ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.4187.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 4187/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněného města Jablonce nad Nisou , se sídlem Mírové náměstí 19, zastoupeného JUDr. Milanem Vašíčkem, advokátem se sídlem v Brně, Lidická 710/57, proti povinnému J. K. , zastoupenému JUDr. Hanou Potůčkovou, advokátkou se sídlem v Liberci, Gorkého 658/15, pro 200,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 67 Nc 6066/2007, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze 14. 8. 2007, č. j. 29 Co 255/2007-31, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 9. 2. 2007, č. j. 67 Nc 6066/2007-3, jímž okresní soud nařídil exekuci. Odvolací soud uzavřel, že rozhodnutí o uložení blokové pokuty je způsobilým exekučním titulem, jelikož obsahuje všechny náležitosti předepsané zákonem o přestupcích č. 200/1990 Sb. Tak je tomu i v projednávané věci; oprávněný předložil část A rozhodnutí, které splňuje všechny náležitosti a obsahuje podpis povinného stvrzující, že dne 17. 10. 2002 převzal vykonatelné rozhodnutí (část B bloku), tj. blok a složenku na pokutu na místě nezaplacenou spolu s poučením ve smyslu ustanovení §85 odst. 3 uvedeného zákona. S odvolací námitkou povinného, že ve věci bylo nutno aplikovat ustanovení §73 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní, podle něhož bylo nutno zaslat dlužníkovi výzvu s dodatečnou lhůtou k zaplacení pokuty, se krajský soud vypořádal závěrem, že uvedené ustanovení se vztahuje na případy, kdy daňový dlužník nezaplatil splatný daňový poplatek včetně nedoplatku na pokutách uložených podle tohoto zákona, tedy zákona č. 337/1992 Sb., což je nutno podle jeho názoru vykládat tak, že k zaplacení nedoplatku na pokutách uložených podle jiných zákonů (v daném případě zákona přestupkového) další výzvu zasílat není třeba.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal povinný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; zásadní právní význam napadenému rozhodnutí přisuzuje s odůvodněním, že je v něm řešena otázka, „zda se při vymáhání pohledávky obce z rozhodnutí, jímž byl povinný uznán vinným ze spáchání přestupku podle zákona č. 200/1990 Sb. a kterým mu byla uložena pokuta v blokovém řízení, postupuje podle zákona č. 337/1992 Sb., a tedy i podle jeho ustanovení §73.“ Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. spatřuje ve skutečnosti, že soud exekuci nařídil přesto, že oprávněný povinného řádně nevyzval k zaplacení pokuty v dodatečné lhůtě, resp., že výzvu odeslal na chybně označenou adresu povinného. Povinný poukazuje na ustanovení §88 odst. 2 přestupkového zákona, podle něhož správní orgán při výkonu rozhodnutí o uložení pokuty za přestupek postupuje podle zákona č. 337/1992 Sb. Současně podle §147 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, obec vybírá a vymáhá pokuty podle zvláštního zákona, jímž je opět zákon č. 337/1992 Sb., který ve svém ustanovení §1 upravuje rozsah působnosti i pro orgány územních samosprávních celků, a v odstavci čtvrtém tohoto paragrafu stanoví, že pokud vznikla rozhodnutím vydaným orgánem územního samosprávného celku platební povinnost do státního nebo územního rozpočtu, postupuje se podle ustanovení části šesté zákona č. 337/1992 Sb., jež se použijí i v případě, že zákon, podle kterého byla povinnost placení uložena, zde tedy přestupkový zákon, nestanoví jinak.
Oprávněný navrhl odmítnutí dovolání.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, části první zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. – jež podle §238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy či dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Povinný sice napadenému rozhodnutí přisuzuje zásadní právní význam, hodnocením argumentace uplatněné v dovolání však k závěru o splnění této podmínky dospět nelze.
Povinný předně – dovolává-li se ustanovení §88 odst. 2 přestupkového zákona, podle něhož správní orgán při výkonu rozhodnutí o uložení pokuty za přestupek postupuje podle zákona č. 337/1992 Sb. – přehlíží, že ustanovení §88 přestupkového zákona bylo ustanovením čl. XV. zákona č. 501/2004 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím správního řádu, s účinností od 1. 1. 2006 (viz čl. XXXII uvedeného zákona) zrušeno, a že je tudíž – stejně jako ustanovení §73 zákona č. 337/1992 Sb. – v předmětném exekučním řízení, zahájeném 2. 2. 2007, aplikovat nelze. Kromě toho se ovšem pro exekuci peněžitých plnění „neuplatní postup pro správu daní“, jak to stanoví §106 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, účinného od 1. 1. 2006, jelikož tento postup je použitelný jen pro správní exekuci (tedy pro postup exekučního správního orgánu), nikoli tedy v případech, kdy exekuci provádí na návrh správního orgánu či osoby oprávněné z exekučního titulu (§105 odst. 1 písm. a/, b/ zákona č. 500/2004 Sb.) soud podle občanského soudního řádu nebo, jak je tomu v souzené věci, soudní exekutor podle exekučního řádu (k tomu srov. též rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 4488/2008, argumentující systematickým výkladem ustanovení §106 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., případně usnesení z 15. 2. 2006, sp. zn. 20 Cdo 46/2006, v němž Nejvyšší soud vyložil, že při vymáhání daňových nedoplatků soudním výkonem rozhodnutí, a tedy i exekucí, jsou námitky existence vad výzvy podle §73 zákona č. 337/1992 Sb. /a potažmo její existence vůbec/ bezvýznamné).
Jelikož odvolací soud postupoval v souladu s ustálenou soudní praxí, nemá napadené rozhodnutí ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Poněvadž dovolání není přípustné podle žádného v úvahu přicházejícího ustanovení, Nejvyšší soud je bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
O případných nákladech dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. exekučního řádu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. září 2010
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu