ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.4396.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 4396/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněných a) A. J ., b) SV – Elektro, s.r.o. , se sídlem v Chuchelné, P. Bezruče 216, IČ 471 51 838, zastoupených JUDr. Hanou Skotnicovou, advokátkou se sídlem v Ostravě-Moravské Ostravě, Na Hradbách 3, proti povinným 1) IN RE SYSTEM spol. s r.o. „v likvidaci“, se sídlem Ostravě, Porubě, Hlavní třída 854/44, IČ 253 73 528, a 2) H. B ., zastoupené Mgr. Petrem Vysoudilem, advokátem se sídlem v Ostravě, Martiční 730, pro 365.108,50 Kč, prodejem nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 49 E 202/2005, o dovolání obou oprávněných proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. února 2007, č. j. 10 Co 1317/2006 - 44, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným usnesením krajský soud změnil usnesení ze dne 22. 3. 2006, č. j. 49 E 202/2005 - 19, kterým Okresní soud v Ostravě nařídil podle notářských zápisů ze dne 20. 11. 2003, sepsaných pod N 467/2003 a N 468/2003 JUDr. Hanou Jelínkovou, notářkou v Ostravě, k uspokojení pohledávky prvního oprávněného v celkové výši 228.633,10 Kč s příslušenstvím, nákladů soudního řízení ve výši 4.532,- Kč a nákladů právního zastoupení v dohodnuté výši 20.000,- Kč a k uspokojení pohledávky druhého oprávněného v celkové výši 138.475,40 Kč, nákladů soudního řízení ve výši 2.770,- Kč a nákladů právního zastoupení v dohodnuté výši 10.000,- Kč, výkon rozhodnutí prodejem označených nemovitostí se všemi součástmi a příslušenstvím, a jímž rozhodl o náhradě nákladů řízení, tak, že návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zamítl, a rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že nebyly splněny podmínky pro nařízení výkonu rozhodnutí prodejem předmětných nemovitostí (§335 odst. 1 a §335a odst. 1 o. s. ř.), neboť k datu podání návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (dne 3. 3. 2005) byla jako vlastník nemovitostí (zapsaných na LV č. 1889 pro obec Ostrava, katastrální území Poruba) zapsána v katastru nemovitostí druhá povinná (jak oprávnění již v návrhu uvedli), a to na základě notářského zápisu o odstoupení od smlouvy ze dne 16. 1. 2004, N 14/2004). Druhá povinná však nebyla účastnicí notářských zápisů se svolením k vykonatelnosti, sepsaných dne 20. 11. 2003 pod N 467/2003 a N 468/2003, nezavázala se k úhradě uvedených pohledávek ani nebyla účastnicí dvou zástavních smluv ze dne 20. 11. 2003 uzavřených mezi oprávněnými a prvním povinným k zajištění pohledávek obou oprávněných, jejichž předmětem jsou předmětné nemovitosti.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podali oba oprávnění dovolání, neboť nesouhlasí s jeho právními závěry. Naopak zastávají názor, že zajištění pohledávky zástavním právem vychází z práva hmotného, že jde o závazek akcesorický, takže zástavní právo musí zatěžovat každého, komu zástava patří (§164 obč. zák.), jelikož je jeho neoddělitelným atributem. Pokud tedy oprávnění jako věřitelé mají k předmětným nemovitostem „deklarovanou zástavu“, provedenou vkladem do katastru nemovitostí, a „toto vlastnictví přešlo se zástavou k jeho přímé vykonatelnosti podle ust. §274 písm. e) o. s. ř. na nového vlastníka, který má ve smyslu ustanovení §164 odst. 1 a 2 postavení dlužníka či takto se jej dá jako dlužníka analogicky určit, nepovažují oprávnění za řádně odůvodněné nenaplnění procesního ustanovení ve smyslu 335 odst. 1 o. s. ř.“. Dále namítají, že „z rozhodnutí Okresního soudu v Ostravě ze dne 15. 5. 2007, č. j. 23 C 329/2005, ve věci žalobkyně H. B. proti oprávněným pro určení neplatnosti zástavního práva k předmětným nemovitostem“ je zřejmé, že druhá povinná a statutární orgán prvního povinného „jsou sourozenci, jejich úkony pro odstoupení od kupní smlouvy ve smyslu §48 o. z., jež byly uplatněny i v tomto návrhu jako důkazy na zamítnutí exekuce prodejem nemovitostí, nebyly posouzeny jako důvodné pro odstoupení“, neboť „se jej dovolával ten, kdo je sám způsobil a podanou žalobu i proto v celém rozsahu zamítl“. Rovněž k těmto skutečnostem měl odvolací soud podle dovolatelů přihlédnout a vypořádat se s nimi. Navrhli, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a aby mu věc byla vrácena k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz čl. II., bod. 12. části první zák. č. 7/2009 Sb.) a po přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) ve spojení s §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř., dospěl k závěru, že není důvodné.
Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. může spočívat v tom, že odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu sice správně určenou nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §335 odst. 1, věty první, o. s. ř. výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí může být nařízen, jen když oprávněný označí nemovitost, jejíž prodej navrhuje, a jestliže listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány, popřípadě též veřejnými listinami notáře doloží, že nemovitost je ve vlastnictví povinného.
Podle §335a odst. 1 o. s. ř. je pro nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí rozhodující stav v době zahájení řízení.
V projednávané věci z obsahu spisu vyplývá, že oprávnění podáním došlým soudu prvního stupně dne 3. 3. 2005 navrhli podle notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti ze dne 20. 11. 2003, č. N 467/2003 (NZ 420/2003), sepsaného JUDr. Hanou Jelínkovou, notářkou v Ostravě, jehož předmětem je smlouva o uznání závazku uzavřená mezi prvním oprávněným (jako věřitelem) a druhým povinným (jako dlužníkem), jíž dlužník uznal svůj dluh ve výši 428.633,10 Kč, včetně příslušenství a „právního zastoupení“ co do důvodu i výše, a podle notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti z téhož data, č. N 468/2003 (NZ 421/2003), jehož předmětem je smlouva o uznání závazku uzavřená mezi druhým oprávněným (jako věřitelem) a druhým povinným (jako dlužníkem), jíž dlužník uznal svůj dluh ve výši 268.475,40 Kč, včetně „právního zastoupení“, co do důvodu i výše, nařízení výkonu prodejem nemovitostí druhé povinné, a to budovy s číslem popisným 280, Poruba, objekt občanské vybavenosti, katastrální území Poruba 715174 na parcele č. 2517/1 a pozemku parc. č. 2517/1 v katastrálním území Poruba, okres Ostrava-město, obec Ostrava, se všemi součástmi a příslušenstvím, zapsaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, na listu vlastnictví č. 1889. Jako vlastnice těchto nemovitostí je v katastru nemovitostí zapsána druhá povinná, která je do vlastnictví nabyla kupní smlouvou ze dne 14. 11. 2000 s právními účinky vkladu dnem 29. 11. 2000. Kupní smlouvou ze dne 1. 2. 2002 prodala druhá povinná předmětné nemovitosti prvnímu povinnému, přičemž právní účinky vkladu vznikly dnem 23. 1. 2002. Dne 16. 1. 2004 uzavřela druhá povinná s prvním povinným formou notářského zápisu dohodu o odstoupení od kupní smlouvy ze dne 1. 2. 2002. Zástavní smlouvou ze dne 20. 11. 2003 uzavřenou mezi prvním oprávněným jako zástavním věřitelem a prvním povinným jako zástavním dlužníkem zastavil zástavní dlužník předmětné nemovitosti, jejichž vlastníkem se stal na základě kupní smlouvy ze dne 1. 2. 2002, k zajištění pohledávky zástavního věřitele ve výši 298.633,10 Kč, která je specifikována uznáním závazku zástavního dlužníka ze dne 20. 11. 2003 v notářském zápise č. NZ 420/2003, N 467/2003. Zástavní smlouvou z téhož data uzavřenou mezi druhým oprávněným jako zástavním věřitelem a prvním povinným jako zástavním dlužníkem zastavil zástavní dlužník předmětné nemovitosti, jejichž vlastníkem se stal na základě kupní smlouvy ze dne 1. 2. 2002, k zajištění pohledávky zástavního věřitele ve výši 198.475,40 Kč, která je specifikována uznáním závazku zástavního dlužníka ze dne 20. 11. 2003 v notářském zápise NZ 421/2003, N 468/2003. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 15. 5. 2007, č. j. 23 C 329/2005 - 78, (na němž není vyznačena doložka právní moci), jehož opis oprávnění soudu prvního stupně předložili spolu s dovoláním, byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobkyně (druhá povinná) domáhala proti žalovaným M. Š., A. J. (prvnímu oprávněnému) a SV-Elektro, s.r.o. (druhému oprávněnému) určení, že předmětné nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem pro žalované a že zástavní smlouvy, uzavřené s prvním žalovaným dne 28. 2. 2003, s druhým žalovaným dne 20. 11. 2003 a třetím žalovaným dne 20. 11. 2003, jsou neplatné.
Dovolací soud se ztotožňuje se závěrem odvolacího soudu, že byla-li k datu podání návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (dne 3. 3. 2005) jako vlastnice předmětných nemovitostí zapsána v katastru nemovitostí druhá povinná, která však nebyla účastnicí notářských zápisů se svolením k vykonatelnosti, sepsaných dne 20. 11. 2003 pod N 467/2003 a N 468/2003, ani dvou zástavních smluv ze dne 20. 11. 2003 uzavřených mezi oprávněnými a prvním povinným k zajištění pohledávek obou oprávněných, jejichž předmětem jsou předmětné nemovitosti, a ani se nezavázala k úhradě vymáhaných pohledávek, nejsou podmínky pro nařízení výkonu rozhodnutí prodejem předmětných nemovitostí podle §335 odst. 1 a §335a odst. 1 o. s. ř. splněny, neboť druhá povinná není v řízení o nařízení výkonu rozhodnutí pasivně věcně legitimována. Žádná povinnost k zaplacení peněžitého dluhu, kterou by druhá povinná měla vůči oprávněným splnit, totiž pro ni z označených notářských zápisů, podle nichž byl výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí navržen, nevyplývá.
Ohledně námitky dovolatelů, že k předmětným nemovitostem mají zástavní právo a že toto právo přešlo s vlastnictvím zástavy na „nového vlastníka, který má ve smyslu ustanovení §164 odst. 1 a 2 obč. zák. postavení dlužníka“, dovolací soud odkazuje na odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze 4. 11. 2009, sp. zn. 21 Cdo 826/2008, v němž tento soud uvedl, že „zástavní právo je definováno jako právní institut, který slouží k zajištění pohledávky pro případ, že dluh, který jí odpovídá, nebude včas splněn s tím, že v tomto případě lze dosáhnout uspokojení z výtěžku zpeněžení zástavy (srov. §152 občanského zákoníku); zástavní právo se vztahuje i na příslušenství této pohledávky (srov. §155 odst.1 větu druhou občanského zákoníku). Není-li pohledávka zajištěná zástavním právem včas splněna nebo byla-li splněna po své splatnosti jen částečně anebo nebylo-li splněno příslušenství pohledávky, má zástavní věřitel právo na uspokojení své pohledávky (zbytku pohledávky nebo příslušenství) z výtěžku zpeněžení zástavy (srov. §165 odst. 1 občanského zákoníku). Zástavu lze zpeněžit na návrh zástavního věřitele buď ve veřejné dražbě nebo soudním prodejem zástavy; při nařízení soudního prodeje zástavy a při prodeji zástavy soudem se postupuje podle občanského soudního řádu (srov. §165a odst. 1 občanského zákoníku). Soudní prodej zástavy se uskutečňuje ve dvou fázích.
V první fázi jde o řízení o soudním prodeji zástavy, které je zahájeno podáním žaloby, jíž se zástavní věřitel domáhá nařízení soudního prodeje zástavy, a které končí usnesením soudu, jímž bylo o této žalobě rozhodnuto. Nařídí-li soud usnesením prodej zástavy, přechází soudní prodej zástavy do druhé fáze, podá-li zástavní věřitel návrh na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem zástavy. Soud smí vyhovět tomuto návrhu, jen jestliže usnesení o nařízení prodeje zástavy obsahuje označení oprávněné a povinné osoby, zástavy a výši zajištěné pohledávky a jejího příslušenství; je-li prodávanou zástavou nemovitá věc, užijí se na výkon rozhodnutí prodejem této zástavy ustanovení o výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí, nestanoví-li zákon jinak (srov. §338a odst. 1 o. s. ř.)“.
Jestliže tedy v daném případě bylo zjištěno, že vlastnicí předmětných nemovitostí - zatížených zástavním právem na základě zástavních smluv, které oprávnění uzavřeli dne 20. 11. 2003 s prvním povinným - je druhá povinná, měli oprávnění své právo na uspokojení jejich pohledávek uplatnit návrhem podle shora uvedených ustanovení a nikoliv podle §335 odst. 1, věty první, o. s. ř.
Důvodná není ani námitka oprávněných, že odvolací soud měl přihlédnout k (dosud zřejmě nepravomocnému) rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 15. 5. 2007, č. j. 23 C 329/2005 - 78, neboť toto rozhodnutí vlastnické (spoluvlastnické) právo prvního povinného k předmětným nemovitostem nedeklaruje ani nekonstituuje (v odůvodnění vyslovený právní názor o neplatnosti dohody o odstoupení od kupní smlouvy žádný dopad do exekučních poměrů nemá).
Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné; Nejvyšší soud proto dovolání oprávněných podle §243b odst. 2, věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., neboť oprávnění s ohledem na výsledek tohoto řízení na jejich náhradu nemají právo, a druhé povinné v dovolacím řízení žádné náklady vznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. června 2010
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu