ECLI:CZ:NS:2010:21.CDO.1017.2009.1
sp. zn. 21 Cdo 1017/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny ve věci žalobkyně T. P. a.s., proti žalované T. E., a.s. , zastoupené advokátem, o 18.366.000,- Kč, o žalobě pro zmatečnost podané žalovanou proti rozsudku Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 16. dubna 1999, č. j. 6 Cm 182/90-213 a rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. června 2002, č. j. 7 Cmo 596/99-244, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 17 Cm 176/2005, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. září 2008, č. j. 7 Cmo 193/2008-81, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Krajský obchodní soud v Brně rozsudkem ze dne 16.4.1999, č.j. 6 Cm 182/90-213, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 18.408.800,- Kč a rozhodl o nákladech řízení.
Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 18.6.2002, č.j. 7 Cmo 596/99-244, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Nejvyšší soud České republiky usnesením ze dne 26.5.2004, č.j. 29 Odo 103/2003-272, dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu odmítl; současně rozhodl o nákladech dovolacího řízení.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 28.2.2008, č.j. 17 Cm 176/2005-58, žalobu pro zmatečnost zamítl; současně rozhodl o nákladech řízení.
K odvolání žalované Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 30.9.2008, č.j. 7 Cmo 193/2008-81, toto usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30.9.2008, č.j. 7 Cmo 193/2008-81, není přípustné podle ustanovení §238a odst. 1 písm. b/, §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §238a odst. 1 písm. b/, §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou judikaturou soudů (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.11.2003, sp. zn. 20 Cdo 2114/2000, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 106, ročník 2002; usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23.6.2004, sp. zn. 21 Cdo 373/2004) a nemá tedy po právní stránce zásadní význam (§238a odst. 1 písm. b/, §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.). Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Dovolání žalované není přípustné ani v části výslovně směřující proti „nákladovému“ výroku usnesení odvolacího soudu (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.1.2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 88, ročník 2002 a ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4, ročník 2003).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. ledna 2010
JUDr. Roman Fiala, v. r.
předseda senátu