ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.388.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 388/2008-51
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Olgy Puškinové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné S. E. , proti povinnému Ing. J. E. , zastoupenému advokátem , pro 3.620,60 Kč s příslušenstvím, přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu, vedené u Obvodního soudu v Praze 4 pod sp. zn. 35 E 123/2006, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 6. 2007, č. j. 23 Co 241/2007-29, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 23. 5. 2006, č. j. 35 E 123/2006-10, ve znění usnesení ze dne 15. 8. 2006, č. j. 35 E 123/2006-17, kterým obvodní soud nařídil podle rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. 24 C 132/99, ze dne 3. 2. 2004 k uspokojení pohledávky oprávněné 3.620,60 Kč, nákladů nalézacího řízení 500,- Kč a nákladů výkonu rozhodnutí 300,- Kč, výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu povinného u peněžního ústavu. Uzavřel, že podmínky, které soud při nařízení výkonu rozhodnutí zkoumá, byly splněny, zejména že exekuční titul je vykonatelný a zvolený způsob výkonu rozhodnutí je vhodný.
Povinný v dovolání uvedl, že vede se svou bývalou manželkou mnoho soudních řízení, která podrobně popsal. Namítá, že možnost vedení souběžných řízení mezi stejnými účastníky je systémovou vadou, působí kolize, průtahy, navyšuje náklady a vytváří prostor pro zneužití k prosazování soukromých zájmů. Následně napadá správnost podkladového rozhodnutí, které podle něj trpí zásadní procesní vadou, a „ bylo uvedeno v právní platnost nezákonným způsobem “. Namítá nesprávnost celého finančního vyrovnání mezi ním a jeho bývalou manželkou, nesprávnost při výpočtu úroků i v úrokové sazbě. Uvádí, že exekuční titul je také v rozporu s rozsudkem o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, ze kterého nalézací soud při vydání exekučního titulu vycházel, a přitom nesprávně zjistil skutkový stav věci. Povinný je přesvědčen, že oprávněná se obohatila na jeho úkor a úkor jejich synů, a požaduje přezkoumání nalézacího řízení včetně zrušení exekučního titulu. Závěrem navrhl, aby dovolací soud usnesení městského soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Dovolací soud projednal věc a rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soud řád, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b) nebo c) o. s. ř. (srov. §238a odst. 2 o. s. ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem, včetně jeho obsahového vymezení je dovolací soud vázán a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam (§242 odst. 3, věta první, o. s. ř.).
I když dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, hodnocením v dovolání obsažené argumentace nelze k takovému závěru dospět. Není totiž žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování (právních) otázek, jež jsou ve stadiu nařízení výkonu rozhodnutí významné, uplatnil právní názory nestandardní, resp. vybočující z mezí ustálené soudní praxe. Věcné posouzení návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí totiž zahrnuje pouze to, zda exekuční titul byl vydán orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelný po stránce formální a materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni, zda je výkon rozhodnutí navrhován v takovém rozsahu, který stačí k uspokojení oprávněného, zda k vydobytí peněžité pohledávky nepostačuje výkon rozhodnutí nařízený nebo navržený jiným způsobem a zda právo není prekludováno. Soud výkonu rozhodnutí naopak není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost podkladového rozhodnutí, jeho obsahem je vázán a je povinen z něj při nařízení výkonu rozhodnutí vycházet (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2000 pod č. 4).
Nejvyšší soud již také ve své rozhodovací činnosti opakovaně vysvětlil, že případné vady nalézacího řízení (byť by skutečně existovaly) se do vykonávacího řízení nepřenášejí (srov. např. usnesení ze dne 30. 8. 2004, sp. zn. 20 Cdo 2475/98, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 11/200 pod č. 123, usnesení ze dne 30. 8. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1569/2003).
Dovolatel tedy mohl své námitky (týkající se nesprávnosti finančního vyrovnání, výpočtu úroků i případné výše úrokové sazby event. rozporu exekučního titulu s rozsudkem o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů) uplatnit v nalézacím řízení. Tvrzené nedostatky a pochybení nalézacího soudu nepředstavují nyní okolnosti, jež by byly rozhodné pro (ne)nařízení výkonu, jinými slovy dovolatelem uplatněné námitky vztahující se k věcné správnosti exekučního titulu, a k řízení, které jeho vydání předcházelo, jsou zcela bezvýznamné.
Dovolání, které není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud bez jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.) odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, věta první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 o. s. ř.; oprávněné, jež by měla právo na jejich náhradu, v dovolacím řízení podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. ledna 2010
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á, v. r.
předsedkyně senátu