ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.4334.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 4334/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněného Z. F. , proti povinné Stavební geologii, a.s. v likvidaci , se sídlem v Praze 1, nám. M. Gorkého 7, IČO 00025755, zastoupené JUDr. Dušanem Divišem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Ulrichovo nám. 7, pro 57.045,70 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 33 Nc 7036/2002, o dovolání oprávněného proti usnesení Městského soudu v Praze z 24. 11. 2006, č. j. 14 Co 512/2006-62, takto:
I. Dovolání se odmítají.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím městský soud ve výroku I., jímž byl „výkon exekuce“ zastaven, potvrdil usnesení obvodního soudu ze 14. 6. 2005, č. j. 33 Nc 7036/2002-47, ve výroku II., jímž byl oprávněný zavázán k náhradě nákladů řízení povinné, usnesení obvodního soudu změnil tak, že povinné právo na náhradu nákladů nepřiznal, ve výroku III., jímž byl oprávněný zavázán k zaplacení nákladů exekuce, usnesení obvodního soudu změnil tak, že k zaplacení těchto nákladů zavázal povinnou, a konečně rozhodl, že povinné se nepřiznává právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud uzavřel, že povinná provedla volbu plnění peněžitého nároku v souladu s ustanovením §254 odst. 2 zákoníku práce, a že tak platbou z 21. 8. 1997 byl uspokojen nárok oprávněného vyplývající právě z exekučního titulu, takže zde je dán důvod k zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. g) o. s. ř.
V dovolání, jehož přípustnost dovozuje – pouze – z ustanovení §238a odst. 1 písm. d) o. s. ř., oprávněný namítá nesprávné právní posouzení věci. Naplnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. spatřuje v chybné aplikaci ustanovení §268 odst. 1 písm. g) o. s. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2005, podle něhož je zastavení exekuce v případě, že již byla provedena, vyloučeno. Oprávněný obdržel platbu ve výši 97.406,88 Kč na svůj účet již 14. 4. 2004, soudy obou stupňů však přesto rozhodly o zastavení exekuce, ačkoli jim v době jejich rozhodování bylo známo, že exekuce byla již provedena.
Nejvyšší soud, jenž věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, části první zákona č. 7/2009 Sb.), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání a v tomto ohledu dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. – jež podle §238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c/ o. s. ř. – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy či soudem dovolacím rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují). Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tedy (vyjma případu – o který zde nejde, a netvrdí to ani dovolatel – kdy by samotná vada podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ /ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních/) jen důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel napadl – je Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.).
Oprávněný, jenž přípustnost dovolání dovozuje pouze z ustanovení §238a odst. 1 písm. d/ o. s. ř. (ustanovení §238a odst. 2 ve spojení s ustanovením §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o. s. ř. přitom opomíjí), se otázkou, zda napadené rozhodnutí má zásadní právní význam, nezabývá a existenci takovéhoto zásadního právního významu rozhodnutí tudíž ani netvrdí. Kromě toho námitku, že exekuce byla zastavena až po jejím provedení, uplatnil teprve v dovolání, tedy jako z hlediska ustanovení §241a odst. 4 o. s. ř. nepřípustné novum (v odvolání na č. l. 53-55 tuto skutečnost nenamítal, a ta se tak předmětem odvolacího přezkumu nestala).
Protože tedy dovolání není přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
V záhlaví označené rozhodnutí odvolacího soudu napadla také povinná, jež své dovolání zaměřila výhradně proti výrokům o náhradě nákladů řízení, o nákladech exekuce a o nákladech odvolacího řízení.
Ani toto dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Podle ustanovení §238, §238a a §239 o.s.ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení o odměně opatrovníka ani o nákladech řízení v jejich taxativních výčtech uvedena nejsou. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., neboť usnesení odměně opatrovníka ani usnesení o nákladech řízení nejsou rozhodnutími ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srov. usnesení Nejvyššího soudu z 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 10/1998 pod č. 61).
Nejvyšší soud proto i dovolání povinné, aniž nařídil jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. jako nepřípustné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn skutečností, že dovolání obou účastníků byla odmítnuta.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. září 2010
JUDr. Vladimír M i k u š e k , v. r.
předseda senátu