ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.429.2010.1
sp. zn. 20 Cdo 429/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky , se sídlem v Praze 3, Orlická 4/2020, proti povinnému P. N. , pro 47.089,- Kč, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 41 E 702/2009, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 27. října 2009, č. j. 40 Co 825/2009 - 18, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Okresní soud v Olomouci usnesením ze dne 21. 7. 2009, č. j. 41 E 702/2009 - 6, nařídil k návrhu oprávněné výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy povinného k uspokojení přednostní pohledávky oprávněné ve výši 47.089,- Kč, a to podle vykonatelných platebních výměrů Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, Krajské pobočky pro Olomoucký kraj, ÚP Olomouc ze dne 23. 4. 2008, č. 4240800681, a ze dne 23. 4. 2008, č. 2140800680.
Usnesením ze dne 1. 9. 2009, č. j. 41 E 702/2009 - 13, Okresní soud v Olomouci odvolání povinného ze dne 25. 8. 2009 proti výše označenému usnesení pro opožděnost odmítl a rozhodl o nákladech řízení „o odvolání“.
Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci usnesením ze dne 27. 10. 2009, č. j. 40 Co 825/2009 - 18, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání (aniž byl při tomto úkonu zastoupen advokátem), v němž zejména nesouhlasí s tím, že odvolání ze dne 25. 8. 2009 podal opožděně, a navrhuje, aby napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo „v plném rozsahu“ zrušeno.
Dovolací soud vzhledem k článku II., bodu 12., části první zákona č. 7/2009 Sb.
o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 7. 2009
a neshledal je přípustným.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo pro opožděnost odmítnuto odvolání povinného proti usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí, nezakládají ustanovení §238, §238a a §239 odst. 1 a 2 o. s. ř. zcela zjevně, neboť nejde o rozhodnutí v nich vyjmenovaná. Přípustnost dovolání nelze dovozovat ani z §239 odst. 3 o. s. ř., neboť napadeným usnesením nebylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí žaloby nebo jiného návrhu na zahájení řízení podle §43 odst. 2 o. s. ř., nýbrž usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost podle §208 odst. 1 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 1124/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 5/2003 pod č. 41). Ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. pak upravuje (pozitivně) přípustnost dovolání jen proti těm rozhodnutím, jež jsou rozhodnutími ve věci samé; usnesení, jímž soud prvního stupně odmítl odvolání jako opožděné, a tudíž ani rozhodnutí, jímž odvolací soud takové usnesení potvrdil, však rozhodnutím ve věci samé není (k pojmu „věc sama“ srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 10/1998 pod č. 61, případně usnesení téhož soudu ze dne 28. 8. 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11/1997, pod č. 88).
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání povinného podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl, aniž se zabýval okolností, že dovolatel není v dovolacím řízení zastoupen advokátem (srov. §241b odst. 2, větu za středníkem o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř., neboť oprávněné náklady tohoto řízení, na jejichž náhradu by měla právo, nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. února 2010
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu