ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.436.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 436/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Olgy Puškinové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné Městské části Praha 2 , zastoupené JUDr. Jozefem Salajem, advokátem se sídlem v Neratovicích, ul. Kpt. Jaroše 233, proti povinným 1. E. Ch. a 2. J. K. , zastoupené Mgr. Markétou Svačinovou, advokátkou se sídlem v Praze 6, Břevnově, Liborova 405/14, vyklizením bytu se zajištěním bytové náhrady, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 7 E 55/2003, o dovolání 2. povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 5. 2006, č. j. 35 Co 77/2006-100, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 5. 2006, č. j. 35 Co 77/2006-100, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 1. 9. 2005, č. j. 7 E 55/2003-70, zamítl návrh na nařízení výkonu rozhodnutí vyklizením bytu povinných (výrok I.), druhé povinné nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.) a ve vztahu mezi oprávněnou a prvním povinným nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). Dospěl k závěru, že zajištěný byt o velikosti 1+1 IV. kategorie, který vznikl rozdělením většího bytu, kde je WC situováno na společné chodbě a určeno i pro nájemníky druhého bytu, který je vytápěn topením WAW v jedné místnosti a funkčním přímotopem v druhé místnosti, a v němž se nachází umývadlo s přívodem studené vody (přívod teplé vody má být zajištěn plynovou karmou) a zrezivělý sprchový kout bez zavedeného přívodu teplé vody, o rozloze 54,412 m2, není způsobilou bytovou náhradou pro povinného a povinnou, jejíž domácnost tvoří dalších sedm lidí, a to především s ohledem na zdravotní problémy druhé povinné a příslušníků její domácnosti.
Městský soud v Praze napadeným rozhodnutím k odvolání oprávněné usnesení obvodního soudu změnil tak, že nařídil podle rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 19. 3. 2002, č. j. 17 C 191/2001-20, výkon rozhodnutí vyklizením povinných z bytu č. 11, sestávajícího z kuchyně, čtyř pokojů a příslušenství v šestém podlaží domu č.p. 158 v Záhřebské ulici č. 20, v Praze 2, v katastrálním území Vinohrady, do bytu IV. kategorie v pátém podlaží domu č.o. 1835 v Praze 2, Tyršova 13, sestávajícího z kuchyně, jednoho pokoje a příslušenství. Na rozdíl od obvodního soudu dospěl k závěru, že uvedený byt splňuje všechna kritéria náhradního bytu, na jehož zajištění nalézací soud s ohledem na věk a zdravotní stav nezletilých dcer vyklizení bytu vázal. Uvedl, že k námitkám povinných již bylo přihlédnuto v nalézacím řízení, že k prostorám, které byly povinným přiděleny, se nedochovaly doklady, a proto se podle §104 zákona č. 50/1076 Sb. přihlíží k účelu, k jakému byly užívány, a že se tedy jedná o byt.
Druhá povinná v dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.), namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází z nesprávného právního závěru. Nesprávný je závěr, že sociální a zdravotní stav rodinných příslušníků a dalších osob je již zohledněn v přiznané bytové náhradě. S ohledem na počet osob žijících v bytě a na zdravotní stav E. B., jenž vylučuje bydlení v domě bez výtahu výše než v prvním podlaží, náhradní byt nezajišťuje lidsky důstojné bydlení. V této souvislosti poukázala na nálezy Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 511/98 a sp. zn. I. ÚS 215/99. Upozornila, že oprávněná odmítla věc řešit dohodou, a navrhla, aby dovolací soud usnesení městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolací soud projednal a rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soud řád, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání – přípustné podle §238a odst. 1 písm. c) a odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. – je důvodné.
Jelikož vady ve smyslu ustanovení §229 odst. 1, odst. 2 písm. a) a b), odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnosti) a ani jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout i z úřední povinnosti (§242 odst. 3, věta druhá, o. s. ř.), dovolatelka nenamítá a ani z obsahu spisu nevyplývají, a protože je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§242 odst. 3, věta první o. s. ř.), je předmětem dovolacího přezkumu právní závěr odvolacího soudu, že exekuční titul je vykonatelný, neboť zajištěná bytová náhrada splňuje kritéria náhradního bytu určeného vykonávaným rozsudkem.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §343 odst. 1 ukládá-li rozhodnutí, jehož výkon se navrhuje, aby povinný vyklidil byt nebo místnost, za které je nutno zajistit přiměřený náhradní byt, náhradní byt, náhradní ubytování nebo přístřeší, soud nařídí výkon rozhodnutí jen tehdy, jestliže bude prokázáno, že povinnému je zajištěna taková bytová náhrada, jaká byla určena ve vykonávaném rozhodnutí, nebo že povinnému je zajištěno přístřeší, stanoví-li vykonávané rozhodnutí, že mu při vyklizení bytu náleží přístřeší. Po právní moci tohoto usnesení soud výkon rozhodnutí provede.
