ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.457.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 457/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Olgy Puškinové v exekuční věci oprávněného D., s. p ., proti povinné R. l., s. r. o. "v likvidaci", zastoupené advokátkou, pro 2 385 458,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 17 Nc 678/2006, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 2. 2007, č. j. 9 Co 124/2007-27, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 2. 2007, č. j. 9 Co 124/2007-27, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud napadeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 24. 4. 2006, č. j. 17 Nc 678/2006-4, kterým okresní soud nařídil podle rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 10. 2003, č. j. 25 Cm 355/99-97, ve znění rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 10. 2004, č. j. 1 Cmo 83/2004-145, k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 2 385 458,- Kč, nákladů nalézacího řízení 101 424,40 Kč a 1 749,- Kč a nákladů exekuce exekuci a jejím provedením pověřil soudního exekutora Mgr. Č. B. Uzavřel, že exekuční soud není oprávněn přezkoumávat správnost postupu nalézacího soudu před vydáním exekučního titulu, a nemůže se tedy ani zabývat otázkou řádnosti doručení exekučního titulu. Má-li povinná zato, že jí exekuční titul nebyl doručen, může podat proti němu opravný prostředek, v němž zároveň prokáže i včasnost opravného prostředku.
Povinná v dovolání namítá, že jí rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 10. 2004, č. j. 1 Cmo 83/2004-145, nebyl řádně doručen. Exekučním příkazem ze dne 21. 5. 2003 bylo totiž rozhodnuto o prodeji podniku povinné a od 19. 6. 2003 byl správcem podniku ustanoven Ing. J. L., kterému však uvedený rozsudek nebyl doručen, ačkoliv správce podniku podnik podle §338k odst. 6 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“) podnik zastupuje. Rozsudek byl doručen pouze povinnému, tedy v rozporu s §45c odst. 1 o. s. ř. (ve znění do 30. 6. 2009). Jestliže rozsudek nebyl řádně doručen, nemohl nabýt právní moci a stát se vykonatelným. Protože výkon rozhodnutí (exekuci) lze nařídit jen je-li exekuční titul vykonatelný, měl se odvolací soud otázkou řádného doručení exekučního titulu zabývat (což v jiné věci udělal). Povinná proto navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud posoudil dovolání podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (srov. čl. II Přechodných ustanovení, bod 12 zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 ve spojení s §238a odst. 1 písm. c) a odst. 2 o. s. ř.., neboť odvolací soud posoudil otázku vykonatelnosti exekučního titulu v rozporu se standardní soudní judikaturou.
Jak plyne z ustanovení §261 a následujících o. s. ř., soud při věcném posuzování návrhu na exekuci mimo jiné zkoumá, zda je exekuční titul vykonatelný po stránce formální, tedy zda nabyl právní moci a je vykonatelný (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2000 pod č. 4). Aby soud mohl uzavřít, že exekuční titul je vykonatelný, musí zjistit, zda byl povinné osobě řádně doručen.
Dospěl-li odvolací soud k závěru, že v exekučním řízení nemůže přezkoumávat doručení exekučního titulu povinné, je jeho závěr nesprávný.
Nejvyšší soud proto napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2, část věty za středníkem, §243b odst. 3, věta první, o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud v dalším řízení závazný (§243d odst. 1, věta první, §226 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. ledna 2010
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , v. r.
předsedkyně senátu