ECLI:CZ:NS:2010:21.CDO.1285.2009.1
sp. zn. 21 Cdo 1285/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce B. U. , zastoupeného JUDr. Marií Piekarzovou, advokátkou se sídlem v Šenově, Těšínská č. 1495, proti žalovanému OKD, a.s. se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, Prokešovo nám. č. 6/2020, IČO 26863154, o odškodnění pracovního úrazu, o žalobě na obnovu řízení podané žalovaným proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 5.8.2005 č.j. 26 C 59/2000-240, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 24 C 34/2007, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. října 2008, č.j. 16 Co 207/2008-40, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.460,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Marie Piekarzové, advokátky se sídlem v Šenově, Těšínská č. 1495.
Odůvodnění:
Okresní soud v Karviné rozsudkem ze dne 5.8.2005 č.j. 26 C 59/2000-240 připustil změnu žaloby, "spočívající v jejím rozšíření o měsíční rentu ve vyšší částce, jak je uvedeno v 7. rozšíření žalobního návrhu ze dne 2.6.2004", uložil žalovanému, aby zaplatil žalobci 700.999,- Kč s úroky z prodlení, které vyčíslil, a aby mu "dále do budoucna" platil 15.253,- Kč měsíčně, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení dalších 30.607,- Kč s úroky z prodlení a dalších 670,- Kč měsíčně, a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků a státu a o odměně ustanovené zástupkyně žalobce advokátky JUDr. Marie Piekarzové. Při svém rozhodování vycházel ze závěru, že žalovaný odpovídá podle ustanovení §190 odst. 1 zákoníku práce za škodu, která mu byla způsobena následky pracovního úrazu ze dne 5.1.1998. Námitky žalovaného, kterými zpochybňoval příčinnou souvislost mezi pracovním úrazem a vzniklou škodou, soud odmítl s odůvodněním, že znalecké posudky MUDr. Jonsztové a MUDr. Jeřábka se sice "týkaly jiných zdravotních problémů žalobce, u kterých se skutečně neprokázalo, že by byly následkem pracovního úrazu ze dne 5.1.1998, avšak "třemi znalci bylo jednoznačně prokázáno, že u žalobce se jedná o posttraumatickou stresovou poruchu". Žalobce má podle názoru soudu nárok na náhradu za ztrátu na výdělku za dobu od 1.3.2000 do 31.5.2004 ve výši 700.999,- Kč a dále na náhradu ve výši 15.253,- Kč měsíčně. Rozsudek nabyl (podle potvrzení obsaženého ve spise) právní moci dnem 24.9.2005.
Proti tomuto rozsudku podal žalovaný u Okresního soudu v Karviné dne 23.10.2007 žalobu na obnovu řízení. Důvod obnovy řízení spatřuje v tom, že v jiném řízení (vedeném u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 24 C 88/2005), ve kterém je projednáván požadavek žalobce na poskytnutí bolestného a ztížení společenského uplatnění, byl dne 18.12.2006 vypracován Institutem postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví znalecký posudek, z něhož (i po přezkoumání již dříve vypracovaných znaleckých posudků) vyplývá, že "odškodňovaný úraz byl lehký a zcela jistě nevedl k uznání žalobcovy plné invalidity" a že "pravou příčinou žalobcových zdravotních problémů a schopnosti vykonávat jakoukoliv práci je rozvoj duševní poruchy, která není v příčinné souvislosti s pracovním úrazem", jakož i ve skutečnosti, že v dalším řízení (vedeném u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 18 C 24/2007) byl dne 7.9.2007 vypracován Institutem postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví další znalecký posudek, podle kterého u žalobce nedošlo po vydání žalobou na obnovu řízení napadeného rozhodnutí "k žádné posudkově významné změně celkového zdravotního stavu". Žalovaný dovozuje, že tyto závěry znaleckých posudků, které mu byly doručeny dne 22.12.2006 a 13.9.2007 a z nichž vyplývá, že "pro poskytování náhrady za ztrátu na výdělku absentuje jeden ze základních předpokladů a tou je příčinná souvislost mezi pracovním úrazem a škodou", představují "nové skutečnosti a důkazy, které nemohl použít ani provést v původním řízení, a tyto důkazy mohou pro něho přivodit příznivější rozhodnutí ve věci".
