ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.506.2009.1
sp. zn. 20 Cdo 506/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudkyň JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Dopravního podniku hl. m. Prahy, akciová společnost , se sídlem v Praze 9, Sokolovská 217/42, IČO 00005886, zastoupeného JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem se sídlem v Praze 2, Sokolská 60, proti povinnému V. J. , t.č. neznámého pobytu, zastoupenému opatrovníkem JUDr. Vladislavem Šímou, advokátem se sídlem v Praze 2, Wenzigova 5, pro 206,- Kč s příslušenstvím, prodejem movitých věcí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 33 E 1147/2007, o dovolání oprávněného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. listopadu 2008, č. j. 54 Co 423/2008 - 28, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2008, č. j. 54 Co 423/2008 - 28, ve výroku, jímž usnesení soudu prvního stupně bylo změněno, a ve výrocích o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu se zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 3 usnesením ze dne 21. 9. 2007, č. j. 33 E 1147/2007 - 3, nařídil podle rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 4. 7. 1997, sp. zn. 17 C 1168/97, k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 206,- Kč a pro náklady předcházejícího řízení ve výši 1.285,- Kč, výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí povinného, povinnému uložil povinnost zaplatit oprávněnému náklady tohoto výkonu rozhodnutí ve výši 3.691,50 Kč s tím, že výkon rozhodnutí byl nařízen i pro vydobytí těchto nákladů, jakož i dalších nákladů, které budou oprávněnému v průběhu tohoto řízení proti povinnému přiznány. Zároveň povinnému zakázal, aby nakládal s věcmi, které na základě tohoto usnesení budou vykonavatelem sepsány.
K odvolání povinného Městský soud v Praze usnesením ze dne 25. 11. 2008, č. j. 54 Co 423/2008 - 28, změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zamítl, a rozhodl o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky před soudy obou stupňů a vůči státu a o odměně a náhradě hotových výdajů opatrovníka. Podle odvolacího soudu se z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 3 sp. zn. 33 E 1147/2007 podává, že oprávněný podal návrh na nařízení výkonu rozhodnutí nejprve u Obvodního soudu pro Prahu 7 (dle prezenčního razítka tohoto soudu dne 28. 2. 2007), aby mu potvrdil, že návrh souhlasí s exekučním titulem a že je vykonatelný, že toto potvrzení bylo vydáno dne 10. 7. 2007, že návrh je dále opatřen prezenčním razítkem Obvodního soudu pro Prahu 3, z nějž vyplývá, že byl podán dne 13. 9. 2007 ve 14,00 hodin osobně s vylepeným soudním poplatkem v kolcích, přičemž ve spise se nenachází rozhodnutí o místní nepříslušnosti ani záznam Obvodního soudu pro Prahu 7, že věc zaslal Obvodnímu soudu pro Prahu 3. Za této situace odvolací soud uzavřel, že „Obvodní soud pro Prahu 7 poté, kdy potvrdil vykonatelnost svého rozsudku ze dne 4. 7. 1997, sp. zn. 17 C 1168/97, vrátil návrh na nařízení výkonu rozhodnutí oprávněnému, který jej pak sám podal u Obvodního soudu pro Prahu 3 dne 13. 9. 2007“. Přisvědčil proto námitce promlčení vznesené povinným v odvolání; nabylo-li totiž vykonávané rozhodnutí právní moci dne 25. 7. 1997, splněno mělo být nejpozději do 28. 7. 1997, byl návrh na nařízení výkonu rozhodnutí podán po uplynutí desetileté promlčecí „lhůty“ podle §110 odst. 1 obč. zák., která „skončila nejpozději dne 29. 7. 2007“.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal oprávněný dovolání z důvodů uvedených v §241a odst. 2 písm. b), odst. 3 o. s. ř. Namítá, že dne 28. 2. 2007 podal u Obvodního soudu pro Prahu 7 návrh na nařízení výkonu rozhodnutí - adresovaný Obvodnímu soudu pro Prahu 3 - se žádostí, aby na něm v souladu s §261 odst. 3 o. s. ř. vyznačil doložku vykonatelnosti a aby poté návrh postoupil Obvodnímu soudu pro Prahu 3. Není proto zřejmé, z jaké skutečnosti odvolací soud dovodil, že návrh na nařízení výkonu rozhodnutí doručil osobně Obvodnímu soudu pro Prahu 3, neboť takovéto návrhy vždy doručuje korespondenčně. Vyslovuje názor, že vrácení věci oprávněnému by bylo v rozporu s §261 odst. 3 o. s. ř. a že nařízení výkonu rozhodnutí jen na základě přímého doručení návrhu oprávněným, byť s vyznačenou doložkou vykonatelnosti, by bránilo i ustanovení §261 odst. 2 o. s. ř., neboť by k němu musel připojit stejnopis exekučního titulu. Pokud Obvodní soud pro Prahu 3 nařídil výkon rozhodnutí bez připojeného stejnopisu exekučního titulu, svědčí to o tom, že návrh byl doručen Obvodním soudem pro Prahu 7 přímo Obvodnímu soudu pro Prahu 3 jako soudu místně příslušnému. Dále uvedl, že nedostatek záznamu ve spise o postoupení věci příslušnému soudu při postupu podle §261 odst. 3 o. s. ř. nemůže být přičítáno k jeho tíži a že ve spise „neexistuje důkaz“, z něhož by vyplývalo, že mu návrh byl po vyznačení doložky vykonatelnosti vrácen. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Povinný ve svém písemném vyjádření k dovolání navrhl, aby bylo jako zjevně bezdůvodné odmítnuto.
Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz čl. II., bod 12. části první zákona č. 7/2009 Sb.) a po přezkoumání věci podle §242 o. s. ř. dospěl k závěru, že dovolání, které je ve věci samé přípustné podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., je důvodné.
Dovolatel v dané věci namítá, že ve spise „neexistuje důkaz“, z něhož by vyplývalo, že mu návrh na nařízení výkonu rozhodnutí podaný dne 28. 2. 2007 u Obvodního soudu pro Prahu 7 a adresovaný Obvodnímu soudu pro Prahu 3 byl po vyznačení doložky vykonatelnosti vrácen a že jej pak dne 13. 9. 2007 znovu podal u Obvodního soudu pro Prahu 3 jako soudu místně příslušnému.
Podle §261 odst. 1 o. s. ř. výkon rozhodnutí lze nařídit jen na návrh oprávněného.
Podle odstavce 2 tohoto ustanovení k návrhu na výkon rozhodnutí je třeba připojit stejnopis rozhodnutí, opatřený potvrzením o jeho vykonatelnosti. Potvrzením o vykonatelnosti opatří rozhodnutí soud, který o věci rozhodoval jako soud prvního stupně. Stejnopis rozhodnutí není třeba připojit, jestliže se návrh na výkon rozhodnutí podává u soudu, který o věci rozhodoval jako soud prvního stupně.
Podle odstavce 3 tohoto ustanovení podá-li oprávněný návrh na výkon rozhodnutí u soudu, který o věci rozhodoval jako soud prvního stupně, potvrdí tento soud vykonatelnost rozhodnutí přímo na návrhu, a není-li sám příslušný k výkonu rozhodnutí, postoupí návrh příslušnému soudu.
V posuzované věci z obsahu spisu vyplývá, že návrhem ze dne 26. 1. 2007, adresovaným Obvodnímu soudu pro Prahu 3, se oprávněný domáhal proti povinnému nařízení výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí. Tento návrh je opatřen presenčním razítkem Obvodního soudu pro Prahu 7 s datem 28. 2. 2007 a dále kulatým razítkem tohoto soudu, který dne 10. 7. 2007 na návrhu potvrdil podle §261 o. s. ř., že exekuční titul nabyl právní moci dne 25. 7. 1997 a je vykonatelný dnem 4. 7. 1997. Dále se na návrhu nachází presenční razítko Obvodního soudu pro Prahu 3 s datem 13. 9. 2007 a údajem „osobně“ a datum „13. 9. 2007 14,00“. Tyto skutečnosti – bez ověření postupu Obvodního soudu pro Prahu 7 – nemohou vést bez dalšího k závěru, že oprávněný podal návrh osobně.
Jelikož skutkový závěr, z něhož odvolací soud při svém rozhodnutí vycházel, nebyl podložen výsledky dokazování, je řízení před odvolacím soudem postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Pro úplnost je třeba zdůraznit, že ustálená judikatura Nejvyššího soudu dovodila, že soud výkonu rozhodnutí (exekuční soud) se otázkou promlčení nemůže zabývat již ve fázi nařízení výkonu rozhodnutí, ale teprve ve stadiu jeho zastavení (srov. zejména Stanovisko Nejvyššího soudu ČSR z 18. 2. 1981, sp. zn. Cpj 159/79, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 9-10 z roku 1981 pod poř. č. 21 na str. 187/525, dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2006, sp. zn. 20 Cdo 47/2006, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2008, sp. zn. 20 Cdo 1111/2007).
Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu ve výroku, jímž usnesení soudu prvního stupně bylo změněno, není správné; Nejvyšší soud je proto v tomto výroku a v závislých výrocích o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 2, část věty za středníkem, odst. 3, věta první, o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§243d odst. 1, věta první, §226 odst. 1 o. s. ř.).
V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i řízení dovolacího (§243d odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. listopadu 2010
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu