ECLI:CZ:NS:2010:21.CDO.1163.2009.1
sp. zn. 21 Cdo 1163/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobců a) E. Č., b) J. P. , c) L. D. , d) J. M., e) V. H., f) P. S., g) A. K., h) J. S., ch) J. J., i) K. F., j) T. M., k) J. M. , l) D. H., m) J. M., všech zastoupených JUDr. Václavou Kubalíkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Politických vězňů č. 9, proti žalovaným 1) L. J., zastoupenému Mgr. Alanem Vitoušem, advokátem se sídlem v Praze 7, Dukelských hrdinů č. 23, 2) K. V., o určení dědického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 25 C 268/2005, o dovolání žalovaného 1) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. října 2007, č. j. 13 Co 67/2007-79, takto:
I. Dovolání žalovaného 1) se odmítá .
II. Žalovaný 1) je povinen zaplatit žalobcům na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.260,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Václavy Kubalíkové, advokátky se sídlem v Praze 1, Politických vězňů č. 9; ve vztahu mezi žalovaným 1) a žalovanou 2) žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o.s.ř.):
Dovolání žalovaného 1) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17.10.2007, č. j. 13 Co 67/2007-79, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 9.10.2006, č.j. 25 C 268/2005-41, ve věci samé, není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť námitky uplatněné dovolatelem v dovolání nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., ale dovolacích důvodů podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., případně podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska těchto posléze uvedených dovolacích důvodů nemohl dovolací soud přezkoumat, neboť skutečnost, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, případně, že rozsudek odvolacího soudu eventuálně vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, nezakládá přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Dovolání žalovaného 1) není přípustné ani v části výslovně směřující proti „nákladovému“ výroku rozsudku odvolacího soudu (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.1.2002, sp.zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 88, ročník 2002 a ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4, ročník 2003).
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného 1) - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
V dovolacím řízení vznikly žalobcům v souvislosti se zastoupením advokátkou náklady, které spočívají v paušální odměně za zastupování ve výši 3.250,- Kč (srov. ustanovení §5 písm. d), §10 odst. 3, §14, §15, §16, §18 odst. 1, §19a vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č. 110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb. a č. 277/2006 Sb.) a v paušální částce náhrady výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb. a č. 276/2006 Sb.), celkem ve výši 3.550,- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupkyně žalobců advokátka JUDr. Václava Kubalíková osvědčila, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží k nákladům řízení podle ustanovení §137 odst. 1 a 3, §151 odst. 2 věty druhé o.s.ř. vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad výdajů rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty určená z odměny za zastupování, z náhrad a z jejích hotových výdajů podle sazby daně z přidané hodnoty [20% - srov. §47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty], tedy částka 710,- Kč. Protože dovolání žalovaného 1) bylo odmítnuto, dovolací soud mu podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. uložil, aby žalobcům náklady v celkové výši 4.260,- Kč nahradil. Žalovaný 1) je povinen přiznanou náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokátky, která žalobce v tomto řízení zastupovala (§149 odst. 1 o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení ve vztahu mezi žalovaným 1) a žalovanou 2) bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť žalované 2) v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. dubna 2010
JUDr. Roman F i a l a, v. r.
předseda senátu