ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.4747.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 4747/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v právní věci žalobkyně A – Trading, a. s. , se sídlem v Praze 3, Písecká 9/1968, zastoupené JUDr. Petrem Voříškem, advokátem se sídlem v Praze 7, Přístavní 321/14, proti žalovanému JUDr. M. S. , soudnímu exekutorovi, zastoupenému JUDr. Jiřím Jiráskem, CSc., advokátem se sídlem v Praze 1, Nekázanka 11, o 5.700.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 19 C 153/2006, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2008, č. j. 54 Co 39/2008-47, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 16. 10. 2007, č. j. 19 C 153/2006-31, řízení ohledně částky 5.700.000,- Kč a úroku z prodlení ve výši 45.449,59 Kč zastavil (výrok I.), žalovanému uložil zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 546.960,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). Zároveň mu uložil zaplatit žalobkyni ve stejné lhůtě na náhradě nákladů řízení 58.476,60 Kč (výrok III.) a rozhodl o vrácení soudního poplatku ve výši 228.000,- Kč žalobkyni (výrok IV.).
Městský soud napadeným rozsudkem rozhodl tak, že rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. mění tak, že do částky 3 865,11 Kč se žaloba zamítá, jinak rozsudek obvodního soudu potvrdil (výrok I.). Dále žalovanému uložil zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů k rukám jejího zástupce 238.880,60 Kč (výrok II.). Stejně jako obvodní soud vyšel ze zjištění, že žalobkyně na základě usnesení o příklepu vydaného žalovaným jako soudním exekutorem dne 20. 7. 2004 zaplatila žalovanému jako nejvyšší podání dne 11. 8. 2004 částku 5.700 000,- Kč. Nestala se však vlastnicí vydražených nemovitostí, neboť na majetek povinného byl dne 30. 7. 2004 Krajským soudem v Praze prohlášen konkurs. Žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení zaplacené částky výzvou ze dne 6. 2. 2006, jež mu byla doručena dne 8. 2. 2006. Žalovaný vrátil částku 5.700.000,- Kč po podání žaloby dne 10. 4. 2007. Současně zaplacením další částky 44.449,59 Kč splnil částečně i požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení (žalobkyně požadovala tyto úroky od 18. 2. 2006 do 10. 4. 2007). Odvolací soud uzavřel, že žalovaný získal na úkor žalobkyně bezdůvodné obohacení ve výši 5.700.000,- Kč již dnem 11. 8. 2004, kdy tato částka byla připsána na účet žalovaného. Protože prohlášením konkursu na majetek povinného nelze již exekuci provést, platí, že u již provedených úkonů, u nichž běží lhůta k jejich završení, (zde lhůta od vyhlášení usnesení o příklepu do nabytí jeho právní moci), tato lhůta již nemůže doběhnout. Proto žalobkyně nebyla povinna plnit na účet žalovaného soudního exekutora a ten byl povinen plnění přijaté bez právního důvodu vrátit. Pokud by následně konkurs skončil bez postižení vydraženého majetku, počala by běžet lhůta k podání odvolání proti usnesení o příklepu a teprve po jejím uplynutí by žalobkyni vznikla povinnost nejvyšší podání doplatit. Proto odvolací soud i s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2006, sp. zn. 29 Cdo 332/2004, shledal námitky žalovaného, že věc mohla být posouzena jinak a že není spravedlivé po něm požadovat úrok z prodlení, za nedůvodné.
Pokud jde o výši úroků, dospěl odvolací soud k závěru, že v roce 2006 činila doba prodlení 317 dní, sazba úroku z prodlení podle nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění nařízení vlády č. 163/2005 Sb. činila 9 % (2 % reposazba a 7 procentních bodů), tudíž tomu odpovídající úrok z jistiny 5 700 000,- Kč činil 445 536,96 Kč. V roce 2007 činila doba prodlení 99 dní (jen do 9. 4. 2007) a úroková sazba 9,25 %, takže úrok činil 143.007,52 Kč. Po odečtení částky 45.449,59 Kč byl tedy žalovaný povinen zaplatit ještě částku 543.094,- Kč (nikoli 546.960,- Kč, jak vyčíslil obvodní soud). Z tohoto důvodu odvolací soud žalobu do částky 3.865,11 Kč zamítl a ve zbývající části rozsudek obvodního soudu v napadeném výroku II. potvrdil.
Povinný v dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále též jen „o. s. ř.“), namítá, že napadený rozsudek má po právní stránce zásadní význam a že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.). Tuto vadu spatřuje v tom, že rozsudek vydal věcně nepříslušný soud. Uvedl, že exekutor je při výkonu exekutorské činnosti podnikatelem a jeho činnost je podnikáním. Proto je třeba věcnou příslušnost posuzovat podle §9 odst. 3, písm. r), bod 6, o. s. ř. Navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolací soud věc projednal a rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.), dále též jen „ o. s. ř.“.
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Vymezuje-li občanský soudní řád jako způsobilý předmět dovolání rozhodnutí odvolacího soudu, má tím na mysli i jednotlivé jeho výroky o věci samé. Předpokladem přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 o. s. ř. je skutečnost, že dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; (§237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř.). V dané věci žalovaný napadá dovoláním (vedle závislého nákladového výroku) výrok rozsudku odvolacího soudu, jímž byl II. výrok rozsudku soudu prvního stupně změněn tak, že co do částky 3.865,11 Kč se žaloba o zaplacení zamítá, a jinak se (co do povinnosti zaplatit 543.094,- Kč) potvrzuje. Protože těmito výroky odvolacího soudu došlo k rozštěpení uplatněného práva na dvě práva se samostatným skutkovým základem (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád II. §201 až 376. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, s. 1888), je třeba přípustnost dovolání posuzovat ohledně každého nároku zvlášť. Přípustnost dovolání proti výroku odvolacího soudu, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení co do částky 3.865,11 Kč, je vyloučena vzhledem k §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř., neboť jde o peněžité plnění nepřevyšující 20.000,- Kč, příp. v obchodních věcech 50.000,- Kč. Dovolací soud proto dovolání směřující proti tomuto výroku odmítl (§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c/ o. s. ř.).
Dovolání proti potvrzujícímu výroku odvolacího soudu (ohledně povinnosti zaplatit 543 094,- Kč) je přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b) nebo c) o. s. ř. (srov. §238a odst. 2 o. s. ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je vyloučeno (rozsudku soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolací přezkum předjímaný ustanovením §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují); Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tedy (vyjma případu - o který zde nejde - kdy by samotná vada podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních) jen důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí (tedy i v rámci posouzení zásadního významu právní otázky, jejíž řešení dovolatel napadl) je Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.).
Ačkoliv dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, hodnocením argumentace v dovolání obsažené k takovému závěru dospět nelze.
V případě, že by ve věci rozhodoval věcně nepříslušný soud prvního stupně a odvolací soud nezjednal způsobem vyplývajícím z §219a odst. 1 písm. a) a §221 odst. 1 písm. a) nebo b) o. s. ř. nápravu, jednalo by se o vadu řízení (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád II. §201 až 376. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, s. 1919). Dovolací soud však již při své dřívější rozhodovací činnosti konstatoval, že „k vadě řízení spočívající v tom, že ve věci v prvním stupni rozhodl věcně nepříslušný soud, může dovolací soud přihlédnout ve smyslu §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. jen tehdy, je-li dovolání přípustné“ (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2000, sp. zn. 20 Cdo 840/98, publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, 2000, č. 10, pod poř. č. 68). Pouhá námitka věcné nepříslušnosti soudu sama o sobě tudíž přípustnost dovolání nezakládá a při posuzování zásadního právního významu rozhodnutí odvolacího soudu po stránce právní dovolací soud k této námitce nepřihlížel.
Není-li dovolání proti potvrzujícímu výroku odvolacího soudu přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
Protože dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly, rozhodl dovolací soud, že na jejich náhradu nemá žádný z účastníků právo (§146 odst. 3, §224 odst. 1 a §243b odst. 5, věty první, o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. října 2010
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , v. r.
předsedkyně senátu