ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.493.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 493/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Olgy Puškinové v exekuční věci oprávněné C. C. a.s. , zastoupené advokátem, proti povinnému D. T ., zastoupenému advokátkou, pro 131.442,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 69 Nc 2783/2003, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 5. 2007, č. j. 20 Co 617/2006-18, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 30. 6. 2003, č. j. 69 Nc 2783/2003-4, kterým soud prvního stupně nařídil podle směnečného platebního rozkazu Krajského soudu v Brně ze dne 28. 3. 2002, č. j. 5 Sm 66/2002-8, k uspokojení pohledávky oprávněné 131 442,- Kč s 6 % úrokem od 22. 2. 1999 do zaplacení, nákladů řízení 29 630,- Kč a nákladů exekuce, exekuci a jejím provedením pověřil Mgr. J. H., soudního exekutora. Uzavřel, že exekuční titul byl povinnému (v nalézacím řízení 2. žalovanému) doručen do vlastních rukou, ten proti němu nepodal námitky, a proto je vůči němu v právní moci a vykonatelný. Skutečnost, že proti tehdy l. žalovanému P. K., který ještě před podáním žaloby zemřel, byl směnečný platební rozkaz zrušen a řízení bylo zastaveno, není rozhodující s ohledem na samostatné procesní společenství žalovaných jako účastníků řízení.
V dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále též jen „o. s. ř.“), povinný namítá, že směnečný platební rozkaz je nevykonatelný. Jestliže v nalézacím řízení první žalovaný P. K. zemřel ještě před jeho vydáním, soud neměl směnečný platební rozkaz vydat v původním znění, a pokud se tak stalo, měl být s ohledem na §173 odst. 2 a §175 odst. 2 o. s. ř. zrušen v celém rozsahu (tedy i ve vztahu k povinnému). Soud, aniž by se zabýval otázkou právního nástupnictví, zrušil směnečný platební rozkaz jen ve vztahu k prvnímu žalovanému a ve vztahu k němu také řízení zastavil. Nesprávný postup soudu znemožňuje, aby se stal směnečný platební rozkaz vykonatelný i proti povinnému. Navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu stejně jako usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o nařízení exekuce, je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř., ve znění do 30. 6. 2009, přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b) nebo c) o. s. ř. (srov. §238a odst. 2 o. s. ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější – odvolacím soudem zrušené rozhodnutí, jímž by soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak), je možné přípustnost posuzovat jen v intencích ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jež ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení §237 odst. l písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tedy pouze důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (nesprávné právní posouzení věci).
Dovolatel argumenty ve prospěch závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam uvedl, avšak hodnocením námitek v dovolání obsažených k takovému závěru dospět nelze.
V projednávané věci byl exekuční titul vydán dne 28. 3. 2002 (v řízení zahájeném na návrh doručený soudu dne 18. 2. 2002) a doručen druhému žalovanému (povinnému) do vlastních rukou dne 11. 4. 2002. Při doručování vyšlo najevo, že první žalovaný P. K. zemřel , proto byl usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 1. 11. 2002, č. j. 5 Sm 66/2002-25, exekuční titul vůči prvnímu žalovanému zrušen a řízení zastaveno. Jelikož exekuční titul nebyl druhým žalovaným napaden opravným prostředkem, nabyl právní moci dne 27. 4. 2002 a stal se vykonatelným.
Je-li v žalobě označena za účastníka řízení fyzická osoba, která již před zahájením řízení zemřela, jde o nezpůsobilost být účastníkem řízení. Takováto osoba nemohla vstoupit do procesních vztahů, které se zakládají podáním žaloby u soudu, neboť jí od počátku řízení chyběla způsobilost být účastníkem řízení. Nedostatek podmínky řízení tu byl již při zahájení řízení a tento nedostatek je neodstranitelný. V takovém případě je vyloučen postup podle §43 odst. 1 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 1999, sp. zn. 2 Cdon 657/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit č. 6/99 pod č. 59) a soud řízení bez dalšího zastaví (§104 odst. 1 o. s. ř).
Z toho dále vyplývá, že fyzické osobě, jež se z uvedených důvodů ani nemohla stát účastníkem řízení, není třeba vydaný (směnečný) platební rozkaz doručovat. Bylo-li přesto takové (neexistující) osobě doručováno, nemá to v dané věci žádný význam a není ani možno (směnečný) platební rozkaz zrušit proto, že jej nelze doručit ve smyslu §173 odst. 2 o. s. ř. Názor dovolatele tedy není správný.
K návrhu na odklad vykonatelnosti dovolací soud poznamenává, že užití institutu odkladu vykonatelnosti je v řízení o dovolání proti usnesení, jímž bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení exekuce (§238a odst. 1 písm. c/ o. s. ř. ve znění do 30. 6. 2009, §130 exekučního řádu) z povahy věci vyloučeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2006, sp. zn. 20 Cdo 1084/2006).
Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je – aniž nařídil jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.) - odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. ledna 2010
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , v. r.
předsedkyně senátu