. 2005 zaplatil oprávněné částku 235.638,- Kč a že dopisem ze dne 25. 4. 2007 „učinil projev vůle směřující k započtení dalších budoucích jednotlivých samostatných měsíčních pohledávek ve vztahu k nároku oprávněné na úhradu částky 1.250,- Kč měsíčně, a to od dubna 2007 do března 2015.“ Rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 6. 2003, č. j. 30 C 98/2002 - 120, a rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 10. 2003, č. j. 19 Co 2058/2003 - 153, ve znění opravného usnesení ze dne 9. 1. 2004, č. j. 19 Co 2058/2003 - 165 [jímž změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že náhrada nákladů na výživu pozůstalé, kterou platí žalobce (v dané věci povinný) žalované (původní oprávněné), se od 1. 6. 2000 zvyšuje z částky 957,60 Kč na částku 3.601,- Kč měsíčně, od 1. 12. 2000 na částku 3.812,- Kč měsíčně, od 1. 12. 2001 na částku 3.823,- Kč měsíčně a od 1. 1. 2003 na částku 3.884,- Kč měsíčně předem a ve zbytku vzájemnou žalobu žalované (původní oprávněné) na zvýšení náhrady nákladů na výživu pozůstalé zamítl, a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované nedoplatek na náhradě nákladů na výživu, vzniklý zvýšením této náhrady za dobu od 1. 6. 2000 do 23. 10. 2003 ve výši 116.631,- Kč)), které byly v mezidobí vydány, Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 30. 3. 2005, č. j. 25 Cdo 708/2004 - 181, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (správně Nejvyšší soud tímto rozsudkem zrušil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 10. 2003, č. j. 19 Co 2058/2003 - 153, ve znění opravného usnesení ze dne 9. 1. 2004, č. j. 19 Co 2058/2003 - 165, vyjma výroku o částečném zamítnutí vzájemné žaloby, a rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 6. 2003, č. j. 30 C 98/2002-120, s výjimkou výroku o zamítnutí návrhu žalobce, jímž se domáhal změny původního rozsudku tak, že ke dni 31. 3. 2002 on splnil svůj závazek a není již povinen žalované původně stanovenou částku platit, a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení]. Okresní soud v dané věci dovodil, že zaplatil-li povinný původní oprávněné na náhradě nákladů na výživu pozůstalé za období 1. 6. 2000 do 30. 6. 2005 částku 236.595,- Kč, ačkoliv podle rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 11. 1998, č. j. 7 C 121/98 - 59, ve spojení s opravným usnesením ze dne 23. 12. 1998, č. j. 7 C 121/98 - 62, jí měl do 30. 6. 2005 zaplatit jen 58.407,- Kč (tj. 957,50 Kč za 61 měsíců), uhradil o částku 178.187,50 Kč více. Pokud tedy povinný na tuto částku vyplacenou původní oprávněné započetl platby, které jí měl hradit, pak podle názoru soudu prvního stupně „tak učinil po právu, ovšem jen ohledně plateb, které se již staly splatnými“. Dospěl proto k závěru, že návrh povinného na zastavení exekuce podle §268 písm. g) o. s. ř. je částečně důvodný pouze ohledně částky 27.500,- Kč, představující náhradu nákladů na výživu pozůstalé původní oprávněné za období od 1. 7. 2005 do dubna 2007 (tj. 1.250,- Kč za 22 měsíců), neboť v tomto rozsahu její pohledávka zanikla započtením.
K odvolání oprávněné Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 11. 3. 2008, č. j. 24 Co 40/2008 - 195, usnesení soudu prvního stupně v napadených výrocích o částečném zastavení exekuce a o nákladech řízení potvrdil a rozhodl, že povinnému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného okresním soudem a na rozdíl od něj dovodil, že započtení (§580 a §581 obč. zák.) v daném případě nepřichází v úvahu, neboť vymáhaná pohledávka byla původní oprávněné přiznána z titulu náhrady škody na zdraví. Obranu povinného, že mu pohledávka vůči původní oprávněné vznikla z titulu bezdůvodného obohacení, nepovažoval rovněž za opodstatněnou, neboť na plnění, které bylo původní oprávněné přiznáno pravomocným rozhodnutím soudu, měla podle hmotného práva nárok, a povinnému tak žádná pohledávka vůči ní nevznikla. Přes tyto závěry shledal odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku o částečném zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. g), odst. 4 o. s. ř. ohledně „splatného nároku původní oprávněné ve výši 1.250,- Kč měsíčně od 1. 7. 2005 do budoucna“ za správné, neboť povinný pohledávku původní oprávněné „již uspokojil zaplacením mimo exekuci“ po vydání rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 11. 1998, č. j. 7 C 121/98 - 59, ve znění opravného usnesení ze dne 23. 12. 1998, č. j. 7 C 121/98 - 62, „jímž byl původně nárok oprávněné upraven“, a „vymáhané právo tudíž tímto způsobem zaniklo“.
Proti potvrzujícímu výroku odvolacího soudu o věci samé podala původní oprávněná, zastoupená advokátkou, dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §238a odst. 1 písm. d) o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a podává je z důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tedy, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Namítá, že exekučním titulem v dané věci není rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 11. 1998, č. j. 7 C 121/98 - 59, ve znění opravného usnesení ze dne 23. 12. 1998, č. j. 7 C 121/98 - 62, jak nesprávně v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl odvolací soud, nýbrž rozsudek téhož soudu ze dne 25. 1. 2006, č. j. 30 C 267/2005 - 244, podle něj byla usnesením ze dne 18. 10. 2006, č. j. 17 Nc 6558/2006 - 12, nařízena exekuce k uspokojení pohledávky oprávněné za období od července 2005 do září 2006 ve výši 18.750,- Kč a dále pro částku ve výši 1.250,- Kč měsíčně, jakož i pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny. Po vydání exekučního titulu (nikoliv po poté, co nabyl dne 6. 4. 2006 právní moci), tedy po 25. 1. 2006, nezaniklo původní oprávněné právo jím přiznané, a to ani zaplacením mimo exekuci, neboť povinný plnění poskytoval před jeho vydáním. K okolnostem, které znamenají zánik práva a které nastaly před vydáním titulu, však zákon umožňuje přihlédnout jen v řízení nalézacím. Navrhla, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a aby mu věc vrácena k dalšímu řízení.
Povinný se ve svém písemném vyjádření k dovolání ztotožnil s usnesením odvolacího soudu a navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto. Poukázal v něm též na to, že pověřená soudní exekutorka vydala dne 3. 6. 2008 pod sp. zn. 10 EX 646/06 vyrozumění o skončení exekučního řízení a o zániku pověření ze dne 6. 6. 2008, kterým rozhodla o tom, že nařízená exekuce byla provedena a zanikla tak ze zákona, neboť na povinném byla (přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu) vymožena částka 33.875,- Kč, která představuje pohledávku oprávněné M. . ve výši 18.750,- Kč a ve zbývající části náklady exekuce.
Po podání dovolání oprávněná M. C. - jak vyplývá z obsahu spisu - dne 10. 10. 2008 zemřela a pravomocným usnesením Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2010, č. j. 20 Cdo 3815/2008 - 244, bylo rozhodnuto, že v řízení bude na jejím místě pokračováno s jejími dědici J. H., J. H. a R. T., kteří jako právní nástupci vstoupili do jejích práv a povinností (viz usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 10. 2009, č. j. 53 D 862/2008 - 86).
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz čl. II., bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.). Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, původní účastnicí řízení, která byla zastoupena advokátkou, dospěl po přezkoumání věci podle §242 o. s. ř. k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., daný tím, že v rozporu s procesním právem posoudil podmínky pro částečné zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. g), odst. 4 o. s. ř.; dovolání je proto v tomto směru přípustné podle §238a odst. 1 písm. d), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a je i důvodné.
Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. může spočívat v tom, že odvolací soud posoudil věc podle právní normy (nejen hmotného práva, ale i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „exekuční řád“), nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.
Podle §55 odst. 1 exekučního řádu, ve znění účinném do 31. 10. 2009, exekutor nerozhoduje o zastavení exekuce podle ustanovení o zastavení výkonu rozhodnutí (§268 a 290 občanského soudního řádu).
Podle §268 odst. 1 písm. g) věty před středníkem o. s. ř. výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže po vydání rozhodnutí zaniklo právo jím přiznané, ledaže byl tento výkon rozhodnutí již proveden. Týká-li se nařízeného výkonu rozhodnutí některý z důvodů zastavení jen zčásti nebo byl-li výkon rozhodnutí nařízen v rozsahu širším, než jaký stačí k uspokojení oprávněného, bude výkon rozhodnutí zastaven částečně (odst. 4 tohoto ustanovení).
Podle §269 odst. 1 o. s. ř. nařízený výkon rozhodnutí zastaví soud na návrh nebo i bez návrhu. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení v případech uvedených v §268 odst. 1 písm. g) a h) se rozhoduje zpravidla po předchozím jednání.
V posuzované věci je exekučním titulem rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 1. 2006, č. j. 30 C 267/2005 - 244, (pravomocný dne 6. 4. 2006), jímž žalovanému (povinnému) byla uložena povinnost platit žalobkyni (původní oprávněné) od 1. 7. 2005 náhradu nákladů na výživu pozůstalé ve výši 1.250,- Kč měsíčně a dále jí zaplatit nedoplatek za období od 1. 7. 2005 do 30. 9. 2006 ve výši 18.750,- Kč. Na základě tohoto rozsudku byla usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 10. 2006, č. j. 17 Nc 6558/2006 - 12, nařízena exekuce na majetek povinného k uspokojení pohledávky oprávněné za období od 1. 7. 2005 do 30. 9. 2006 ve výši 18.750,- Kč a dále pro částku ve výši 1.250,- Kč měsíčně, jakož i pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny. Dále bylo zjištěno, že povinný za období od 3. 7. 2000 do 14. 6. 2005 zaplatil původní oprávněné na náhradě nákladů na výživu pozůstalé celkem částku 235.638,- Kč.
Protože povinný, jak sám tvrdí, zaplatil původní oprávněné částku 235.638,- Kč, představující náhradu nákladů na výživu pozůstalé, v níž je zahrnuta i částka 27.500,- Kč, před vydáním exekučního titulu, tj. před datem 25. 1. 2006, nejsou předpoklady pro částečné zastavení exekuce v tomto rozsahu podle §268 odst. 1 písm. g), odst. 4 o. s. ř. splněny, jak dovolatelka správně namítala.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není v napadeném výroku, jímž byl potvrzen výrok usnesení soudu prvního stupně o částečném zastavení exekuce ohledně částky 27.500,- Kč, správné. Nejvyšší soud je proto v tomto výroku a v závislém výroku o nákladech odvolacího řízení zrušil (§243b odst. 2, část věty za středníkem o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu v napadeném výroku, platí i na výrok usnesení soudu prvního stupně o částečném zastavení exekuce, Nejvyšší soud je v tomto výroku a v závislém výroku o nákladech řízení zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil Okresnímu soudu v Českých Budějovicích k dalšímu řízení (§243b odst. 3, věta druhá o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je závazný (§243d odst. 1, věta druhá o. s. ř.). V novém rozhodnutí rozhodne soud nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta třetí o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. září 2010
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu