ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.706.2009.1
sp. zn. 20 Cdo 706/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného Městského úřadu Svitavy , se sídlem ve Svitavách, T. G. Masaryka 35, proti povinnému nezl. Š. R. , zastoupenému matkou R. P., pro 277,- Kč, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 9 Nc 5421/2008, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 22. 10. 2008, č. j. 36 Co 249/2008-10, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 22. 10. 2008, č. j. 36 Co 249/2008-10, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v České Lípě usnesením ze dne 28. 5. 2008, č. j. 9 Nc 5421/2008-3, zamítl návrh na nařízení exekuce. Dospěl k závěru, že exekuční titul – výkaz nedoplatků sestavený ke dni 28. 2. 2008 na osobu Š. R. je nevykonatelný, neboť v rozporu s §1 odst. 4 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (dále jen „zákon č. 337/1992 Sb.“), nebyla povinnému zaslána výzva, aby daňový nedoplatek zaplatil. Dále uzavřel, že čtyřleté dítě je nezpůsobilé k právním úkonům ve smyslu §9 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „obč. zák.“). Proto je smluvní vztah, týkající se v daném případě odvozu odpadu, absolutně neplatný podle §38 odst. 1 obč. zák.; odpovědnost za úhradu určité částky stíhá zákonného zástupce.
Krajský soud napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně zrušil, řízení zastavil a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Dospěl k závěru, že pokračování v řízení brání nedostatek podmínky řízení, spočívající v nezpůsobilosti městského úřadu být účastníkem řízení, neboť §2 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), dále jen „ zákon č. 128/2000 Sb.“, přiznává právní subjektivitu jen obcím.
Oprávněný v dovolání namítá, že má způsobilost být účastníkem řízení podle §19 o. s. ř. Řízení o poplatcích podle §14 odst. 3 zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích (dále též jen „zákon č. 565/1990 Sb.“), vykonává obecní úřad. Ten také ve smyslu §13 zákona č. 565/1990 Sb. vykonává řízení podle zákona č. 337/1992 Sb. Z ustanovení §1 odst. 2 tohoto zákona vyplývá, že správce daně má způsobilost být účastníkem občanského soudního řízení, tedy má i procesní způsobilost. Současně namítá, že nedostatek věku na straně povinného je jen překážkou samostatného vystupování v soudním i daňovém řízení, přičemž povinnost rodiče nezletilé dítě zastupovat vyplývá přímo ze zákona. Protože rozhodnutí krajského soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 psím. b/ o. s. ř.), navrhl, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolací soud věc projednal a rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soud řád, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (srov. část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání je přípustné podle §238a odst. 1 písm. c) a odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a je i důvodné.
Jelikož vady podle ustanovení §229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř., jež by řízení činily zmatečným, jakož i jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3, věta druhá, o. s. ř.), dovolatel neuplatil a z obsahu spisu nevyplývají, a protože jinak je dovolací soud uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3, věta první, o. s. ř.), je předmětem dovolacího přezkumu právní závěr odvolacího soudu, že oprávněný nemá způsobilost být účastníkem řízení.
Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, mylně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Zákon č. 565/1990 Sb., ve znění od 1. 1. 2002, umožňuje podle §1 písm. h) obcím vybírat poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů.
Podle §13 zákona č. 565/1990 Sb. o řízení ve věcech poplatků platí zvláštní předpisy (zákon č. 337/1992 Sb.), pokud tento zákon nestanoví jinak.
Podle §14 odst. 3 zákona č. 565/1990 Sb., ve znění od 1. 1. 2003, řízení o poplatcích vykonává obecní úřad.
Podle zákona č. 337/1992 Sb., ve znění zákona č. 270/2007 Sb., jenž upravuje správu daní, poplatků, odvodů, záloh na tyto příjmy a odvodů za porušení rozpočtové kázně (dále jen "daně"), které jsou příjmem státního rozpočtu, státních finančních aktiv nebo rezervních fondů organizačních složek státu (dále jen "státní rozpočet"), rozpočtů územních samosprávných celků (dále jen "územní rozpočet"), nebo státních fondů nebo Národního fondu (srov. §1 odst. 1) se správou daně rozumí právo činit opatření potřebná ke správnému a úplnému zjištění, stanovení a splnění daňových povinností, zejména právo vyhledávat daňové subjekty, daně vyměřit, vybrat, vyúčtovat, vymáhat nebo kontrolovat podle tohoto zákona jejich splnění ve stanovené výši a době. Správce daně má způsobilost být účastníkem občanského soudního řízení ve věcech správy daní a v tomto rozsahu má i procesní způsobilost (srov. §1 odst. 2). Podle tohoto zákona postupují územní finanční orgány a další správní i jiné státní orgány České republiky, jakož i orgány územních samosprávných celků věcně příslušné podle zvláštních zákonů ke správě daní (dále jen "správce daně"), daňové subjekty, jakož i třetí osoby stanovené v tomto zákoně (§1 odst. 3). Je-li rozhodnutím vydaným orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku nebo jiným orgánem, právnickou nebo fyzickou osobou, pokud vykonávají zákonem nebo na základě zákona svěřenou působnost v oblasti veřejné správy (dále jen "správní orgán"), soudem nebo jiným státním orgánem podle tohoto nebo jiného zákona uložena platební povinnost do státního rozpočtu, územních rozpočtů nebo fondů, nebo vznikla-li povinnost tohoto plnění přímo ze zákona bez vydání rozhodnutí (dále jen "platební povinnost"), postupuje se při jejím placení, které zahrnuje evidování a vybrání, popřípadě vymáhání, podle části šesté tohoto zákona jako při placení daní, s výjimkou ustanovení §63, §67 až 69, §71 a 72, a s tím, že ustanovení ostatních částí tohoto zákona se použijí, pokud jsou k uplatnění části šesté nezbytná; to platí za podmínky, že zákon, podle kterého byla platební povinnost uložena, nestanoví jinak. Správní orgán, soud nebo jiný státní orgán, věcně příslušný ke správě placení platební povinnosti, je považován za správce daně (§1 odst. 4).
Z citovaných ustanovení vyplývá, že obecní úřad, vykonává-li řízení o poplatcích, má v tomto rozsahu jakožto správce daně (jak vyplývá z §1 odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb.) způsobilost být účastníkem řízení a v tomto rozsahu má i procesní způsobilost ve smyslu §19 o. s. ř. (srov. například i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2004, sp. zn. 20 Cdo 998/2003, jež se podobnou otázkou také zabývalo).
Protože právní závěr odvolacího soudu o nedostatku způsobilosti městského úřadu být účastníkem řízení je nesprávný, Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 2, část věty za středníkem, odst. 3, věta první o. s. ř.), aniž by se mohl zabývat námitkami, na nichž své rozhodnutí založil soud prvního stupně.
Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§243d odst. l, část věty první za středníkem, o. s. ř.).
V novém rozhodnutí soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení předchozího, tedy i dovolacího (§243d odst. l, věta druhá o. s. ř.), popřípadě bude o náhradě nákladů rozhodováno ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. prosince 2010
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , v. r.
předsedkyně senátu