ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.5393.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 5393/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného P. K., zastoupeného JUDr. Jiřím Stránským, advokátem se sídlem v Kralupech nad Vltavou, Nerudova 686, proti povinné MUDr. V. J., zastoupené JUDr. Martou Gazdíkovou, advokátkou se sídlem v Praze 6, Eliášova 19, pro 164.411,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 12 Nc 6780/2003, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. ledna 2005, č. j. 19 Co 453/2004 - 22, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze shora označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 3. 12. 2003, č. j. 12 Nc 6780/2003 - 4, kterým Obvodní soud pro Prahu 6 nařídil exekuci podle vykonatelného rozsudku téhož soudu ze dne 14. 10. 1999, sp. zn. 7 C 124/96, pro pohledávku oprávněného ve výši 164.411,- Kč a náklady exekuce, jejichž výše bude určena exekutorem, jejímž provedením pověřil soudního exekutora Mgr. Romana Vytejčka, Exekutorský úřad Praha 3. Odvolací soud z obsahu spisu vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 7 C 124/96 zjistil, že podkladový rozsudek ze dne 14. 10. 1999 byl povinné doručován v únoru 2000 na adresu jejího bydliště v P. 6, že dne 24. 2. 2000 byla adresátu dána výzva k vyzvednutí zásilky, že dne 25. 2. 2000 byla zásilka uložena na poště a že dne 15. 3. 2000 byla vrácena zpět Obvodnímu soudu pro Prahu 6. Z toho dovodil, že exekuční titul byl povinné doručen uložením na poště podle §47 odst. 2 o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2000 (okolnost, že se v místě doručování povinná nezdržovala, v odvolání netvrdila), za den doručení je tak nutno považovat třetí den od uložení zásilky na poště, tj. den 28. 2. 2000. Městský soud dospěl k závěru, že jsou splněny všechny zákonné předpoklady pro nařízení exekuce, zejména, že exekuční titul je pravomocný (dnem 15. 3. 2000) a vykonatelný, neboť uplynula 15 denní lhůta k plnění. Námitku povinné, že si podkladový rozsudek vyzvedla u soudu až dne 4. 2. 2004 považoval za bezvýznamnou.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a podává je důvodu uvedeného v §241a odst. 2 b) o. s. ř. Opětovně namítá, že exekuční titul jí „byl poprvé doručen“ dne 4. 2. 2004, že proti němu podala odvolání, o němž však nebylo rozhodnuto, a že exekuční titul není z tohoto důvodu pravomocný a vykonatelný. Domnívá se totiž, že „v rámci přezkoumání usnesení o odvolání proti rozhodnutí ve věci exekuce nebyl soud oprávněn zároveň nepřímo, v rámci usnesení o exekuci, rozhodnout ve věci samé o odmítnutí jejího odvolání pro opožděnost, jak ve skutečnosti učinil“. Jedná se tak „o otázku, která má po právní stránce zásadní význam, když takto soud o včasnosti odvolání rozhodl bez výroku, toliko v rámci řízení vedeného podle zák. č. 120/2001 Sb.“. Dále dovolatelka namítá, že „kromě toho se soud zabýval i bez námitky její přítomností v místě doručování, dospěl však k nesprávnému závěru, když z podání ve věci samé měl a mohl zjistit, že z vážných zdravotních důvodů (a to i na straně jejího manžela) se v místě bydliště nezdržovala“, přičemž oba pobývali u dcery mimo Prahu.
Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (srovnej čl. II bod 2. a 3. přechodných ustanovení zákona č. 59/2005 Sb.) a po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání není podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a s §130 exekučního řádu přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím - jako v projednávaném případě - usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně nařídil exekuci, je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve spojení s §130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „exekuční řád“), přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b) nebo c) o. s. ř. (srov. §238a odst. 2 o. s. ř.). Protože použití §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolací přezkum předjímaný §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
V posuzované věci dovolatelka zpochybnila závěr odvolacího soudu, že k exekuci navržené rozhodnutí je (formálně) vykonatelné, námitkou, že proti němu podala odvolání, o němž (v době rozhodování odvolacího soudu) nebylo rozhodnuto.
V posuzované věci je exekučním titulem rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 14. 10. 1999, sp. zn. 7 C 124/96, jímž žalované (povinné) a jejímu manželovi byla uložena povinnost zaplatit žalobci (oprávněnému) částku 302.124,- Kč a na náhradě nákladů řízení částku 26.698,- Kč, to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odvolací soud z obsahu nalézacího spisu zjistil, že exekuční titul byl povinné doručován v únoru 2000 na adresu jejího bydliště v Praze 6, Šárecká 22, že dne 24. 2. 2000 byla adresátu dána výzva k vyzvednutí zásilky, že dne 25. 2. 2000 byla zásilka uložena na poště a že dne 15. 3. 2000 byla vrácena zpět Obvodnímu soudu pro Prahu 6; na základě těchto zjištění dovodil, že exekuční titul byl povinné doručen uložením na poště podle §47 odst. 2 o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2000, (okolnost, že by se v místě doručování povinná nezdržovala, v odvolání netvrdila), a za den doručení je tak nutno považovat třetí den od uložení zásilky, tj. den 28. 2. 2000, takže exekuční titul nabyl právní moci dne 15. 3. 2000, a uplynutím lhůty k plnění se stal vykonatelným. Z obsahu nalézacího spisu dále vyplývá, že žalovaná a její manžel podali proti citovanému rozsudku soudu prvního stupně odvolání (v němž netvrdili, že se v době doručování v místě bydliště nezdržovali), které bylo usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 odmítnuto pro opožděnost. K odvolání žalovaných Městský soud v Praze usnesením ze dne 11. 1. 2007, č. j. 62 Co 565/2006 - 57, usnesení soudu prvního stupně potvrdil, neboť se ztotožnil s jeho závěrem, že rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 14. 10. 1999, sp. zn. 7 C 124/96, byl žalovaným doručen dne 28. 2. 2000, tj. třetí den od uložení zásilky na poště v souladu s §47 odst. 2 o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2000, přičemž patnáctým dnem lhůty k podání odvolání byl 14. březen 2000; podali-li žalovaní odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně osobně až dne 10. 2. 2004 a dne 23. 2. 2004, učinili tak opožděně (toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 13. 2. 2007).
Nejvyšší soud již opakovaně ve své rozhodovací činnosti zdůraznil, že okolnosti významné pro závěr, že podkladové rozhodnutí je vykonatelné (případně nikoliv), zjišťuje soud i v případě, že je opatřeno tzv. doložkou vykonatelnosti, resp. je-li vykonatelnost rozhodnutí potvrzena přímo na návrhu na nařízení exekuce (§38 odst. 2 exekučního řádu, §261 odst. 2, 3 o. s. ř.), jestliže její správnost je účastníkem zpochybněna. Vyvstanou-li pochybnosti o tom, zda se exekuční titul stal vykonatelným, zejména zda byl řádně doručen povinnému, je soud oprávněn (a povinen) provést potřebná zjištění (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1020/99, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 4/2002 pod poř. č. 25). V témže usnesení Nejvyšší soud dále vyslovil, že při zkoumání, zda k výkonu navržené rozhodnutí bylo povinnému doručeno, vychází soud ze skutečností vyplývajících z obsahu spisu, v němž bylo vykonávané rozhodnutí vydáno, popřípadě ze skutečností o okolnostech doručení, zjištěných pomocí šetření, které provedl.
Obecně též platí, že bylo-li proti podkladovému rozhodnutí podáno odvolání, pak do okamžiku, než je rozhodnuto o jeho odmítnutí nebo o odvolání rozhodnuto tak, že je zřejmé, že je naopak odvolací soud pokládal za včasné (kupříkladu projednal-li odvolání a rozhodl-li o něm věcně podle §219 až §221 o. s. ř.), panuje stav nejistoty, zda suspenzívní účinky odvolání skutečně nastaly. Soud výkonu rozhodnutí proto musí vždy postavit najisto, zda k výkonu předložené rozhodnutí je vykonatelné. Okolnost, že proti němu bylo podáno odvolání, tuto jistotu tedy neposkytuje; k tomu je buď potřebné vyčkat rozhodnutí o tomto odvolání, anebo otázku, zda bylo podáno včas, musí soud výkonu rozhodnutí (exekuční soud) posoudit sám (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 20 Cdo 368/2005, a ze dne 9. 6. 2008, sp. zn. 20 Cdo 5527/2007). Samozřejmým východiskem je potvrzení o vykonatelnosti titulu podle §261 odst. 2 o. s. ř., §41 ex. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2207/2004).
Otázka, že (odvolací) soud „o včasnosti odvolání rozhodl bez výroku, toliko v rámci řízení vedeného podle zák. č. 120/2001 Sb.“, z uvedených důvodů přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nezakládá.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., ve znění účinném do 30. 6. 2009, a dovolání proti němu podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., ve stejném znění, tak není přípustné, Nejvyšší soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl, aniž bylo zapotřebí se zabývat dalšími námitkami v dovolání.
O případných nákladech dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. exekučního řádu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. listopadu 2010
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu