ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.4759.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 4759/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného J. V. , zastoupeného JUDr. Ivanem Werlem, advokátem se sídlem ve Velkém Meziříčí, Vrchovecká 2/74, proti povinné J. V. , zastoupené JUDr. Josefem Ptáčkem, advokátem se sídlem ve Velké Bíteši, Hybešova 121, pro 500.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou pod sp. zn. 12 Nc 237/2007, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky v Jihlavě, ze dne 14. července 2008, č. j. 26 Co 784/2007 - 64, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud shora označeným usnesením změnil usnesení ze dne 5. 4. 2007, č. j. 12 Nc 237/2007 - 13, jímž Okresní soud ve Žďáře nad Sázavou nařídil podle vykonatelného usnesení téhož soudu ze dne 9. 2. 2006, č. j. 9 C 39/2001 - 89, k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 500.000,- Kč a pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny, exekuci na majetek povinné, jejímž provedením pověřil soudního exekutora Mgr. Otakara Kořínka, Exekutorský úřad v Praze 8, tak, že návrh oprávněného na nařízení exekuce podle §44 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „exekuční řád“), zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky před soudy obou stupňů a o nákladech soudního exekutora.
Odvolací soud vyšel ze zjištění, že exekučním titulem byl schválen smír účastníků uzavřený v řízení o vypořádání jejich společného jmění manželů, jenž obsahuje více závazků obou účastníků. Oprávněný se jím zavázal, že „nejpozději do 90 dnů ode dne podpisu této smlouvy nechá nedokončenou stavbu“ (rodinného domku na pozemku parc. č. 195/3 v kat. území Březejc) zapsat do katastru nemovitostí, a to tak, že „zápis bude proveden na oba účastníky dohody“, a povinná se zavázala, že „do 15 dnů ode dne zápisu vlastnického práva“… „uzavře darovací smlouvu, kterou převede svůj spoluvlastnický podíl na nemovitostech (id.1/2) na své nezl. děti J. V., a J. V., a to stejným dílem (každý id.1/4); v případě nesplnění závazku …převést ve shora uvedené lhůtě svůj spoluvlastnický podíl na nemovitostech na nezletilé děti se povinná zavázala, že nejpozději do 30 dnů ode dne marného uplynutí shora uvedené lhůty pro převod jejího spoluvlastnického podílu převede svůj spoluvlastnický podíl na oprávněného a dále, že oprávněnému zaplatí smluvní pokutu ve výši 500.000,- Kč“. Dále vzal odvolací soud na základě provedeného dokazování za prokázané, že k zápisu spoluvlastnického práva povinné do katastru nemovitostí došlo dne 3. 3. 2006, že povinná připravila návrh darovací smlouvy (opatřené ověřovací doložkou vyhotovenou advokátem), stejně jako návrh na vklad do katastru nemovitostí a návrh na schválení právního úkonu za (tehdy) nezletilé dne 18. 3. 2006, přičemž oprávněný nezpochybnil tvrzení povinné, že návrh darovací smlouvy odmítl podepsat. Druhý návrh povinné ze dne 15. 5. 2006 na schválení darovací smlouvy ze dne 5. 5. 2006 za (tehdy) nezletilé Okresní soud ve Žďáře nad Sázavou zamítl rozsudkem ze dne 12. 9. 2006, č. j. P 49/96 - 128, neboť povinná v řízení vystupovala jako dárce i zákonný zástupce obdarovaných (a oprávněný s návrhem nesouhlasil). V průběhu odvolacího řízení předložila povinná darovací smlouvu ze dne 16. 10. 2006, uzavřenou za obdarované kolizním opatrovníkem dětí, kterou pak Krajský soud v Brně (po změně návrhu soudem připuštěné) rozsudkem ze dne 17. 4. 2007, č. j. 15 Co 480/2006 - 162, pravomocným dne 2. 5. 2007, schválil. Protože povinná nesouhlasila s nařízením exekuce a v odvolání zpochybnila materiální vykonatelnost soudem schváleného smíru, zabýval se odvolací soud nejprve výkladem obsahu a rozsahu práv a povinností účastníků uvedených v jejich dohodě, resp. posouzením závazku povinné převést svůj spoluvlastnický podíl na nemovitostech na (tehdy) nezletilé děti. V tomto ohledu dovodil, že „kdyby závazek povinné měl být vykládán tak, že ve lhůtě 15 dnů měly nezletilé děti nabýt spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem (§133 odst. 2 obč. zák.), jednalo by se již s ohledem na nezbytnost schválení darovací smlouvy soudem (§28 obč. zák.) o splnění nemožné, a povinnost by v takovém případě zanikla (§575 odst. 1 obč. zák.)“. Ke stejnému závěru by však bylo třeba dojít i v případě, že by závazek povinné měl znamenat (jak tvrdil oprávněný), že povinná darovací smlouvu připraví a za děti též uzavře (§36, §37 odst. 1 a §49 zákona o rodině). Ke vzniku povinnosti povinné zaplatit oprávněnému smluvní pokutu ve výši 500.000,- Kč tak mohlo dojít pouze tehdy, jestliže by povinná ve lhůtě 15 dnů nepřipravila darovací smlouvu, a současně neučinila úkon, který jí jako dárci přísluší, tedy nabídku (tímto způsobem obsah uzavřeného smíru povinná vykládala). Jestliže však bylo zjištěno, že povinná připravila návrh darovací smlouvy dne 18. 3. 2006 a téhož dne učinila nabídku, pak jí povinnost zaplatit oprávněnému smluvní pokutu nevznikla; soudem schválený smír účastníků se tedy v této části nestal vykonatelným (není exekučním titulem podle §40 odst. 1 písm. a) exekučního řádu) a není tak splněn jeden ze základních předpokladů pro nařízení exekuce.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl oprávněný dovoláním z důvodu nesprávného právního posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.] a z důvodu „nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci“. Namítá, že uzavřela-li povinná darovací smlouvu s dětmi až 5. 5. 2006, zanikl její závazek převést spoluvlastnický podíl na nemovitostech na děti a vznikl jí závazek uzavřít do 30 dnů ode dne 18. 3. 2006 darovací smlouvu, kterou svůj podíl převede na něj; protože v této lhůtě tento svůj závazek, stejně jako závazek zaplatit mu smluvní pokutu, nesplnila, je usnesení soudu, jímž byl schválen smír účastníků, exekučním titulem ve smyslu §40 odst. 1 písm. a) exekučního řádu. Smlouvu ze dne 18. 3. 2006 (kterou mu povinná nepředložila) považuje oprávněný za antidatovanou, a skutkový závěr, z něhož odvolací soud při svém rozhodnutí v tomto ohledu vycházel, za „absurdní“. Nesprávný je i názor odvolacího soudu, že ke splnění povinnosti povinné postačovala příprava návrhu darovací smlouvy a učinění nabídky dne 18. 3. 2006 (což povinná ostatně neprokázala), neboť mezi účastníky bylo dohodnuto, že ve sjednané lhůtě bude „smlouva uzavřena “, což předpokládá jak nabídku, tak i přijetí nabídky, a tedy uzavření platné darovací smlouvy . Mylný je rovněž názor krajského soudu, že při nabytí spoluvlastnického podílu k rodinnému domku by děti nemohly být zastoupeny jedním z rodičů, který je současně dárcem; ke střetu zájmů zde nedochází, neboť děti nabývají majetkový prospěch, což je v jejich zájmu, a ochrana dětí je dostatečně zajištěna nutností schválení darovací smlouvy opatrovnickým soudem podle §28 obč. zák. Dovolatel nesouhlasí ani s názorem odvolacího soudu, že by s ohledem na nezbytnost schválení darovací smlouvy soudem bylo nemožné v 15 denní lhůtě docílit nabytí spoluvlastnictví dětí, a vytýká odvolacímu soudu, že neprovedl jím navržené důkazy (výslechem svědků - rodičů povinné) k prokázání jeho tvrzení, že darovací smlouva s datem 18. 3. 2006 byla antidatována. Navrhl, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno a aby mu věc byla vrácena k dalšímu řízení.
Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz čl. II., bod 12. části první zákona č. 7/2009 Sb.). Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem, dospěl po přezkoumání usnesení odvolacího soudu k závěru, že dovolání, které je přípustné podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a s §130 exekučního řádu, není důvodné.
Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle právní normy (nejen hmotného práva, ale i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Zamítavé rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na závěru, že exekuční titul není materiálně vykonatelný v části ujednání týkajícího se závazku povinné (mezi účastníky sporného), že do 15 dnů ode dne zápisu vlastnického práva účastníků k označeným nemovitostem uzavře darovací smlouvu, kterou převede svůj spoluvlastnický podíl na nemovitostech (id.1/2) na (tehdy) nezletilé děti účastníků, a že mělo-li být sporným ujednáním účastníky dohodnuto, že se povinná zavázala ve lhůtě 15 dnů připravit darovací smlouvu a současně učinit nabídku daru, nebyla splněna podmínka uvedená v titulu pro vznik její povinnosti zaplatit oprávněnému smluvní pokutu ve výši 500.000,- Kč.
Podle §37 odst. 2 exekučního řádu nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá exekuční titul podle tohoto zákona, může oprávněný podat návrh na nařízení exekuce podle tohoto zákona.
Podle §44 odst. 2 exekučního řádu, ve znění účinném do 31. 10. 2009, soud usnesením nařídí exekuci a jejím provedením pověří exekutora do 15 dnů, jestliže jsou splněny všechny zákonem stanovené předpoklady pro nařízení exekuce, jinak návrh zamítne. Soud nařídí exekuci, aniž by stanovil, jakým způsobem má být exekuce provedena.
Podle §40 odst. 1 písm. a) exekučního řádu exekučním titulem je vykonatelné rozhodnutí soudu, pokud přiznává právo, zavazuje k povinnosti nebo postihuje majetek.
Při věcném posuzování návrhu na nařízení exekuce soud zkoumá, zda exekuční titul byl vydán orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelný po stránce formální a materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni a zda právo není prekludováno (srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98 na str. 16/46, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2000, pod poř. č. 4). Je-li splnění povinnosti uložené exekučním titulem vázáno na splnění podmínky (odkládací) nelze bez jejího splnění exekuci nařídit (§43 odst. 1 exekučního řádu), neboť exekuční titul se nestal vykonatelným.
Jak starší (srov. zhodnocení uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 9-10, ročník 1981, pod poř. č. 21, str. 160/498 a zprávu uveřejněnou v téže Sbírce, č. 6, ročník 1984, pod poř. č. 27, str. 130/318), tak současná (viz usnesení uveřejněné v téže Sbírce, č. 1, ročník 2000, pod poř. č. 4, str. 14/44) judikatura rovněž zdůrazňuje, že nezbytným předpokladem pro nařízení exekuce je, aby práva a jim odpovídající povinnosti byly ve vykonávaném rozhodnutí či jiném titulu určeny přesným a nepochybným způsobem. Soudní praxe také formulovala a vysvětlila závěr, že není-li možné dovodit z rozhodnutí náležitosti materiální vykonatelnosti podle §261a odst. 1 o. s. ř. ani výkladem s přihlédnutím k povaze uložené povinnosti či ke způsobu exekuce, nelze takové rozhodnutí vykonat; soud návrh na nařízení jeho výkonu zamítne (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 20 Cdo 965/2003, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, č. 9, ročník 2004, pod poř. č. 183, případně usnesení téhož soudu ze dne 31. 3. 2009, sp. zn. 20 Cdo 2021/2007). Tomu odpovídající závěr dovodila také literatura (Kůrka, V., Drápal, L. Výkon rozhodnutí v soudním řízení. Linde. Praha 2004, str. 72, 310), jestliže zdůraznila, že z povahy exekučního řízení plyne, že - z hlediska požadavku materiální vykonatelnosti titulu chybějící - okolnosti soud v exekučním řízení již zásadně zjišťovat nemůže, a že tedy v exekučním řízení není přípustné titul navržený k exekuci o tyto okolnosti doplňovat, a to ani rešeršemi do nalézacího řízení, ani (až na výjimky) k příslušnému právnímu předpisu, natožpak tyto okolnosti zjišťovat dokazováním.
V odůvodnění usnesení ze dne 24. 11. 2005, sp. zn. 20 Cdo 1693/2005, Nejvyšší soud dále uvedl, že „je nespornou procesní zásadou požadavek, aby vykonávané rozhodnutí bylo z hlediska materiální vykonatelnosti natolik určité, aby jak straně oprávněné, tak také straně povinné, byl jednoznačně zřejmý a zcela určitý rozsah a obsah rozhodnutím autoritativně nastolených (popř. deklarovaných) práv a povinností, které jim svědčí, popř. které jim jdou k tíži. Nelze mít přesvědčivý a rovnoprávný argument pro závěr, aby straně oprávněné bylo ve vykonávacím řízení přiznáno právo, které nemá oporu ve výroku exekučního titulu“.
Podle §99 odst. 3, věty první o. s. ř. schválený smír má účinky pravomocného rozsudku.
Schválení smíru soudem nepřekáží, když se svým obsahem vymyká pravidlům, na kterých stojí ostatní soudní rozhodnutí, jmenovitě těm, jež vycházejí z §154 odst. 1 o. s. ř.; jinak řečeno, smírem lze upravit i vzájemná práva a povinnosti jeho účastníků, jež mají vzniknout teprve v budoucnosti, jež nejsou ještě dospělá, a popřípadě i ta, jež jsou závislá na splnění odkládací podmínky podle §36 odst. 1, 2 obč. zák. Vykonatelnosti proto schválené smíry nabudou uplynutím pariční lhůty plynoucí až od budoucího (případně v době uzavření či schválení smíru i nejistého) okamžiku. Jestliže ustanovení §262 odst. 2 o. s. ř. požaduje, aby v případech, kdy je povinnost povinného vázána na splnění podmínky, byla k potvrzení o vykonatelnosti rozhodnutí připojena listina vydaná nebo ověřená státním orgánem nebo notářem, z níž je patrno, že se tato podmínka splnila, pak je zjevné, že již soud vystavující potvrzení o vykonatelnosti musí z doložení této skutečnosti vycházet (jinak by nemohl to, že rozhodnutí je vykonatelné, stanovit); pro tento účel se tak ale musí stát způsobem, jenž je vyžadován pro nařízení výkonu - §262 odst. 2 o. s. ř. (srov. Kurka, V., Drápal, L.: Výkon rozhodnutí v soudním řízení, Linde Praha, a.s. 2004, str. 90).
V posuzované věci je exekučním titulem usnesení Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou ze dne 9. 2. 2006, č. j. 9 C 39/2001 - 89, jímž schválil smír uzavřený mezi účastníky; v něm mimo jiné prohlásili, že za trvání manželství nabyli do společného jmění manželů nemovitosti nacházející se v kat. území a obci Březejc - pozemek parc. č. 195/3 a nedokončenou stavbu rodinného domku s příslušenstvím na pozemku parc. č. 195/3, „dosud nezapsanou v LV.“ Dále se účastníci dohodli, že „nemovitosti…připadají do podílového spoluvlastnictví (každému id. ½)“ a výslovně prohlásili, že souhlasí s tím, aby takto příslušný katastrální úřad provedl změnu na listu vlastnictví č. 152 pro k.ú. a obec Březejc“. Oprávněný se zavázal, že „nejpozději do 90 dnů ode dne podpisu této smlouvy nechá nedokončenou stavbu zapsat do příslušného listu vlastnictví s tím, že zápis rodinného domku do katastru nemovitostí bude proveden již na oba účastníky této dohody“. Povinná se zavázala, že „do 15 dnů ode dne zápisu vlastnického práva“… „ uzavře darovací smlouvu , kterou převede svůj spoluvlastnický podíl na nemovitostech (id.1/2) na své nezl. děti J. V. a J. V., a to stejným dílem (každý id.1/4); současně se zavázala neprodleně po podpisu darovací smlouvy podat návrh u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou na schválení tohoto právního úkonu za nezletilé a po nabytí právní moci tohoto soudního rozhodnutí neprodleně podat návrh na vklad vlastnického práva ve prospěch obdarovaných u příslušného katastrálního úřadu. V případě nesplnění závazku …převést ve shora uvedené lhůtě svůj spoluvlastnický podíl na nemovitostech na shora uvedené děti, se povinná zavázala, že nejpozději do 30 dnů ode dne marného uplynutí shora uvedené lhůty pro převod jejího spoluvlastnického podílu na shora uvedené děti, převede svůj spoluvlastnický podíl na nemovitostech (id. ½) darovací smlouvou na oprávněného (dnem vzniku tohoto závazku zaniká původní závazek povinné převést svůj spoluvlastnický podíl na nemovitostech na shora uvedené děti) s tím, že náklady spojené s darováním spoluvlastnického podílu na nemovitostech oprávněnému (včetně darovací daně) zaplatí ze svého povinná. V případě nesplnění závazku převést svůj spoluvlastnický podíl na nemovitostech na shora uvedené děti, stejně jako v případě nesplnění závazku převést tento spoluvlastnický podíl na oprávněného, je povinná povinna zaplatit oprávněnému smluvní pokutu ve výši 500.000,- Kč, a to za prodlení s kterýmkoli z uvedených závazků. Zaplacením smluvní pokuty není dotčeno právo oprávněného na náhradu škody ani jeho možnost domáhat se splnění závazku soudní cestou“.
Odvolací soud ohledně výkladu sporného ujednání obsaženého v soudem schváleném smíru účastníků, jímž se povinná zavázala, že „do 15 dnů ode dne zápisu vlastnického práva“… „uzavře darovací smlouvu, kterou převede svůj spoluvlastnický podíl na nemovitostech (id.1/2)“ na své (tehdy) nezletilé děti (každému id. 1/4), v souvislosti s jejími na toto ujednání navazujícími závazky dovodil, že je možné jej vyložit třemi možnými způsoby: 1) tak, že povinná se zavázala k tomu, že děti nabudou v uvedené lhůtě spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem, každé v rozsahu id. ¼, 2) tak, že povinná se zavázala, že v uvedené lhůtě darovací smlouvu připraví a za děti též uzavře (jak tvrdil oprávněný a jak namítá i v dovolání), a 3) tak, že se povinná zavázala ve lhůtě 15 dnů připravit darovací smlouvu a současně učinit nabídku daru (tímto způsobem obsah uzavřeného smíru povinná vykládala).
Jestliže výrok usnesení soudu, jímž schválil smír uzavřený mezi účastníky, umožňuje každému z jeho účastníků - a objektivně i soudu - vyložit sporné ujednání (minimálně) třemi shora uvedenými možnými způsoby, ztotožňuje se dovolací soud se závěrem odvolacího soudu, že rozsah a obsah závazků a povinností povinné nebyl v této části v podkladovém rozhodnutí (exekučním titulu) vymezen dostatečně určitě a že toto rozhodnutí tudíž není v uvedeném rozsahu materiálně vykonatelné.
Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu je věcně správné a že dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. nebyl naplněn. Nejvyšší soud proto dovolání podle §243b odst. 2, věty první o. s. ř. zamítl, aniž bylo zapotřebí zabývat se námitkami oprávněného, jimiž zpochybnil závěr odvolacího soudu o nesplnění podmínky (§36 odst. 1 a 2 obč. zák., §262 odst. 1 a 2 o. s. ř.) pro vznik povinnosti povinné zaplatit mu smluvní pokutu ve výši 500.000,- Kč (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu 4. 2. 2005, sp. zn. 21 Cdo 1691/2004). Námitky dovolatele z hlediska tohoto dovolacího důvodu, jakož i z hlediska dovolacích důvodů podle §241a odst. 2 písm. a), odst. 3 o. s. ř., jsou totiž - vzhledem k závěru o materiální nevykonatelnosti sporných ujednání v soudem schváleném smíru - bezvýznamné. Jen pro úplnost je třeba dodat, že schválení úkonu za nezletilé (v daném případě darovací smlouvy, jíž rodič převede svůj spoluvlastnický podíl na nemovitostech do podílového spoluvlastnictví nezletilých dětí) upravuje §179 o. s. ř., podle nějž platí, že je-li k platnosti právního úkonu, který byl učiněn za nezletilého, třeba schválení soudu, soud jej schválí, jestliže je to v zájmu nezletilého, a nikoliv §28 obč. zákoníku, jak se mylně domnívá odvolací soud a oprávněný.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1, části věty před středníkem a §142 odst. 1 o. s. ř., neboť oprávněný s ohledem na jeho výsledek nemá na náhradu nákladů tohoto řízení právo a povinné v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. listopadu 2010
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu