ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.5202.2009.1
sp. zn. 20 Cdo 5202/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné h. i. s.r.o. , proti povinnému: E. M. A. , pro 58.439,40 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 74 Nc 1641/2005, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. dubna 2007, č. j. 18 Co 152/2007 - 63, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Obvodní soud pro Prahu 9 usnesením ze dne 25. 11. 2005, č. j. 74 Nc 1641/2005 - 7, nařídil podle pravomocného a vykonatelného rozhodnutí Č. t. ú.
ze dne 3. 12. 2004, č. j. 060684/2004-631/Mud/G, k vymožení pohledávky oprávněného ve výši 58.439,40 Kč s příslušenstvím, smluvní pokuty ve výši 42.157,20 Kč, nákladů oprávněné a nákladů exekuce, exekuci na majetek povinného, jejímž provedením pověřil soudního exekutora.
Usnesením ze dne 13. 10. 2006, č. j. 74 Nc 1641/2005 - 27, Obvodní soud pro Prahu 9 odvolání povinného proti výše označenému usnesení pro opožděnost odmítl a rozhodl o nákladech řízení.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 18. 4. 2007, č. j. 18 Co 152/2007 - 63, usnesení soudu prvního stupně ve výroku o odmítnutí odvolání (I.) potvrdil a ve výroku o nákladech řízení (II.) jej zrušil.
Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, v němž zejména nesouhlasí s tím, že odvolání podal opožděně, a dále má za to, že v řízení došlo k „procesnímu porušení“, týkajícímu se způsobu doručování. Navrhl, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena.
Dovolací soud vzhledem k článku II., bodu 12. části první zákona č. 7/2009 Sb. o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 a neshledal je přípustným.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž potvrdil usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo pro opožděnost odmítnuto odvolání povinného proti usnesení o nařízení exekuce, nezakládají ustanovení §238, §238a a §239 odst. 1 a 2 o. s. ř. zcela zjevně, neboť nejde o rozhodnutí v nich vyjmenovaná. Přípustnost dovolání nelze dovozovat ani z §239 odst. 3 o. s. ř., neboť napadeným usnesením nebylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí žaloby nebo jiného návrhu na zahájení řízení podle §43 odst. 2 o. s. ř., nýbrž usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost podle §208 odst. 1 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 1124/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 5/2003 pod č. 41). Ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. pak upravuje (pozitivně) přípustnost dovolání jen proti těm rozhodnutím, jež jsou rozhodnutími ve věci samé; usnesení, jímž soud prvního stupně odmítl odvolání jako opožděné, a tudíž ani rozhodnutí, jímž odvolací soud takové usnesení potvrdil, však rozhodnutím ve věci samé není (k pojmu „věc sama“ srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 10/1998 pod č. 61, případně usnesení téhož soudu ze dne 28. 8. 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11/1997, pod č. 88).
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání povinného podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl, aniž se zabýval okolností, že dovolatel není v dovolacím řízení zastoupen advokátem (srov. §241b odst. 2, větu za středníkem o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. ledna 2010
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu