ECLI:CZ:NS:2010:21.CDO.2052.2009.1
sp. zn. 21 Cdo 2052/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce AZS 98, s.r.o. se sídlem v Praze 4, U Habrovky č. 247/11, IČ 25227254, zastoupeného Mgr. Lukášem Zscherpem, advokátem se sídlem v Plzni, Lochotínská č. 18, proti žalovaným 1) HERBST akciová společnost se sídlem v Ústí nad Labem - Město, Moskevská č. 1371/7, IČ 00526835, zastoupené JUDr. Richardem Třeštíkem, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Masarykova č. 43, a 2) JUDr. M. Š. , jako správkyni konkursní podstaty úpadce KOMASTAV a.s. v likvidaci se sídlem v Ústí nad Labem, Přístavní č. 483/27, IČ 47307536, o neplatnost veřejné dobrovolné dražby, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 9 C 40/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. listopadu 2008 č.j. 12 Co 424/2008-155, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované 1) na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.060,- Kč k rukám JUDr. Richarda Třeštíka, advokáta se sídlem v Ústí nad Labem, Masarykova č. 43; jinak žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že je neplatná "dobrovolná dražba movitých věcí ve vlastnictví společnosti KOMASTAV a.s. v likvidaci se sídlem v Ústí nad Labem, Přístavní č. 483/27, IČ 47307536, konaná dne 16. 12. 2006 od 10,00 hod v Čížkovicích". Žalobu zdůvodnil zejména tím, že v této dražbě, kterou zorganizoval žalovaný 1) jako dražebník na návrh žalované 2), vydražil předmět dražby za nejvyšší podání 4.300.000,- Kč. Po skončení dražby však zjistil, že dražební vyhláška "neobsahovala správné údaje o předmětu dražby", neboť se ukázalo, že "předmět dražby nesplňuje parametry uvedené v dražební vyhlášce". Při prohlídce předmětu dražby, kterou absolvoval ještě před provedením dražby, byly dražené věci "v souladu s dražební vyhláškou", následně však muselo být podle přesvědčení žalobce "s jednotlivými movitými věcmi manipulováno a z automobilů byly demontovány různé podstatné části". Žalobce dovozuje, že "celá dražba proběhla neplatně", neboť není zjevné, co bylo předmětem dražby a jaká byla kvalita předmětu dražbyv momentu přistoupení k dražbě a v momentu příklepu licitátora.
Okresní soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 22. 4. 2008 č. j. 9 C 40/2007-109 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému 1) na náhradě nákladů řízení 12.495,- Kč k rukám advokáta JUDr. Richarda Třeštíka. Dospěl k závěru, že žalobce není ve věci určení neplatnosti veřejné dražby aktivně legitimován, neboť podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18.1.2006 sp.zn. 21 Cdo 32/2005 "není vydražitel osobou oprávněnou k žalobě o určení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby" podle ustanovení §24 odst. 3 zákona č. 26/2000 Sb.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 19. 11. 2008 č. j. 12 Co 424/2008-155 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému 1) na náhradě nákladů odvolacího řízení 11.424,- Kč k rukám advokáta JUDr. Richarda Třeštíka. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce není - jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2006 sp. zn. 21 Cdo 32/2005 - aktivně legitimován k podání žaloby na vyslovení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby a že jiná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na něž žalobce odkazuje, "nejsou s tímto rozhodnutím v rozporu ani si s ním nijak neprotiřečí". Námitku žalobce, že nemá jinou možnost, jak hájit svá práva, do nichž bylo provedením dražby podstatným způsobem zasaženo, odvolací soud odmítl s tím, že se může domáhat nároků podle ustanovení §63 odst. 1 zákona č. 26/2000 Sb., neboť odpovědnost za vady předmětu dražby nese navrhovatel dražby.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Nesouhlasil s právním názorem, podle kterého "vydražitel nikdy není osobou oprávněnou k žalobě o určení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby", a odkázal na jiná rozhodnutí Nejvyššího soudu (sp. zn. 21 Cdo 930/2007 a sp. zn. 357/2006), z nichž podle názoru žalobce vyplývá, že i vydražitel se může účastnit řízení o vyslovení neplatnosti veřejné dražby na straně žalobce. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2006 sp. zn. 21 Cdo 32/2005 "nelze aplikovat na předmětný případ, neboť toto rozhodnutí vycházelo z naprosto odlišného skutkového stavu". Podle dovolatele, je třeba připustit, že "vydražitel je za určitých okolností, které není schopen objektivně ovlivnit, osobou aktivně legitimovanou k podání žaloby o vyslovení neplatnosti veřejné dražby", neboť v opačném případě by šlo "o výklad ústavně nekonformní, který odpírá vydražiteli spravedlnost a přístup k soudům". Navrhl, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Podáním ze dne 17. 7. 2009 žalobce doplnil své dovolání proti rozsudku odvolacího soudu o námitku věcné nepříslušnosti soudu prvního stupně, neboť k rozhodování sporů "ohledně neplatnosti dražby cenných papírů" je - jak dovodil Vrchní soud v Olomouci v usnesení ze dne 16.6.2009 sp. zn. Ncp 573/2009 - dána věcná příslušnost krajských soudů.
Žalovaná 1) navrhla, aby dovolací soud dovolání žalobce odmítl. Uvedla, že právní otázka aktivní legitimace vydražitele ve sporech o neplatnost veřejné dražby byla jednoznačně vyřešena a že závěr soudu o tom, že žalobce není aktivně legitimován ve sporu o určení neplatnosti veřejné dražby, není v rozporu s Listinou základních lidských práv a svobod ani s Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále jen "o. s. ř."), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1.7.2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o. s. ř.) a že k podání žalobce ze dne 17. 7. 2009, kterým doplnil své dovolání proti rozsudku odvolacího soudu (o námitku zjevně se netýkající projednávané věci), nelze přihlížet, protože jím byly v rozporu s ustanovením §242 odst.4 o. s .ř. změněny dovolací důvody po uplynutí lhůty k dovolání, přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení §237 o. s. ř.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst. 1 písm.a) o. s. ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst. 1 písm.b) o. s. ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm.b) o. s. ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm.c) o. s. ř.].
Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení §237 odst. 1 písm.b) o. s. ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci samé nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalobce proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §237 odst. 1 písm.c) o. s. ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm.c) o. s. ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [§237 odst. 3 o. s. ř.].
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm.c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Podle ustanovení §24 odst. 3 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o veřejných dražbách") může každý, do jehož práv bylo provedením dražby podstatným způsobem zasaženo a je účastníkem dražby, navrhovatelem, osobou oprávněnou z předkupního práva k předmětu dražby, osobou oprávněnou z práva na přednostní nabytí předmětu dražby nebo osobou, k jejímuž návrhu bylo vykonatelným rozhodnutím zakázáno s předmětem dražby nakládat, navrhnout soudu, aby soud vyslovil neplatnost dražby, pokud dražebník neupustil od dražby, ač tak byl povinen učinit, vydražila-li předmět dražby osoba, která je z účasti na dražbě vyloučena, nebo nejsou-li splněny podmínky v §12 odst. 1 a 2, §14 odst. 3, §17 odst. 5 a 6, §19, 20, §23 odst. 1 až 10, v §25 a v §26 odst. 1 a 2 nebo byly-li vydraženy z dražeb vyloučené předměty dražby. Není-li právo na určení neplatnosti dražby uplatněno do 3 měsíců ode dne konání dražby, zaniká.
Při veřejné dražbě přechází vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dražby na vydražitele na základě právní skutečnosti, kterou je příklep licitátora [srov. §2 písm. a) zákona o veřejných dražbách]. Vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dobrovolné dražby přechází na vydražitele k okamžiku udělení příklepu, a to za předpokladu, že uhradil ve stanovené lhůtě cenu dosaženou vydražením (§30 odst. 1 zákona o veřejných dražbách).
Zaplatil-li vydražitel cenu dosaženou vydražením ve stanovené lhůtě, nepřechází na něj vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dobrovolné dražby, jde-li o neplatnou dražbu. Veřejná dobrovolná dražba je neplatná, jen jestliže její neplatnost vyslovil soud; soud tak může rozhodnout pouze na návrh osoby, která je k návrhu podle ustanovení §24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách oprávněna (legitimována), byl-li návrh podán v tomto ustanovení stanovené prekluzívní lhůtě a byl-li splněn některý z důvodů neplatnosti dražby v tomto ustanovení taxativně uvedený. Žaloba o určení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby není žalobou o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, ve smyslu ustanovení §80 písm. c) o. s. ř., a není proto třeba tvrdit a ani prokazovat naléhavý právní zájem na požadovaném určení.
K žalobě na určení (vyslovení) neplatnosti veřejné dobrovolné dražby jsou oprávněni (věcně legitimováni) - jak se uvádí v ustanovení §24 odst.3 zákona o veřejných dražbách - každý, do jehož práv bylo provedením dražby podstatným způsobem zasaženo a je účastníkem dražby, navrhovatelem, osobou oprávněnou z předkupního práva k předmětu dražby, osobou oprávněnou z práva na přednostní nabytí předmětu dražby nebo osobou, k jejímuž návrhu bylo vykonatelným rozhodnutím zakázáno s předmětem dražby nakládat. Účastníkem dražby se rozumí osoba přítomná při dražbě, která se dostavila za účelem činit podání a splňuje podmínky stanovené zákonem o veřejných dražbách [§2 písm.c) zákona o veřejných dražbách], za navrhovatele se považuje osoba, která za podmínek stanovených zákonem o veřejných dražbách navrhuje provedení dražby [§2 písm.b) zákona o veřejných dražbách]. Vydražitel je v zákoně o veřejných dražbách definován jako "účastník dražby, jemuž byl udělen příklep" [§2 písm.k) tohoto zákona].
