ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.938.2010.1
sp. zn. 20 Cdo 938/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné P. Š. , jako právní nástupkyně F. Š., zemřelého dne 24. 4. 2008, proti povinnému J. M. , t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve věznici v Plzni, P.O.B. 335, Plzeň, Klatovská 202, zastoupenému JUDr. Janem Najmanem, advokátem se sídlem v Pardubicích, nám. Republiky 53, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 3 Nc 4062/2003, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 11. srpna 2009, č. j. 15 Co 361/2009 - 50, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Shora označeným usnesením krajský soud potvrdil v odstavci pátém ve výroku o zamítnutí návrhu na zastavení exekuce a v odstavci šestém v části výroku o nákladech řízení usnesení ze dne 10. 10. 2007, č. j. 3 Nc 4062/2003 - 24 (nesprávně uvedeno č. j. 3 Nc 4062/2003 - 33), jímž okresní soud zamítl návrh povinného na zastavení exekuce nařízené usnesením téhož soudu ze dne 8. 1. 2007, č. j. 9 Nc 4697/2006 - 7, a kterým rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi F. Š. a povinným, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že nebyly naplněny podmínky uvedené v §322 odst. 3 o. s. ř., a že tudíž není dán důvod k zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. d) o. s. ř. Za nedůvodnou považoval odvolací námitku povinného, že pohledávka oprávněné vznikla v souvislosti s jeho nespravedlivým odsouzením, stejně jako námitku, že okresní soud nevyhověl jeho žádosti, aby se mohl zúčastnit nařízeného jednání. Povinný totiž obdržel předvolání k jednání s dostatečným předstihem, a požádal-li o účast na jednání v den, kdy se konalo, neměl okresní soud objektivně možnost jeho účast zajistit; o odročení jednání povinný nepožádal.
Proti výroku usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve výroku o zamítnutí návrhu na zastavení exekuce, podal povinný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přičemž za zásadní po právní stránce považuje otázku, zda „odsouzený jako povinný má v exekučním řízení právo osobní účasti na nařízeném ústním jednání, při kterém dochází k provádění důkazů“. Má za to, že soudy obou stupňů pochybily, pokud svým postupem v řízení „odňaly povinnému jako odsouzenému ve výkonu trestu odnětí svobody možnost osobně se zúčastnit již nařízeného ústního jednání, sledovat provádění důkazů, vyjadřovat se k nim, činit procesní či jiné návrhy atp.“. Navrhl, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a aby mu věc byla vrácena k dalšímu řízení, případně aby byla zrušena usnesení soudů obou stupňů a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 7. 2009 a dospěl k závěru, že dovolání není podle §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a §130 zákona č. 120/2001 Sb. přípustné.
Z obsahového hlediska (z vylíčení důvodů dovolání) totiž námitky v dovolání vystihují tzv. zmatečnostní vadu řízení, která zakládala přípustnost dovolání a již bylo možné uplatnit jako dovolací důvod před 1. lednem 2001 [srov. §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. ve znění účinném před 1. lednem 2001, podle kterého je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem, a dále §241 odst. 3 písm. a) o. s. ř. ve znění účinném před 1. lednem 2001].
Tvrzení, že účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem, však po změnách občanského soudního řádu provedených s účinností od 1. ledna 2001 zákonem č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, není způsobilým dovolacím důvodem; k prověření jeho správnosti slouží od uvedeného data jiný mimořádný opravný prostředek, jímž je žaloba pro zmatečnost (srov. §229 odst. 3 o. s. ř.). Ke zmatečnostním vadám řízení vypočteným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř. Nejvyšší soud při dovolacím přezkumu přihlíží, jen je-li dovolání přípustné (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.). K těmto závěrům dospěl Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 29. 8. 2002, sp. zn. 29 Odo 523/2002, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 32, ročník 2003.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu ve výroku, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve výroku o zamítnutí návrhu na nařízení exekuce, nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., a dovolání proti němu podle
§238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění účinném od 1. 7. 2009 není tudíž přípustné. Nejvyšší soud ČR proto dovolání povinného v uvedeném rozsahu podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. dubna 2010
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu