ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.5401.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 5401/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného B. V. , zastoupeného Mgr. Jakubem Trčkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Spálená 21, proti povinnému Krajskému státnímu zastupitelství v Praze se sídlem v Praze 1, Husova 11, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 33 Nc 1831/2005, o dovolání oprávněného proti usnesení Městského soudu v Praze z 21. 3. 2007, č. j. 13 Co 558/2006-50, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím z 12. 11. 2003, č. j. SIN 2/2003-2, Krajské státní zastupitelství v Praze nevyhovělo žádosti (kterou považovalo za žádost podle §15 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů) oprávněného o poskytnutí informace „spočívající ve sdělení veškerých spisových značek od roku 1993 vedených na Krajském státním zastupitelství v Praze, týkajících se osoby Bohuslava Veselého a požadavku umožnit mu s danými spisy.... se seznámit.“
Rozhodnutím z 12. 12. 2003, č. j. 1 SIN 101/2003, Vrchní státní zastupitelství v Praze odvolání oprávněného zamítlo a napadené rozhodnutí krajského státního zastupitelství potvrdilo.
Rozsudkem z 28. 2. 2005, č. j. 7 Ca 4/2004-40, Městský soud v Praze rozhodnutí vrchního státního zastupitelství zrušil a věc tomuto zastupitelství vrátil k dalšímu řízení. Své rozhodnutí odůvodnil závěrem, že státní zastupitelství obou stupňů žádost oprávněného neposoudila podle jejího obsahu a naopak v rozporu s ním ji nesprávně kvalifikovala jako žádost o poskytnutí informace podle zákona č. 106/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, což „je zavedlo k procesní metodice neodpovídající danému vztahu.“ O předmětné žádosti bylo rozhodováno zcela jednoznačně jako o žádosti o nahlížení do spisů státního zastupitelství postupem podle zákona č. 106/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ačkoli je zároveň konstatováno, že tento zákon není oním zvláštním předpisem, který by upravoval nahlížení do spisů státního zastupitelství; tím, dovozuje městský soud, nebyly dány zákonné podmínky pro vydání rozhodnutí podle §15 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Dne 16. 9. 2005 podal oprávněný návrh na „provedení výkonu rozhodnutí – rozsudku Městského soudu v Praze z 28. 2. 2005, č. j. 7 Ca 4/2004-40“, s odůvodněním, že krajské státní zastupitelství mu přes jeho urgence neumožnilo seznámit se se spisy vedenými u něj a týkající se jeho osoby.
O tomto návrhu rozhodl obvodní soud usnesením z 5. 5. 2005, č. j. 33 Nc 1831/2005-26, ve znění opravného usnesení ze 6. 10. 2006, č. j. 33 Nc 1831/2005-41, tak, že řízení s poukazem na ustanovení §104 odst. 1 o. s. ř. zastavil s odůvodněním, že citovaným rozsudkem městského soudu nebyla povinnému uložena žádná povinnost, kterou by měl splnit, a že „tak není dána podmínka řízení, kterou vyžaduje ustanovení §251 o. s. ř.“
Napadeným usnesením městský soud k odvolání oprávněného usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že návrh „na výkon rozhodnutí“ zamítl (výrok I.), řízení o odvolání oprávněného proti výroku o zamítnutí návrhu na ustanovení právního zástupce zastavil (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok III.). Své rozhodnutí odůvodnil závěrem, že k výkonu navržený rozsudek – protože žádnou povinnost neukládá („jde o rozhodnutí kasační, na jehož základě se výkonu rozhodnutí domáhat nelze“) – není materiálně vykonatelný ve smyslu ustanovení §261a odst. 1 o. s. ř. a výkon rozhodnutí proto vůbec nelze nařídit.
V dovolání oprávněný namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Naplnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. spatřuje v tom, že „rozhodnutím Krajského státního zastupitelství v Praze mu byla odepřena možnost nahlédnout do spisu, ze kterého potřebuje získat informace k řízení před Evropským soudem pro lidská práva.“ Oprávněný „proto potřebuje vyčerpat všechny zákonné prostředky, aby toho dosáhl“, domáhá se tudíž toho, aby napadené usnesení bylo „ změněno tak, že se povinnému ukládá umožnit oprávněnému nahlédnout do spisových materiálů.“
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání, přípustné podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 ve spojení s ustanovením §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. (usneseními soudů obou stupňů nebylo o právech a povinnostech účastníků rozhodnuto shodně), není důvodné.
Jak z doslovného znění ustanovení §251 o. s. ř. (podle něhož nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí) a ustanovení §261a odst. 1 o. s. ř. (podle něhož lze výkon nařídit jen tehdy, obsahuje-li rozhodnutí /kromě jiného/ vymezení rozsahu a obsahu povinností , k jejichž splnění byl výkon rozhodnutí navržen), tak z povahy institutu výkonu rozhodnutí plyne, že vykonávat lze pouze ta rozhodnutí, případně jiné tituly, jež ukládají povinnost k plnění. V daném případě však rozsudek, který povinný (nesprávně) považuje za exekuční titul, a jehož výkon navrhuje, žádnou povinnost k plnění neukládá, nýbrž pouze ruší (meritorní) rozhodnutí vrchního státního zastupitelství, jímž bylo odvolání oprávněného zamítnuto, a kterým bylo „zamítavé“ rozhodnutí krajského státního zastupitelství potvrzeno.
Za tohoto stavu je přiléhavé právní posouzení odvolacího soudu, že návrh na výkon rozhodnutí neukládajícího žádnou povinnost je třeba zamítnout (včetně závěru, že – jelikož nejde o nedostatek podmínky řízení – nelze řízení, jak to učinil obvodní soud, zastavit podle §104 odst. 1 o. s. ř.)
S ohledem na výše uvedené lze uzavřít, že se oprávněnému prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud tedy bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) dovolání jako nedůvodné podle §243b odst. 2 části věty před středníkem, odst. 6 o. s. ř. zamítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je ve smyslu ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. odůvodněn procesním neúspěchem dovolatele, jakož i skutečností, že povinnému, jenž by ve smyslu výše uvedených ustanovení měl právo na jejich náhradu, náklady dovolacího řízení (podle obsahu spisu) prokazatelně nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. listopadu 2010
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu