ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.4763.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 4763/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Olgy Puškinové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Dopravního podniku hl. m. Prahy, a. s. , se sídlem v Praze 9, Sokolovská 217/42, zastoupeného JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem se sídlem v Praze 2, Sokolská 60, proti povinné M. K. , zastoupené JUDr. Janou Novákovou, advokátkou se sídlem v Kostelci nad Labem, Neratovická 218, pro 808,- Kč s příslušenstvím, prodejem movitých věcí, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 21 E 168/2008, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2008, č. j. 28 Co 249/2008-16, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným usnesením krajský soud potvrdil usnesení ze dne 21. 2. 2008, č. j. 21 E 168/2008-3, kterým Okresní soud v Mělníku nařídil podle svého vykonatelného platebního rozkazu ze dne 7. 5. 2004, sp. zn. 31 Ro 52/2004, k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 808,- Kč a pro náklady nalézacího řízení ve výši 4.410,- Kč, výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí povinné a povinnou zavázal zaplatit oprávněnému na nákladech výkonu rozhodnutí částku 3.891,50 Kč, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí byly splněny; uzavřel, že z nalézacího spisu je zřejmé, že platební rozkaz byl povinné doručen a nebyl proti němu podán odpor, podkladové rozhodnutí je tedy vykonatelné. K námitkám povinné zpochybňujícím věcnou správnost podkladového rozhodnutí nepřihlédl, neboť v exekučním řízení je již nelze zohlednit.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla povinná dovoláním. Aniž by výslovně uvedla, o jaká ustanovení občanského soudního řádu opírá přípustnost dovolání, namítala, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Uvedla, že již v průběhu nalézacího řízení tvrdila, že bez platné jízdenky nejela, nebyla osobou přistiženou revizorem oprávněného, a že byl jí odcizen občanský průkaz. Odvolací soud v napadeném rozhodnutí konstatuje, že platební rozkaz je vykonatelný, z nalézacího spisu však zjistila, že platební rozkaz ve spise Okresního soudu v Mělníku sp. zn. 31 Ro 52/2004 není opatřen doložkou právní moci. Povinná je nemajetná, nemocná, má 4 nezletilé děti, pobírá dávky ve výši 9.000 – 10.000 Kč měsíčně, nedostává ani výživné pro děti. Deklarování její povinnosti zaplatit předmětný dluh by bylo velmi tvrdé uplatnění zákona. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů.
Oprávněný ve vyjádření k dovolání navrhl zamítnutí dovolání povinné, neboť dovolací důvod není dán; soud prvního stupně, ani odvolací soud neshledal v nabytí právní moci exekučního titulu závady. Hmotněprávní námitky neobstojí, protože v rámci řízení o nařízení výkonu rozhodnutí nejsou soudy k jejich přezkoumávání kompetentní.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb.), dále jen „o. s. ř.”.
Dovolání není přípustné.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř., přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b) nebo c) o. s. ř. (srov. §238a odst. 2 o. s .ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je vyloučeno (usnesení, jímž byl výkon rozhodnutí nařízen, nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí soudu prvního stupně), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolací přezkum předjímaný ustanovením §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem (včetně jeho obsahového vymezení) je pak dovolací soud vázán a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam (§242 odst. 3, věta první, o. s. ř.).
Ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, povinná argumenty nepřednesla a ani hodnocením v dovolání obsažené argumentace k takovému závěru dospět nelze.
Dovolatelka napadá závěr odvolacího soudu, že exekuční titul je formálně vykonatelný, přičemž nezpochybňuje pro tento závěr určující úsudek odvolacího soudu o tom, že jí byl podkladový platební rozkaz doručen, ale namítá, že v nalézacím spise Okresního soudu v Mělníku sp.zn. 31 Ro 52/2004 není na předmětném platebním rozkaze vyznačena doložka právní moci. Originál platebního rozkazu však byl opatřen doložkou právní moci a vykonatelnosti již dne 17. 8. 2004. Dovolatelkou uplatněná námitka tíživé finanční situace, nevyjadřuje žádný z dovolacích důvodů uvedených v §241a odst. 2 a 3 o. s. ř. a v dané fázi řízení je bezpředmětná. Neobstojí ani její námitky, jimiž zpochybňuje věcnou správnost podkladového rozhodnutí. Nejvyšší soud již v mnoha rozhodnutích uvedl, že soud ve výkonu rozhodnutí není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost rozhodnutí vydaných v nalézacím řízení. Obsahem těchto rozhodnutí je vázán a je povinen z nich vycházet (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2000 pod č. 4).
Napadené rozhodnutí je tudíž v souladu se standardní judikaturou; podmínky pro vyslovení přípustnosti dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. splněny nejsou, a proto Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
Dovolání bylo odmítnuto, oprávněnému, jenž by jinak na náhradu nákladů dovolacího řízení měl právo, účelně vynaložené náklady řízení nevznikly; za takové náklady nelze totiž považovat náklady spojené s vyjádřením k dovolání, neboť svým obsahem k výsledku řízení nevedlo. Uvedené procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení §146 odst. 3, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 o. s. ř. výrok, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. července 2010
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu