ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.4397.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 4397/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného Ing. V. N. , správce konkurzní podstaty úpadce CHEBSKÝ MASOKOMBINÁT, a. s., se sídlem v Chebu, Wolkerova 30, IČO 45358061, zastoupeného Mgr. Janem Blažkem, advokátem se sídlem v Plzni, Dominikánská 16, proti povinnému MASO SERVIS, s. r. o ., v likvidaci, od 17. 12. 2008 v konkursu, se sídlem v Praze - Holešovicích, Přívozní 1054/2, IČO 26434431, pro 615.576,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 62 Nc 6057/2008, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 11. 6. 2008, č. j. 35 Co 254/2008-45, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 11. 6. 2008, č. j. 35 Co 254/2008-45, se zrušuje a věc se krajskému soudu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud usnesením ze dne 7. 1. 2008, č. j. 62 Nc 6057/2008-5, ve spojení s opravným usnesením ze dne 10. 3. 2008, č. j. 62 Nc 6057/2008-11, nařídil podle platebního rozkazu Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 4. 12. 2007, č. j. 37 Ro 20/2007-31, pro pohledávku oprávněného ve výši 615 576,- Kč s vyčísleným příslušenstvím, pro náklady nalézacího řízení 59 761,80 Kč a pro náklady exekuce, které budou v průběhu exekuce stanoveny, exekuci, jejímž provedením pověřil Mgr. Davida Koncze, soudního exekutora.
Krajský soud napadeným rozhodnutím usnesení okresního soudu změnil a návrh na nařízení exekuce zamítl (výrok I.). Oprávněnému uložil nahradit soudnímu exekutorovi náklady exekuce 7 735,- Kč (výrok II.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok III.). Dospěl k závěru, že je-li zahájeno insolvenční řízení, lze exekuci nařídit jen tehdy, předchází-li tomu existence žaloby proti insolvenčnímu správci a rozhodnutí soudu o této žalobě, v němž je stanovena lhůta k uspokojení pohledávky. Protože v souzené věci nebylo uvedeným způsobem postupováno, návrhu na nařízení exekuce nevyhověl.
Oprávněný s poukazem na ustanovení §241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu (nesprávné právní posouzení věci) v dovolání namítá, že odvolací soud v souzené věci aplikoval nesprávné ustanovení zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „insolvenční zákon“), týkající se konkursu, neboť rozhodoval ještě v době, kdy soud nevydal rozhodnutí o způsobu řešení úpadku dle §4 insolvenčního zákona. Z §109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona však nevyplývá, že by exekuce nemohla být nařízena, pouze ji nelze provést. Navrhl proto, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, části první, zákona č. 7/2009 Sb.), dále též jen „o. s. ř.“.
Dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a), §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. a §130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákon č. 120/2001 Sb.“), a je i důvodné.
Jelikož vady podle ustanovení §229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř., jež by řízení činily zmatečným, jakož i jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3, věta druhá, o. s. ř.), dovolatel neuplatil a ani z obsahu spisu nevyplývají, a protože jinak je dovolací soud uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3, věta první, o. s. ř.), je předmětem dovolacího přezkumu právní závěr odvolacího soudu, že v souzené věci lze exekuci nařídit a provést (v průběhu insolvenčního řízení) pouze na základě existence předchozí žaloby podané proti insolvenčnímu správci a rozhodnutí soudu o této žalobě, vydaného podle §203 odst. 5 insolvenčního zákona.
Právní posouzení je ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
V projednávané věci byl dne 7. 1. 2008 podán návrh na nařízení exekuce pro vymožení pohledávky oprávněného s příslušenstvím, která mu byla přiznána platebním rozkazem Okresního soudu v Liberci ze dne 4. 12. 2007, č. j. 37 Ro 20/2007-31, jenž nabyl právní moci dne 22. 12. 2007 (usnesením ze dne 6. 3. 2008, č. j. 37 Ro 20/2007-41, jež nabylo právní moci 26. 3. 2008, Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci odmítl pro opožděnost odpor žalovaného proti platebnímu rozkazu). Exekuce byla nařízena usnesením ze dne 7. 1. 2008, č. j. 62 Nc 6057/2008-5, ve znění opravného usnesení ze dne 10. 3. 2008, č. j. 62 Nc 6057/2008-11. Ze spisu nalézacího soudu se podává, že vymáhanou pohledávkou je neuhrazená cena za dodávky masných výrobků mezi CHEBSKÝM MASOKOMBINÁTEM, a. s. a povinným. Z výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze, oddíl C, vložka 81871, odvolací soud zjistil, že proti povinnému bylo zahájeno insolvenční řízení na základě vyhlášky Městského soudu v Praze č. j. MSPH 88 INS 1847/2008-A-2 ze dne 9. 5. 2008, a téhož dne nastaly i právní účinky zahájení insolvenčního řízení ve smyslu zákona č. 182/2006 Sb. (V době rozhodování odvolacího soudu dosud nebylo o úpadku rozhodnuto, teprve posléze bylo insolvenční řízení usnesením Městského soudu v Praze č. j. MSPH 88 INS 1847/2008-A-90/celk.1 ze dne 6. 10. 2008 /s účinky k 5. 11. 2008/ zastaveno z důvodu překážky věci zahájené, neboť soud zjistil, že již dne 21. 12. 2007 bylo zahájeno a probíhá u Krajského soudu v Ústí nad Labem řízení o návrhu na prohlášení konkursu na majetek povinného, jež je vedeno pod sp. zn. 46 K 47/2007).
Insolvenční zákon v §109 odst. 1 písm. c) se zahájením insolvenčního řízení spojuje tento účinek:
c) výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit, nelze jej však provést.
Podle §109 odst. 5 insolvenčního zákona platí, že nestanoví-li zákon u některého ze způsobů řešení úpadku jinak, trvají účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení do skončení insolvenčního řízení, a jde-li o reorganizaci, do schválení reorganizačního plánu.
Podle §267 insolvenčního zákona platí, že výkon rozhodnutí nebo exekuci, která by postihovala majetek náležející do majetkové podstaty, lze pro pohledávky věřitelů po prohlášení konkursu nařídit, nelze jej však provést. Není-li dále stanoveno jinak, návrh na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce se i nadále podává proti povinnému; proti insolvenčnímu správci jej nelze podat, ani má-li být povinným dlužník (odst. 1). Výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek náležející do majetkové podstaty dlužníka, lze pro pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim na roveň postavené v průběhu insolvenčního řízení nařídit a provést jen na základě rozhodnutí insolvenčního soudu vydaného podle §203 odst. 5 a s omezeními tímto rozhodnutím založenými. V takovém případě se návrh na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce podává proti insolvenčnímu správci (odst. 2).
Z citovaného ustanovení §109 insolvenčního zákona tedy vyplývá, že i po zahájení insolvenčního řízení lze výkon rozhodnutí či exekuci nařídit, nelze jej však provést.
Použití §267 odst. 2 insolvenčního zákona, který podle odvolacího soudu brání nařízení exekuce, není na místě. Toto ustanovení se předně vztahuje k fázi insolvenčního řízení, kdy jako způsob úpadku byl zvolen konkurs (§4 insolvenčního zákona). Ale ani prohlášení konkursu na majetek povinného nařízení výkonu rozhodnutí či exekuce nebrání, opět jej však nelze provést (§267 odst. 1 insolvenčního zákona). Ustanovení §267 odst. 2 insolvenčního zákona upravuje zvláštní případy, kdy i po prohlášení konkursu lze výkon rozhodnutí či exekuci nařídit i provést.
Jestliže odvolací soud v projednávané věci aplikoval §267 insolvenčního zákona a v rozporu s §109 téhož zákona uzavřel, že v době po zahájení insolvenčního řízení nelze exekuci nařídit, je jeho právní posouzení nesprávné.
Nejvyšší soud proto – aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.) – usnesení odvolací soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 2, část věty za středníkem, odst. 3, věta první, o. s. ř.).
Odvolací soud je vázán právním názorem dovolacího soudu (§243d odst. 1, věta první, §226 odst. 1 o. s. ř.).
V novém rozhodnutí soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího (§243d odst. 1, věta druhá, o. s. ř.), případně bude o náhradě nákladů rozhodováno ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. října 2010
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , v. r.
předsedkyně senátu