Náhradním bytem se rozumí byt, který podle velikosti a vybavení zajišťuje lidsky důstojné ubytování nájemce a členů jeho domácnosti (§712 odst. 2, věty první, občanského zákoníku).
V projednávané věci je exekučním titulem rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 19. 3. 2002, č. j. 17 C 191/2001-20, jímž soud přivolil k výpovědi z nájmu bytu (podle §711 odst. l písm. d/ občanského zákoníku ve znění účinném do 30. 3. 2006) s tím, že žalovaní jsou povinni byt vyklidit do 15 dnů od zajištění náhradního bytu o menší podlahové ploše, menším počtu místností, popřípadě i nižší kvality a méně vybavený. Soud přitom postupoval podle §712 odst. 5 občanského zákoníku ve znění do 30. 3. 2006, podle nějž v daném případě sice stačilo zajištění pouhého přístřeší, avšak protože shledal důvody zvláštního zřetele hodné (domácnost s nezletilými dětmi, nízký věk dcery I., zdravotní problémy obou nezletilých dcer I. a D.), přiznal povinným právo na náhradní byt.
Činí-li ustanovení §343 odst. 1 o. s. ř. podmínkou nařízení výkonu rozhodnutí zajištění náhradního bytu, jde – co do právní konstrukce – o právní normu s relativně neurčitě formulovaným předpokladem; vyložit pojem „náhradního bytu“ pak znamená vymezit – demonstrativním výčtem obecných kritérií nebo určením jejich neuzavřené množiny – ta (kritéria), s jejichž pomocí se lze k takovému pojmu přiblížit. Takto podaný výklad (a potažmo i právní posouzení věci) lze tedy mít za nesprávný jen tehdy, lze-li učinit spolehlivý závěr, že vymezení pojmu, k němuž soud v konkrétní věci dospěl, z objektivních hledisek (logických nebo věcných) nemůže obstát. Tak je tomu např. tehdy, jestliže vymezená kritéria definovaný pojem ve skutečnosti nepředjímá (jsou mu irelevantní nebo dokonce s ním obsahově či účelem nesouladná) nebo jsou-li vymezená kritéria ve svém souhrnu neúplná (jiná, rovněž relevantní, byla opomenuta).
Nejvyšší soud např. již ve svém rozhodnutí ze dne 28. 2. 2002, sp. zn. 20 Cdo 196/2002, uvedl (s ohledem na jednotnou rozhodovací praxi soudů), že byt je obecně charakterizován znaky rozlohy, kvality, vybavenosti, polohy v obci, resp. městě a i umístěním v domě . Z těchto hledisek je třeba zajištěný byt posuzovat, a to vždy ve vztahu ke konkrétním okolnostem případu. Je-li jako náhradní byt zajištěn byt, který svým umístněním není pro osobu, která odvíjí své právo v bytě bydlet, vzhledem k jejímu zdravotnímu stavu dostupný, podmínka zajištění řádné bytové náhrady splněna není. Jestliže odvolací soud (explicitně) k poloze bytu nepřihlédl, protože důvodem pro přidělení náhradního bytu byl nízký věk a zdravotní stav dvou (tehdy) nezletilých dětí povinné, zdravotním stavem E. B. (ale ani povinné) se nezabýval, závěr odvolacího soudu o tom, že zajištěný byt splňuje kritéria náhradního bytu, obstát nemůže.
Nejvyšší soud proto napadené rozhodnutí bez jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.) zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2, část věty za středníkem, odst. 3, věta první, o. s. ř.).
Právním názorem vysloveným v tomto rozhodnutí je odvolací soud vázán (§243d odst. 1, věta první, §226 odst. l o. s. ř.).
V novém rozhodnutí odvolací soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení, tedy i dovolacího (§243d odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. dubna 2010
JUDr. Miroslava Jirmanová,v.r.
předsedkyně senátu