ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.4916.2009.1
sp. zn. 20 Cdo 4916/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného M. R. , zastoupeného JUDr. Danou Musalovou, advokátkou se sídlem v Mladé Boleslavi, Palackého 267, proti povinnému J. K. , zastoupenému Mgr. Richardem Polmou, advokátem se sídlem v Mladé Boleslavi, Nám. Republiky 946, pro 252.576,26 Kč s příslušenstvím, prodejem nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 30 E 876/2000, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 1. října 2008, č. j. 20 Co 353/2008 - 237, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Shora označeným usnesením krajský soud potvrdil usnesení ze dne 20. 10. 2006, č. j. 30 E 876/2000 - 173, jímž okresní soud zastavil výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí nařízený usnesením téhož soudu ze dne 22. 1. 2001, č. j. 30 E 876/2000 - 9, a kterým rozhodl o nákladech řízení, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud jednal a rozhodl v nepřítomnosti oprávněného, který se sice na jednání omluvil a požádal o jeho odročení ze zdravotních důvodu, avšak tento důvod nedoložil (§101 odst. 3 o. s. ř.). Po zjištění, že výkon rozhodnutí v dané věci byl již částečně pravomocnými rozhodnutími soudu zastaven vzhledem k platbám povinného na vymáhanou pohledávku a její příslušenství ve výši 200.000,- Kč, 52.576,30 Kč a 224.391,- Kč, dospěl krajský soud shodně se soudem prvního stupně k závěru, že byly splněny předpoklady pro zastavení výkonu rozhodnutí podle §268 odst. 1 písm. g) o. s. ř. i pro zbývající část pohledávky ve výši 73.519,60 Kč se 16 % úrokem z prodlení z této částky od 2. 10. 2002 do zaplacení. V řízení bylo totiž prokázáno, že vymáhaná pohledávka co do částky 54.180,- Kč (sestávající z jistiny ve výši 31.140,- Kč a z úroků z prodlení ve výši 23.040,- Kč) zanikla započtením na podkladě jednostranného projevu vůle povinného (vyjádřeného v jeho podání ze dne 15. 9. 2004 adresovaném oprávněnému), a ve zbývající části včetně jejího příslušenství zanikla splněním (§324 obch. zák.).
Proti oběma výrokům usnesení odvolacího soudu podal oprávněný dovolání (doplněné podáním jeho zástupkyně, která mu byla soudem ustanovena), jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a podává je z důvodu podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., neboť řízení je podle jeho názoru postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Namítá, že byl krácen na svých právech, když odvolací soud nevyhověl jeho žádosti o odročení jednání ze zdravotních důvodů. Oprávněný je naopak přesvědčen, že odvolací soud měl jeho žádosti o odročení jednání ze zdravotních důvodů vyhovět a umožnit mu tak účast na jednání; v tomto směru poukazuje na skutečnost, že je ve starobním důchodu a doklad o pracovní neschopnosti mu není vystavován, že soudu předložil propouštěcí zprávu z nemocnice, kterou považoval za dostatečně průkazný doklad o jeho zdravotním stavu a že lékařem mu byl doporučen klidový režim, což zahrnuje i vyvarování se stresových situací, kterými pro oprávněného jsou bezpochyby delší cesta do Prahy i samotné jednání. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (článek II, bod 12, část první, zákona č. 7/2009 Sb.) a dospěl k závěru, že dovolání není podle §238a odst. 1 písm. d) o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné.
Z obsahového hlediska (z vylíčení důvodů dovolání) totiž námitky v dovolání vystihují tzv. zmatečnostní vadu řízení, která zakládala přípustnost dovolání a již bylo možné uplatnit jako dovolací důvod před 1. lednem 2001 [srov. ust. §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. ve znění účinném před 1. lednem 2001, podle kterého je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem, a dále §241 odst. 3 písm. a) o. s .ř. ve znění účinném před 1. lednem 2001].
Tvrzení, že účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem, však po změnách občanského soudního řádu provedených s účinností od 1. ledna 2001 zákonem č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, není způsobilým dovolacím důvodem; k prověření jeho správnosti slouží od uvedeného data jiný mimořádný opravný prostředek, jímž je žaloba pro zmatečnost (srov. §229 odst. 3 o. s. ř.). Ke zmatečnostním vadám řízení vypočteným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř. Nejvyšší soud při dovolacím přezkumu přihlíží, jen je-li dovolání přípustné (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.). K těmto závěrům dospěl Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 29. 8. 2002, sp. zn. 29 Odo 523/2002, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 32, ročník 2003).
Z uvedeného vyplývá, že napadené usnesení odvolacího soudu, pokud jím bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve výroku o zastavení exekuce, nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. ve znění účinném do 30. 6. 2009, a dovolání proti němu podle §238a odst. 1 písm. d), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není tudíž přípustné. Nejvyšší soud ČR proto dovolání oprávněného v uvedeném rozsahu podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu o nákladech řízení není přípustné, a to bez zřetele k povaze takového výroku, tedy bez ohledu na to, zda jde o měnící nebo potvrzující rozhodnutí o nákladech řízení (před soudem prvního stupně) či o rozhodnutí o nákladech řízení odvolacího, jež není rozhodnutím měnícím ani potvrzujícím (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 1/2003 pod č. 4). Dovolací soud proto dovolání oprávněného proti výroku usnesení odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení rovněž odmítl [§243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř.].
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §§243b odst. 5, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř., neboť oprávněný s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na jejich náhradu právo a povinném v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. února 2010
JUDr. Olga P u š k i n o v á, v. r.
předsedkyně senátu