ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.4375.2009.1
sp. zn. 20 Cdo 4375/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné E. S. , zastoupené Mgr. Václavem Mimránkem, advokátem se sídlem v Brně, Čechyňská 23, proti povinnému Z. H. , zastoupenému JUDr. Josefem Tobiškou, advokátem se sídlem v Brně, Jeřábkova 5, pro výživné, vedené u Okresního soudu Brno – venkov pod sp. zn. 15 E 945/2008, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 2. 2009, č. j. 13 Co 496/2008-61, takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 2. 2009, č. j. 13 Co 496/2008-61, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Brno – venkov usnesením ze dne 23. 10. 2008, č. j. 15 E 945/2008-34, nařídil podle rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 18. 1. 2007, č. j. 44 C 104/2004-189, ve spojení s rozsudkem téhož soudu ze dne 20. 6. 2007, č. j. 36 C 328/2002-284, k uspokojení přednostní pohledávky dlužného výživného za dobu od 27. 4. 2004 do října 2008 ve výši 150.908,- Kč a dále pro běžné výživné od 1. 11. 2008 ve výši 2.000,- Kč měsíčně, výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy povinného.
Krajský soud napadeným usnesením změnil usnesení okresního soudu tak, že návrh zamítl, a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Dospěl k závěru, že ke dni rozhodování odvolacího soudu povinný oprávněné z titulu výživného manželky zaplatil 39.000,- Kč a že na výživném k tomuto datu žádný dluh neměl. Námitka oprávněné, že plnění považovala za plnění z titulu odstupného a náhrady škody, považoval za nedůvodnou.
Oprávněná napadla rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním, v němž namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné posouzení věci a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 1 písm. a/ a b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů /dále jen „o. s. ř.“/). Vadu řízení spatřuje v tom, že odvolací soud neprovedl dostatečné dokazování ohledně jejího tvrzení, že platby poštovními poukázkami nebyly platbami na výživné manželky, ale platbami vyplývajícími z korespondence JUDr. P. Tvrdí, že kromě vymáhané pohledávky (rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 18. 1. 2007, č. j. 44 C 104/2004-189) jí povinný dluží další peníze, k jejichž úhradě se zavázal. Vytýká odvolacímu soudu, že neprovedl i jiné než účastníky navržené důkazy a nepoučil ji o jejích procesních povinnostech (§5 o. s. ř.). Nesprávné právní posouzení věci spatřuje v „nesprávném posouzení částek, které povinný platil prostřednictvím poštovních poukázek.“ Uvedla, že povinný jí poslal třináctkrát 3000,- Kč, a ačkoliv z rozsudku jednoznačně vyplývá, že povinný jí má platit od 27. 4. 2004 výživné po 2000,- Kč měsíčně, přičemž dlužné výživné za dobu od 27. 4. 2004 do 31. 1. 2007 měl splácet v měsíčních splátkách po 1000,- Kč, povinný jí žádné další peníze neposlal. Podle jejího názoru odvolací soud také nesprávně uzavřel, že ke dni jeho rozhodování neexistoval žádný dluh, protože z částky 3000,- Kč, kterou jí povinný zasílal, měl 2000,- Kč odečíst na běžné výživné. Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Povinný ve svém vyjádření k dovolání uvedl, že výživné podle exekučního titulu oprávněné řádně platí, oprávněná však tyto platby nebere na vědomí a domáhá se plnění, na které nemá právo. Uvedl, že oprávněná podala na základě podkladového rozhodnutí další návrh na výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy povinného, který byl jako šikanózní zamítnut. Navrhl, aby dovolací soud dovolání oprávněné odmítl.
Dovolací soud o věci rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (srov. čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. ve spojení §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. je i důvodné.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Nejvyšší soud v mnoha rozhodnutích vyložil, že při rozhodování o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí pro vymožení peněžitého plnění soud – z hlediska jeho věcného posouzení – zkoumá pouze to, zda k výkonu navržené rozhodnutí bylo vydáno orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelné po stránce formální a materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni, zda je výkon rozhodnutí navrhován v takovém rozsahu, který stačí k uspokojení oprávněného, zda k vydobytí pohledávky nepostačuje výkon rozhodnutí nařízený nebo navržený jiným způsobem, zda vymáhané právo není prekludováno a zda navržený způsob výkonu rozhodnutí není zřejmě nevhodný (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2000, pod č. 4). Současně je výrazem ustálené soudní praxe, že při nařízení výkonu rozhodnutí soud nezkoumá, zda a v jaké míře plnil povinný oprávněnému. Takové okolnosti mohou být hodnoceny jen v řízení o zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. g) o. s. ř., přičemž mohou mít vliv na rozhodnutí o nákladech řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu publikovaný pod č. 69/1965 Sbírky rozhodnutí a sdělení soudů ČSSR).
Jestliže v souzené věci odvolací soud vycházel z právního názoru, že již při nařízení výkonu rozhodnutí soud zkoumá, zda povinný povinnost uloženou exekučním titulem dobrovolně splnil, je jeho právní posouzení této otázky nesprávné.
Jelikož dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl uplatněn právem, Nejvyšší soud napadené rozhodnutí v zamítavé části výroku I. a v závislém výroku II. o nákladech odvolacího řízení zrušil, aniž bylo nutno se zabývat dalšími dovolacími námitkami, a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2, část věty za středníkem, odst. 3, věta první, o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud v dalším řízení závazný (§243d odst. 1, část věty první za středníkem, §226 odst. 1 o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí ve věci (§243d odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. dubna 2010
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , v. r.
předsedkyně senátu