Okresní soud v Karviné usnesením ze dne 3.4.2008, č.j. 24 C 34/2007-27 žalobu na obnovu řízení zamítl a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 9.044,- Kč k rukám advokátky JUDr. Marie Piekarzové. Soud prvního stupně nejprve dovodil, že žalovaný se o důvodu obnovy řízení dozvěděl dnem 22.12.2006, kdy mu byl doručen znalecký posudek vypracovaný Institutem postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví dne 18.12.2006, a že je tedy žaloba na obnovu řízení opožděná. Znalecký posudek Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví ze dne 7.9.2007 žalovaný sice nemohl v původním řízení použít, nicméně se v něm mohl domáhat "revizního znaleckého posudku"; není proto splněn předpoklad pro povolení obnovy řízení.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 2.10.2008, č.j. 16 Co 207/2008-40 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 4.522,- Kč k rukám advokátky JUDr. Marie Piekarzové. Dospěl k závěru, že v době původního řízení "neexistovaly žádné skutečnosti ani důkazy (v dané věci znalecký posudek), které by žalovaný nemohl bez své viny použít", neboť za nový nelze ve smyslu ustanovení §228 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu považovat znalecký posudek, který byl proveden po "pravomocném skončení věci, jejíž obnova je navrhována", a že není naplněn ani důvod obnovy řízení podle ustanovení §228 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu. Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně též v tom, že žaloba na obnovu řízení byla podána opožděně, neboť poznatek, že žalobce "ztratil způsobilost konat původní práci nikoliv pro pracovní úraz, ale pro obecnou chorobu, vyplývá již zcela jasně z prvního znaleckého posudku, který byl doručen okresnímu soudu dne 22.12.2006, a tento závěr se již toliko opakuje ve druhém znaleckém posudku".
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Namítl, že žalobu na obnovu řízení podal včas, neboť se domáhal povolení obnovy řízení na základě znaleckého posudku ze dne 7.9.2007, a že "splnil i podmínku nových skutečností, když z vývoje sporu, ve kterém bylo zpracováno několik znaleckých posudků, nebylo jisté, že by soud vůbec revizní znalecký posudek připustil". Znalecký posudek vypracovaný Institutem postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví ze dne 7.9.2007 byl "z hlediska zjištění nových skutečností zcela nový, zpracovával komplexní zhodnocení zdravotního stavu žalobce, když předchozí posudky hodnotily pouze určitou izolovanou, odbornou oblast, např. psychiatrie, ortopedie, neurologie apod.". Žalovaný navrhl, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobce navrhl, aby dovolací soud dovolání žalovaného odmítl. Uvedl, že žaloba na obnovu řízení je opožděná a že žalovaný mohl v původním řízení označit všechny důkazy, kterými "by bylo rozhodnuto o věci i jinak".
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30.6.2009 (dále jen "o.s.ř."), neboť dovoláním je napadeno usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno před 1.7.2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., se Nejvyšší soud ČR nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení, jsou obsaženy v ustanovení §238 odst. 1 písm. a), §238 odst. 2 a v §237 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení [§238 odst. 1 písm. a), §238 odst. 2 a §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl o žalobě na obnovu řízení jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil [§238 odst. 1 písm. a), §238 odst. 2 a §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §238 odst. 1 písm. a), §238 odst. 2 a §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu má v rozhodnutí o žalobě na obnovu řízení po právní stránce zásadní význam [§238 odst. 1 písm. a), §238 odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].
Žalovaný dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení. Podle ustanovení §238 odst. 1 písm. a), §238 odst. 2 a §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno usnesení o žalobě na obnovu řízení, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalovaného proti usnesení odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §238 odst. 1 písm. a), §238 odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §238 odst. 1 písm. a), §238 odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [238 odst. 1 písm. a), §238 odst. 2 a §237 odst. 3 o.s.ř.].
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení 238 odst. 1 písm. a), §238 odst. 2 a §237 odst. 3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení 238 odst. 1 písm. a), §238 odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení 238 odst. 1 písm. a), §238 odst. 2 a §237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu v rozhodnutí o žalobě na obnovu řízení po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Po přezkoumání napadeného usnesení, které provedl bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř., dospěl Nejvyšší soud ČR k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle ustanovení §228 odst. 1 písm. a) o.s.ř. může účastník napadnout žalobou na obnovu řízení pravomocný rozsudek nebo pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, jsou-li tu skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které bez své viny nemohl použít v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení §205a a 211a o.s.ř. též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci.
Podle ustanovení §228 odst. 1 písm. b) o.s.ř. může účastník napadnout žalobou na obnovu řízení pravomocný rozsudek nebo pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, lze-li provést důkazy, které nemohly být provedeny v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení §205a a 211a o.s.ř. též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci.
Podle ustanovení §233 odst. 1 o.s.ř. žaloba na obnovu řízení musí být podána ve lhůtě tří měsíců od té doby, kdy ten, kdo obnovu navrhuje, se dozvěděl o důvodu obnovy, nebo od té doby, kdy jej mohl uplatnit.
Ten, kdo se domáhá obnovy řízení, se dozví - jak je zřejmé z dikce ustanovení §233 odst.1 o.s.ř. - o důvodu obnovy, jakmile získá vědomost o skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazu, které uplatňuje proti napadenému rozhodnutí, anebo o možnosti provést důkaz, který nemohl být proveden v původním řízení.
V projednávané věci spočívá žalovaným uvedený důvod obnovy řízení v tom, že je tu nový důkaz, podle kterého "pro poskytování náhrady za ztrátu na výdělku absentuje jeden ze základních předpokladů a tou je příčinná souvislost mezi pracovním úrazem a škodou". Tímto důkazem byl již - jak správně uvedl odvolací soud - znalecký posudek Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví ze dne 18.12.2006, o němž se žalovaný dozvěděl (podle svého tvrzení) v prosinci 2006, neboť ve znaleckém posudku ze dne 7.9.2007 se rozhodný poznatek (absence příčinné souvislosti) jen opakuje. Vzhledem k tomu, že žaloba na obnovu řízení byla podána teprve v říjnu 2007, soudy v souladu s ustálenou judikaturou dovodily, že je opožděná.
Z uvedeného vyplývá, že napadené usnesení odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam a že tedy dovolání žalovaného není přípustné ani podle ustanovení §238 odst. 1 písm. a), §238 odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.; Nejvyšší soud České republiky je proto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
V dovolacím řízení vznikly žalobci v souvislosti se zastoupením advokátkou náklady, které spočívají v paušální odměně ve výši 1.750,- [srov. 10 odst.1 a 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č.110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb. a č. 277/2006 Sb.] a v paušální částce náhrad výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb. a č. 276/2006 Sb.), celkem ve výši 2.050,- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupkyně žalobce advokátka JUDr. Marie Piekarzová osvědčila, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží (srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15.12.2004 sp. zn. 21 Cdo 1556/2004, který byl uveřejněn pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005) k nákladům řízení, které žalobci za dovolacího řízení vznikly, vedle odměny za zastupování advokátkou a paušální částky náhrad výdajů rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty z této odměny a náhrad (srov. §137 odst.1 a 3 a §151 odst.2 větu druhou o.s.ř.) ve výši 410,- Kč. Protože dovolání žalovaného bylo odmítnuto, dovolací soud mu podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. uložil, aby žalobci náklady v celkové výši 2.460,- Kč nahradil. Žalovaný je povinen přiznanou náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokátky, která žalobce v tomto řízení zastupovala (§149 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. září 2010
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu