ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.671.2010.1
sp. zn. 20 Cdo 671/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné České republiky – Ministerstva financí , se sídlem v Praze 1, Letenská 15, zastoupené JUDr. Alanem Korbelem, advokátem se sídlem v Praze 5 – Smíchově, nám. 14. října 3, proti povinné M. K. , pro 6.601,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 10 Nc 4701/2006, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 19. 12. 2008, č. j. 36 Co 322/2008-123, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Povinná je povinna zaplatit oprávněné na náhradě nákladů dovolacího řízení 1.560,- Kč k rukám jejího zástupce do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Okresní soud v České Lípě usnesením ze dne 17. 7. 2008, č. j. 10 Nc 4701/2006-102, zamítl návrh povinné na doplnění usnesení téhož soudu ze dne 2. 5. 2008, č. j. 10 Nc 4701/2006-75, kterým bylo rozhodnuto, že námitky povinné proti příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 14. 2. 2008, č. j. 37 Ex 1246/2006-7, nejsou důvodné.
Krajský soud napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se návrh povinné na doplnění usnesení Okresního soudu v České Lípě ze dne 2. 5. 2008, č. j. 10 Nc 4701/2006-75, odmítá. Současně nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Usnesení odvolacího soudu napadla povinná dovoláním.
Dovolací soud projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále jen „o. s. ř.“).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Podle ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení, jímž byl odmítnut návrh na doplnění usnesení soudu prvního stupně, v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., neboť usnesení, jímž byl odmítnut návrh na doplnění usnesení soudu prvního stupně, není rozhodnutím ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srov. usnesení Nejvyššího soudu z 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 10/1998 pod č. 61, a – jmenovitě ve vztahu k vadám, které brání projednání odvolání – usnesení téhož soudu z 9. 12. 2004, sp. zn. 29 Odo 829/2003, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2005 pod č. 72).
Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl, aniž nařídil jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a aniž se zabýval nedostatkem povinného zastoupení dovolatelky (§241 o. s. ř.).
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustavení §243b, odst. 5, větu první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Oprávněné vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Podle obsahu spisu jí soud přiznal náhradu nákladů v souvislosti s podáním vyjádření právního zástupce ze dne 9. 3. 2010, tvořenou odměnou advokáta ve výši 1.000,- Kč (§12 odst. 1 písm. b/ vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů, po snížení podle §15, §14 odst. 1, a podle §18 odst. 1 téže vyhlášky), paušální náhradou hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/, ve znění pozdějších předpisů) a částkou 260,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty ve výši 20 %, kterou bude advokát povinen z odměny a z náhrad odvést a která podle ustanovení §137 odst. 3 o. s. ř. rovněž patří k nákladům řízení.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. října 2010
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , v. r.
předsedkyně senátu