ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.4985.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 4985/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné Home Credit, a. s. , se sídlem v Brně, Moravské nám. 249/8, IČO 26978636, zastoupené JUDr. Vladimírem Muzikářem, advokátem se sídlem v Brně, Havlíčkova 13, proti povinnému J. L. , zastoupenému Mgr. Marcelou Zavřelovou, advokátkou se sídlem v Mladé Boleslavi, Kalefova 404, pro 24 900,- Kč s příslušenstvím a pro smluvní pokutu 9 206,90 Kč, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 12 Nc 5114/2008, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 11. 3. 2008, č. j. 21 Co 119/2008-29, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 8. 1. 2008, č. j. 12 Nc 5114/2008-5, kterým okresní soud nařídil podle rozhodčího nálezu rozhodce JUDr. Radima Kuchty ze dne 12. 10. 2007, sp. zn. A 2011/2006, k vymožení pohledávky 24 900,- Kč s vyčísleným příslušenstvím a smluvní pokutou a pro náklady exekuce a náklady oprávněného exekuci, jejímž provedením pověřil soudního exekutora JUDr. Roberta Pazáka. Dospěl k závěru, že všechny předpoklady pro nařízení exekuce byly splněny a že odvolací námitky povinného směřující do věcné správnosti rozhodčího nálezu nejsou v exekučním řízení přípustné.
Povinný v dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále též jen „o. s. ř.“), namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Uvedl, že úvěr mu byl oprávněnou poskytnut na koupi protialergických dek a polštářů, že ale od kupní smlouvy č. 5670272 písemně odstoupil, zboží řádně vrátil společnosti ESKULAB FINANC, s. r. o., se kterou kupní smlouvu uzavřel. Tato společnost má tedy k dispozici vrácené zboží a povinný žádný úvěr nečerpal. Jestliže tak učinila uvedená společnost, měla oprávněná požadovat navrácení peněz od ní a vůči této společnosti měla být také vedena exekuce. Povinný dále namítal, že kupní smlouva odporovala dobrým mravům a že od počátku považuje kupní smlouvu za neplatnou. Uvedl, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, neboť v rámci celého řízení došlo k obohacení společnosti ESKULAB FINANC, s. r. o. a poškození povinného. Navrhl proto, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Oprávněná ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že povinný podle Úvěrových podmínek byl oprávněn od úvěrové smlouvy odstoupit předtím, než byla ze strany společnosti provedena úhrada částky odpovídající poskytnutému úvěru prodejci. Jestliže povinný vrátil po odstoupení od kupní smlouvy prodejci zboží, měl se po něm soudní cestou domáhat vrácení kupní ceny. Dále uvedla, že dovolatel stejné námitky uplatnil v nalézacím řízení, že se s nimi rozhodce řádně vypořádal a že v exekučním řízení již nelze přihlédnout k případným vadám nalézacího řízení.
Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., o občanském soudním řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz čl. II Přechodných ustanovení, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. – jež podle §238a odst. 2 o. s. ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání je tudíž jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Ačkoliv povinný v dovolání tvrdí, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, hodnocením námitek obsažených v dovolání k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. Odvolací soud učinil svůj závěr v souladu s ustálenou soudní praxí.
Výhrady povinného, jimiž zpochybňuje věcnou správnost podkladového rozhodnutí, zde nemohou obstát. Nejvyšší soud již v mnoha rozhodnutích uvedl, že soud ve výkonu rozhodnutí (exekuci) není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost rozhodnutí vydaných v nalézacím řízení. Obsahem těchto rozhodnutí je vázán a je povinen z nich vycházet (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2000 pod č. 4). Proto ani v tomto případě se již exekuční soud nemůže zabývat otázkou odstoupení povinného od kupní smlouvy a čerpáním úvěru od oprávněné.
Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. září 2010
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á, v. r.
předsedkyně senátu