ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.578.2010.1
sp. zn. 20 Cdo 578/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Olgy Puškinové v exekuční věci oprávněné společnosti CORSAIR Luxembourg No° 11 S.A. , registrační číslo B 90447, se sídlem v Lucemburku, 2 Boulevard Konrad Adenauer, L-1115, Velkovévodství Lucemburské, zastoupené Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem v Brně, Koliště 55, proti povinným 1) I. T ., zastoupenému Mgr. Martinem Urbáškem, advokátem se sídlem v Třebíči, Bráfova třída 50, a 2) D. T ., pro 272.729,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 9 Nc 1418/2007, o dovolání 1) povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky v Jihlavě ze dne 27.4.2009, č.j. 54 Co 237/2009-31, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud podle §44 odst. 10 exekučního řádu (ve znění do 31. 10. 2009) odmítl odvolání povinných proti usnesení z 5. 10. 2007, č. j. 9 Nc 1418/2007-18, jímž okresní soud nařídil exekuci; své rozhodnutí odůvodnil závěrem, že odvolání, odůvodněné jen námitkou částečné úhrady vymáhané pohledávky, neobsahuje skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal 1) povinný dovolání, jehož přípustnost dovozuje – pouze – z ustanovení §238a odst. 1 písm. c) o.s.ř., aniž přitom vysvětluje, v čem má spočívat jeho zásadní právní význam. Nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.) spatřuje v tom, že soud nepřihlédl „k prekluzi práva na exekuci.“ Podle jeho názoru je totiž právo podle ustanovení §408 odst. 2 obchodního zákoníku promlčeno a „promlčené právo znamená současně prekluzi možnosti toto vykonat“, exekuce tedy neměla být nařízena, přestože ze stejných důvodů bude využita možnost podat návrh na zastavení řízení. Námitky „promlčení resp. prekluze“ se povinný „samozřejmě dovolává.“ Dále pak krajskému soudu vytýká, že neprovedl (v odvolání navržený) výslech svědka Ing. J. K., jenž by prokázal částečnou úhradu vymáhané pohledávky.
Oprávněná navrhla odmítnutí dovolání.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Usnesení, kterým odvolací soud odmítl podle §44 odst. 10 věty druhé zákona č. 120/2001 Sb. (ve znění do 31. 10. 2009) odvolání proti usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil exekuci proto, že – na rozdíl od jiných skutečností – neobsahovalo „skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce,“ je rozhodnutím ve věci samé; z hlediska materiálního jde vlastně o potvrzení usnesení, jímž soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce, §130 zákona č. 120/2001 Sb.). Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. – které podle §238a odst. 2 o. s. ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jen ustanovením §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (nesprávným právním posouzením věci). Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil – je dovolací soud uvedeným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.).
Dovolatel žádnou otázku, která by měla činit rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadně významným (§237 odst. 3 o. s. ř.), v dovolání nevymezil a k závěru o přípustnosti dovolání nelze dospět ani hodnocením námitek v dovolání obsažených. Výtkou, že odvolací soud neprovedl navržený důkaz svědeckým výslechem, povinný uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jímž lze namítat, že řízení je stiženo vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; tento důvod je však k založení přípustnosti podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nezpůsobilý
K závěru o přípustnosti dovolání není způsobilá vést ani námitka částečného splnění dluhu. Soudní praxe již desítky let vychází z názoru, že v období rozhodování o nařízení exekuce se nezkoumá, zda a v jaké míře povinný (jak tvrdí ve vlastnoručně sepsaném dovolání na č.l. 37) plnil oprávněnému (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČSR ze dne 18. 2. 1981 „Ze zhodnocení rozhodování soudů a státních notářství při výkonu rozhodnutí,“ Cpj 159/79, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 9-10/1981 pod poř. č. 21, str. 187/525). Okolnost, že právo oprávněného po vydání podkladového rozhodnutí (či před ním) zaniklo, může být rozhodná pouze v řízení o zastavení výkonu rozhodnutí resp. exekuce (srov. §268 odst. 1 písm. g/, příp. písm. h/, §269 odst. 1 o. s. ř.).
Přípustnost dovolání podle citovaných ustanovení není způsobilá založit ani námitka „promlčení resp. prekluze“ (svědčící o tom, že povinný oba instituty nesprávně zaměňuje, případně směšuje). Tato námitka – ve skutečnosti – promlčení podle §408 odst. 2 obchodního zákoníku (vznesená navíc teprve v dovolání, tedy z hlediska ustanovení §241a odst. 4 o. s. ř. jako nepřípustné novum) nemůže mít význam již v řízení o nařízení exekuce, nýbrž teprve v řízení o jejím zastavení (srov. zprávu Cpj 159/79, publikovanou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 9-10, ročník 1981 pod poř. č. 21, str. 189/527).
Závěr krajského soudu, že povinný v odvolání neuplatnil skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce je tedy v souladu s judikaturou, z čehož plyne, že napadené rozhodnutí nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., dovolání proti němu podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o.s.ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. tudíž není přípustné. Nejvyšší soud je proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (hlava VI. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. července 2010
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu