ECLI:CZ:NS:2010:21.CDO.1519.2010.1
sp. zn. 21 Cdo 1519/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci dědictví po J. Ch. , za účasti 1) Ing. J. Ch. , zastoupeného Mgr. Pavlem Szkanderou, advokátem se sídlem ve Frýdku-Místku, Na Poříčí č. 1199, 2) L. Ch. , zastoupené Ing. J. Ch., jako obecným zmocněncem, 3) Ing. D. N. , zastoupené Ing. D. N., jako obecným zmocněncem, vedené u Okresního soudu ve Frýdku Místku pod sp. zn. 46 D 2346/99, o dovolání Ing. J. Ch. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. října 2009, č. j. 10 Co 654/2009-1113, takto:
Dovolání Ing. J. Ch. se odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud ve Frýdku-Místku usnesením ze dne 17.11.1999, č.j. 46 D 2346/99-3, zahájil řízení o dědictví po J. Ch. (dále též jen „zůstavitel“). Provedením úkonů v řízení o dědictví po zůstaviteli byla pověřena Mgr. Svatava Smolková, notářka ve Frýdku-Místku (§38 o.s.ř.).
Okresní soud ve Frýdku-Místku usnesením ze dne 4.12.2006, č.j. 46 D 2346/99-766, určil obvyklou cenu majetku zůstavitele 38.760.140,- Kč, výši dluhů 20.190.072,- Kč a čistou hodnotu dědictví 18.570.068,- Kč; současně schválil dohodu o vypořádání dědictví po zůstaviteli. K odvolání Ing. J. Ch. a L. Ch. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 21.11.2007, č.j. 10 Co 711/2007-914, uvedené usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Okresní soud ve Frýdku-Místku usnesením ze dne 10.3.2009, č.j. 46 D 2346/99-1062, určil obvyklou cenu majetku zůstavitele 26.143.039,- Kč, výši dluhů 20.190.072,- Kč a čistou hodnotu dědictví 5.952.967,- Kč; schválil dohodu o vypořádání dědictví po zůstaviteli, podle níž Ing. J. Ch. „nabyl veškeré jmění soupisem zjištěné“ s tím, že „ponese pasiva firmy J. Ch.“, „uhradí pozůst. manželce L. Ch. částku 29.194,- Kč na nákladech pohřbu“ a uhradí „nedoplatek na dani darovací ve výši 50,- Kč Finančnímu úřadu ve Frýdku-Místku“, včetně dalších v usnesení specifikovaných pohledávek; současně rozhodl o odměně a náhradě hotových výdajů notářky Mgr. Svatavy Smolkové a o náhradě nákladů mezi účastníky řízení. Uvedl, že „při určování obvyklé ceny, výše dluhů a čisté hodnoty dědictví vycházel z prohlášení účastníků, listinných důkazů, ze znaleckého ocenění ze dne 3.12.2001 vyhotoveného Ing. Rudolfem Kasíkem o ceně nemovitostí a znaleckého posudku soudního znalce Ing. Pavla Veličky – znalecký posudek pod poř.č. 2873.32.2008 znaleckého deníku, účetních dokladů, daňových přiznání a z předložených účtů od pohřebních výloh“ a že „dědickou dohodu schválil, jelikož neodporovala zákonu ani dobrým mravům“.
K odvolání Ing. J. Ch. a L. Ch. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 30.10.2009, č.j. 10 Co 654/2009-1113, potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Uvedl, že „výtky obou odvolatelů směřovaly k tomu, že podle jejich mínění je zcela zřejmé předlužení dědictví a měl být volen postup ve smyslu §175p odst. 1 o.s.ř., tedy dohoda dědiců o přenechání předluženého dědictví věřitelům k úhradě dluhů a nebo postup ve smyslu §175t o.s.ř.“; že „dědictví v daném případě předluženo nebylo“; že „dědická dohoda vypořádává veškerý majetek zůstavitele tak, jak byl zařazen do aktiv dědictví, veškeré dluhy zůstavitele tak, jak byly zařazeny do pasiv dědictví, není v rozporu se zákonem ani s dobrými mravy“.
Proti usnesení odvolacího soudu podal Ing. J. Ch. dovolání. Namítá, že „do pasiv dědictví nebyly vůbec zahrnuty závazky zůstavitele J. Ch. vůči společnostem a) JIP – Papírny Vltavský Mlýn, Loučovice, a.s., IČ: 43022618, ve výši 7.830.768,- Kč s příslušenstvím, b) RUDOLF JELÍNEK a.s., se sídlem ve Vizovicích, Razov 472, IČ: 49971361, ve výši 23.767,40 Kč s příslušenstvím, c) MONÁDA DRINK, a.s., se sídlem v Praze 1, Revoluční 2, IČ: 60793538, ve výši 33.730,20 Kč s příslušenstvím, d) SELIKO a.s., se sídlem v Olomouci, Hodolanská 32, IČ: 45192537, ve výši 119.617,60 Kč s příslušenstvím, a to navzdory tomu, že se zařazení těchto závazků do pasiv dědictví on i jeho matka L. Ch. domáhali“, že „nebyly provedeny navrhované důkazy, stejně jako, ačkoli to bylo odvolatelem navrhováno, nebylo zadáno vyhotovení znaleckého posudku k ocenění podniku zůstavitele“; že „výsledná obvyklá cena majetku byla stanovena nesprávně“; že „byla nesprávně stanovena výše dluhů a následně rovněž nesprávně stanovena čistá hodnota dědictví“; že „do pasiv dědictví nebyly vůbec zahrnuty další ve spisovém materiálu uvedené dluhy zůstavitele v celkové výši 4.626.637,90 Kč“; že „je zřejmé, že dědictví je předluženo a mělo být rozhodováno o tom, zda dědicové přenechají dědictví k úhradě dluhů věřitelům, případně, nedošlo-li by k dohodě mezi dědici a věřiteli, měla být aplikována ustanovení o.s.ř. o likvidaci dědictví“. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Vzhledem k tomu, že pro postup soudu prvního i druhého stupně v řízení o dědictví je určující okamžik smrti zůstavitele (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 12. a 15. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dále jen „zákon č. 30/2000 Sb.“) a zůstavitel J. Ch. před 31.12.2000, je třeba dovolání v posuzovaném případě i v současné době projednat a rozhodnout (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb.) podle „dosavadních právních předpisů“, tj. podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 (dále jen „o.s.ř.“).
Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., Nejvyšší soud České republiky projednal věc bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a po přezkoumání ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř. dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř.
Podle ustanovení §238a odst. 1 o.s.ř. dovolání je též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo
a) změněno usnesení soudu prvního stupně; to neplatí, jde-li o usnesení o nákladech řízení, o příslušnosti, o předběžném opatření, o přerušení řízení, o pořádkové pokutě, o znalečném, o tlumočném, o soudním poplatku, o osvobození od soudních poplatků, o ustanovení zástupce účastníku nebo jeho odvolání, o nepřipuštění zastoupení, o odměně notáře za prováděné úkony soudního komisaře a jeho hotových výdajích, o odměně správce dědictví a jeho hotových výdajích,
b) rozhodnuto tak, že se zpětvzetí návrhu nepřipouští, nebo tak, že se zpětvzetí návrhu připouští, rozhodnutí soudu prvního stupně zrušuje a řízení zastavuje (§208); to neplatí o věcech, v nichž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč,
c) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,
d) odvolacím soudem potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno pro nedostatek pravomoci soudu,
e) odvolání odmítnuto,
f) odvolací řízení zastaveno.
Proti usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, je dovolání přípustné, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu (§239 odst. 1 o.s.ř.). Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením (vydáním) potvrzujícího usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§239 odst. 2 o.s.ř.).
V posuzovaném případě Ing. J. Ch. dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního soudu ve věci samé.
Protože nejde o potvrzující usnesení ve smyslu ustanovení §238a odst. 1 písm. d) o.s.ř. a přípustnost dovolání proti tomuto usnesení neplyne ani z ustanovení §238a odst. 1 písm. a), b), c), e) a f) o.s.ř., mohla by přípustnost dovolání podaného proti usnesení odvolacího soudu Ing. J. Ch. v dané věci vyplývat již pouze z ustanovení §239 o.s.ř. nebo by ji mohl zakládat některý z důvodů uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. Podmínky přípustnosti dovolání stanovené v ustanovení §239 odst. 1 a 2 o.s.ř. však v dané věci nejsou splněny, a to již proto, že odvolací soud ve výroku svého rozhodnutí přípustnost dovolání nevyslovil a Ing. J. Ch. návrh na vyslovení přípustnosti dovolání před vydáním usnesení odvolacího soudu ani neučinil.
Protože dovolatel netvrdí a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by usnesení odvolacího soudu trpělo vadou uvedenou v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., není dovolání v posuzovaném případě přípustné ani z hlediska ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání Ing. J. Ch. – aniž by se mohl věcí dále zabývat – podle ustanovení §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. c) o.s.ř odmítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. září 2010
JUDr. Roman F i a l a, v. r.
předseda senátu