ECLI:CZ:NS:2010:21.CDO.1378.2010.1
sp. zn. 21 Cdo 1378/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobců a) J. K., b) J. K. , c) A. V. , d) J. D., e) H. K., proti žalované V. H., zastoupené JUDr. Petrem Pisarovičem, advokátem se sídlem v Břeclavi, nám. T.G.Masaryka č. 1, o určení neplatnosti závěti a o určení neplatnosti vydědění, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 7 C 1619/95, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. března 2009, č. j. 18 Co 294/2008-253, opravenému usnesením ze dne 11. listopadu 2009, č. j. 18 Co 294/2008-291, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o.s.ř.):
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 5.3.2009, č. j. 18 Co 294/2008-253, opraveným usnesením ze dne 11.11.2009, č. j. 18 Co 294/2008-291, byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Břeclavi ze dne 14.3.2008, č. j. 7 C 1619/95-233, ve věci samé, i když je výrok rozsudku odvolacího soudu formulován jako „měnící“. Z hlediska obsahového porovnání rozsudků soudů obou stupňů je totiž zřejmé, že (v rozsahu otevřeném odvolacímu přezkumu) soudy obou stupňů rozhodovaly o sporné právní otázce (srov. §18 zákona č. 95/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů) ve věci dědictví po J. K., zemřelém dne 15.3.1992, a shodně dospěly k závěru, že vydědění žalobců je neplatné; tedy v posuzovaném případě shodně vymezily práva a povinnosti účastníků (srov. zejména usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.4.1998, sp. zn. 2 Cdon 931/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 52, ročník 1999; usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.07.1999, sp. zn. 20 Cdo 1760/98, publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 7, ročník 2000; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.1.2008, sp. zn. 21 Cdo 1502/2007).
Dovolání žalované proti výroku I. uvedeného rozsudku odvolacího soudu ve věci samé není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť námitky uplatněné dovolatelkou v dovolání nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., ale dovolacích důvodů podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., případně podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska těchto posléze uvedených dovolacích důvodů nemohl dovolací soud přezkoumat, neboť skutečnost, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, případně, že rozsudek odvolacího soudu eventuálně vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, nezakládá přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Dovolání žalované není přípustné ani v části výslovně směřující proti „nákladovému“ výroku rozsudku odvolacího soudu (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.1.2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 88, ročník 2002 a uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4, ročník 2003).
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť žalovaná úspěšná nebyla a žalobcům v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. června 2010
JUDr. Roman F i a l a , v. r.
předseda senátu