Zákon o veřejných dražbách při vymezení pojmů v §2 a také v dalších ustanoveních důsledně rozlišuje mezi účastníkem dražby a vydražitelem. Tím, že v ustanovení §24 odst. 3 poskytuje oprávnění (věcnou legitimaci) k žalobě kromě navrhovatele, osoby oprávněné z předkupního práva k předmětu dražby, osoby oprávněné z práva na přednostní nabytí předmětu dražby a osoby, k jejímuž návrhu bylo vykonatelným rozhodnutím zakázáno s předmětem dražby nakládat, jen účastníku dražby, vyjadřuje zákon o veřejných dražbách současně jednoznačný záměr vyloučit z tohoto oprávnění vydražitele. I když vydražitel - logicky vzato - musel být účastníkem dražby (podle ustanovení §23 odst. 9 zákona o veřejných dražbách se příklep udělí účastníkovi dražby, který učinil nejvyšší podání), nelze dále přehlédnout, že udělením příklepu se jeho právní postavení v dražbě změnilo. Na rozdíl od ostatních, v dražbě neúspěšných účastníků dražby, kteří mohli být případnými nedostatky (pochybeními) v provedení dražby dotčeni ve svých právech, vydražitel nemá (nemůže mít) - objektivně vzato - opravdový zájem na vyslovení neplatnosti dražby, podle jejíhož výsledku nabývá (v souladu se svým očekáváním, pro které se dražby vůbec zúčastnil) vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dražby, i kdyby dražba byla nedostatky vypočtenými v ustanovení §24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách skutečně postižena. Nejen jazykový (gramatický) a systematický výklad zákona o veřejných dražbách, který neumožňuje nerozlišovat mezi účastníkem dražby a vydražitelem a směšovat jejich zákonem stanovená práva a povinnosti, ale i logické argumenty vedou k závěru, že vydražitel není osobou oprávněnou (věcně legitimovanou) k žalobě o určení (vyslovení) neplatnosti veřejné dobrovolné dražby podle ustanovení §24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. 1. 2006 sp. zn. 21 Cdo 32/2005, který byl uveřejněn pod. č. 52 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006; další rozhodnutí Nejvyššího soudu, na něž dovolatel poukazuje, se řešené problematiky netýkají).
Odvolací soud - jak vyplývá z odůvodnění jeho rozsudku - věc rozhodl v souladu s tímto právním názorem. Dovozuje-li žalobce, že "s jednotlivými movitými věcmi bylo manipulováno a z automobilů byly demontovány různé podstatné části" a že mu proto nebyl (nemohl být) předán předmět dražby ve stavu popsaném v dražební vyhlášce, mohou mu příslušet - jak správně naznačil též odvolací soud - nároky podle ustanovení §63 odst.1 nebo ustanovení §63 odst.4 zákona o veřejných dražbách, nikoliv však oprávnění požadovat vyslovení neplatnosti dražby.
Vzhledem k tomu, že odvolací soud při svém rozhodování vycházel z ustálené judikatury soudů, je nepochybné, že rozsudek odvolacího soudu nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu tedy není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., a proto je Nejvyšší soud České republiky podle ustanovení §243b odst.5 věty první a §218 písm.c) o. s. ř. odmítl.
V dovolacím řízení vznikly žalované 1) náklady, které spočívají v odměně za zastupování advokátem ve výši 2.250,- Kč [srov. §8, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č.110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb. a č. 277/2006 Sb.] a v paušální částce náhrady výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb. a č. 276/2006 Sb.). Vzhledem k tomu, že zástupce žalované 1) advokát JUDr. Richard Třeštík osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží (srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004 sp. zn. 21 Cdo 1556/2004, který byl uveřejněn pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005) k nákladům řízení, které žalované 1) za dovolacího řízení vznikly, vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad výdajů rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty z této odměny a náhrad (srov. §137 odst.1 a 3 a §151 odst.2 větu druhou o. s. ř.) ve výši 510,- Kč. Protože dovolání žalobce bylo odmítnuto, dovolací soud mu podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. uložil, aby žalované 1) náklady v celkové výši 3.060,- Kč nahradil. Žalobce je povinen přiznanou náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokáta, který žalovanou 1) v tomto řízení zastupoval (§149 odst. 1 o. s. ř.).
Žalované 2) v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly. Podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první o. s. ř. bylo proto rozhodnuto, že žalovaná 2) nemá právo ve vztahu k žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. června 2010
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu