ECLI:CZ:NS:2010:21.CDO.2273.2009.1
sp. zn. 21 Cdo 2273/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce Ing. M. Z. , zastoupeného Mgr. Alexandrou Mlíkovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Na Pankráci č. 11, proti žalované TOP HOTELS GROUP a.s. (dříve TOP HOTEL Praha, s.r.o.) se sídlem Praze 4, Chodově, Blažimská č. 1781/4, IČ 26443392, zastoupené JUDr. Evou Matyášovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Na Šumavě č. 4, o 24.000,- Kč s úroky z prodlení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 15 C 107/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. listopadu 2008 č. j. 69 Co 460/2008-58, takto:
Rozsudek městského soudu se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal, aby mu žalovaná zaplatila 24.000,- Kč s úroky z prodlení ve výši 9% ročně z částky 24.000,- Kč od 15. 12. 2006 do 31. 12. 2006 a dále pak od 1. 7. 2007 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů a vždy takto stanovené znovu k prvnímu dni dalšího pololetí. Žalobu odůvodnil zejména tím, že u žalované pracoval na základě pracovní smlouvy ze dne 5. 9. 2006 jako obchodní ředitel, že ve smlouvě mu byl "přiznán základní měsíční plat 36.000,- Kč a dále mu byla přiznána k základnímu platu pohyblivá složka, která mohla být zvýšena nebo snížena v závislosti na plnění úkolů a obsazení hotelu ve výši 24.000,- Kč a prémie z tržeb hotelu", že dne 24.11.2006 žalobce ukončil se žalovanou pracovní poměr ve zkušební době a že za měsíc listopad 2006 mu dosud nebyla vyplacena pohyblivá složka mzdy ve výši 24.000,- Kč.
Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 30. 4. 2008 č. j. 15 C 107/2007-39 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 13.540,- Kč k rukám advokátky Mgr. Alexandry Mlíkové. Z provedeného dokazování zjistil, že žalobci "byla přiznána mzda, a to měsíční plat ve výši 36.000,- Kč a k základnímu platu přiznána pohyblivá složka, která může být zvýšena nebo snížena v závislosti na plnění úkolů a obsazení hotelu ve výši 24.000,- Kč a dále prémie z tržeb TOP Hotelu Praha ve výši 0,037%", která se úměrně krátí při neodpracování všech hodin v měsíci, že odměny jsou vypláceny až po zkušební době, ve výjimečných případech po schválení generálního ředitele, mohou být vyplaceny dříve, že žalobci byla vyplacena mzda "ve výši základní mzdy i pohyblivé složky této mzdy" za měsíce září a říjen 2006 a v listopadu 2006 mu pohyblivá částka mzdy vyplacena nebyla a že pracovní poměr žalobce skončil ve zkušební době ke dni 24. 11. 2006. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že, "pokud si účastníci v platovém výměru dohodli, že žalobce bude dostávat vedle základního platu ve výši 36.000,- Kč měsíčně i pohyblivou složku mzdy ve výši 24.000,- Kč měsíčně, dohodli se na tom, jakým způsobem bude žalobce odměňován", že v případě pohyblivé složky mzdy jde o nárokovou část mzdy, neboť byla přiznána v přesné výši a mohla být snížena či zvýšena v závislosti na plnění úkolů a obsazení hotelu", a že žalobce měl na pohyblivou složku nárok i v listopadu 2006, neboť mu byla vyplácena od začátku pracovněprávního vztahu a nebyla podmíněna žádným rozhodnutím společnosti. Ohledně zápisu z "gremiální porady" konané dne 21. 11. 2006, na které byly žalobci vytýkány nedostatky v práci a bylo rozhodnuto o odnětí pohyblivé složky mzdy, soud prvního stupně uvedl, že "uvedené opatření mohlo platit pouze do budoucna, nikoliv zpětně za listopad 2006".
K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 11. 2008 č. j. 69 Co 460/2008-58 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl a že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů částku 14.970,20 Kč k rukám advokátky JUDr. Evy Matyášové, a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 15.216,20 Kč k rukám advokátky JUDr. Evy Matyášové. Oproti názoru soudu prvního stupně odvolací soud dovodil, že platovým výměrem ze dne 5. 9. 2006 nebyla žalobci přiznána "bez dalšího" pohyblivá složky mzdy ve výši 24.000,- Kč; opačný závěr podle odvolacího soudu "neodpovídá pobídkovému charakteru a smyslu této složky mzdy, která byla mezi účastníky výslovně sjednána jako pohyblivá část mzdy", neboť "formulace, že pohyblivá složka mzdy může být snížena i zvýšena v závislosti na plnění úkolů a obsazenosti hotelu, je postačující pro to, aby bylo možné dovodit, že výše této složky mzdy závisela na úvaze zaměstnavatele a jeho rozhodnutí bylo v takovém případě rozhodující". Dospěl-li zaměstnavatel k závěru, že žalobce "neplnil plán TOP Hotelu", vyslovil-li nespokojenost s jeho prací za předchozí období a odňal-li mu z tohoto důvodu pohyblivou složku mzdy, měl na takový postup u této tzv. nenárokové složky mzdy právo. Odvolací soud souhlasil s názorem odvolatelky také v tom, že "splnění podmínek pro poskytnutí pobídkové složky mzdy je zásadně třeba zkoumat v období, za které má být tato proměnlivá složka mzdy poskytnuta, v daném případě za listopad 2006", a že "v důsledku rozhodnutí žalované ze dne 21. 11. 2006 o nevyplacení pohyblivé složky mzdy žalobci za měsíc listopad 2006 nebyly podmínky pro vznik nároku žalobce na tuto proměnlivou složku mzdy splněny".
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že zápis z "gremiální porady" ze dne 21. 11. 2006 není, jak již uváděl v dosavadním řízení, "autentický" a že podle důkazů, které soudům předložil (přípisů ze dne 13. 12. 2006 a ze dne 21. 12. 2006), byly "důvodem k odebrání pohyblivé složky mzdy náklady, které vznikly žalované s plánovanou zahraniční cestou žalobce a s následnou změnou" a "neaktivita žalobce v práci". Podle názoru dovolatele proto nelze úspěšně dovozovat, že "žalobce neplnil plán žalované a ta vyslovila nespokojenost s jeho prací za předchozí období a z tohoto důvodu odňala žalobci pohyblivou složku mzdy". Žalobce navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu "potvrdil". Souhlasí s rozhodnutím odvolacího soudu a považuje tvrzení žalobce o tom, že "zápis z gremiální porady žalované ze dne 21. 11. 2006 není autentický", za "ryze účelové"; poukazuje v této souvislosti na stanovisko žalobce k rozsudku soudu prvního stupně, s jehož skutkovými zjištěními souhlasil, i když soud prvního stupně vzal za prokázané konání gremiální porady ze dne 21. 11. 2006, zatímco napadá skutková zjištění odvolacího soudu, který vycházel ze stejných skutkových zjištění jako soud prvního stupně a jen věc posoudil odlišně po právní stránce. Žalobce navíc "v žádné fázi řízení" neobjasnil, v čem "neautenticita" spočívá.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále jen "o.s.ř."), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1. 7. 2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. a že proti tomuto rozsudku odvolacího soudu je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm.a) o.s.ř., přezkoumal rozsudek odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř. bez nařízení jednání (§243a odst. 1, věta první o.s.ř.) a dospěl k názoru, že dovolání je opodstatněné.
Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat - vzhledem k tomu, že předmětem řízení je žalobcův mzdový nárok za měsíc listopad 2006 - podle v té době platných právních předpisů, a to zejména zákona č. 1/1992 Sb., o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku, ve znění zákonů č. 590/1992 Sb., č. 10/1993 Sb., č. 37/1993 Sb., č. 74/1994 Sb., č. 118/1995 Sb., č. 217/2000 Sb., č. 257/2004 Sb. a č. 436/2004 Sb., tedy podle zákona o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku ve znění účinném do 31. 12. 2006 (dále jen "zákona o mzdě").
Z hlediska skutkového stavu bylo v projednávané věci mimo jiné zjištěno, že účastníci uzavřeli dne 5. 9. 2006 pracovní smlouvu, v níž bylo sjednáno též to, že žalobce "nastupuje do práce dnem 5. 9. 2006 a bude vykonávat práci v obchodním úseku", že místem výkonu práce jsou "hotely společnosti TOP HOTEL Praha, s.r.o." a že "za práci řádně vykonanou" náleží žalobci "mzda stanovená platovým výměrem". Platovým výměrem ze dne 5. 9. 2006 podepsaným oběma účastníky, označeným jako "dodatek k pracovní smlouvě uzavřené dne 5. 9. 2006", žalovaná "přiznala" žalobci s účinností od 5. 9. 2006 "základní měsíční plat 36.000,- Kč", "pohyblivou složku k základnímu platu, která může být zvýšena nebo snížena v závislosti na plnění úkolů a obsazení hotelu 24.000,- Kč", a "prémie z tržeb TOP HOTELU Praha 0,037%" s tím, že "výše procentní odměny se úměrně krátí při neodpracování všech hodin v měsíci, např. dovolené, nemoci", že "odměny jsou vypláceny až po zkušební době, ve výjimečných případech, po schválení GŘ, mohou být vyplaceny dříve" a že "při ukončení pracovního poměru se odměny nevyplácí". V měsících září a říjnu 2006 byla žalobci vyplacena mzda ve výši "základního měsíčního platu" a "pohyblivé složky k základnímu platu", za měsíc listopad 2006 žalobce obdržel pouze "základní měsíční plat". Pracovní poměr účastníků byl rozvázán dnem 24. 11. 2006 zrušením ve zkušební době ze strany žalobce.
Za tohoto skutkového stavu bylo pro rozhodnutí ve věci v první řadě významné posouzení, jakým způsobem byla žalobci stanovena mzda a za jakých předpokladů mohlo dojít v určení výše mzdy ke změně ze strany žalované.
Podle ustanovení §4 odst. 1 zákona o mzdě zaměstnanci přísluší za vykonanou práci mzda. Mzdou se rozumí podle ustanovení §4 odst. 2 zákona o mzdě peněžitá plnění nebo plnění peněžité hodnoty (naturální mzda) poskytovaná zaměstnavatelem zaměstnanci za práci, a to podle její složitosti, odpovědnosti a namáhavosti, podle obtížnosti pracovních podmínek, pracovní výkonnosti a dosahovaných pracovních výsledků; za mzdu se nepovažují další plnění poskytovaná v souvislosti se zaměstnáním, zejména náhrady mzdy, odstupné, cestovní náhrady, výnosy z kapitálových podílů (akcií) nebo dluhopisů a odměna za pracovní pohotovost. Podle ustanovení §4 odst.4 zákona o mzdě mzda přísluší nejméně ve výši a za podmínek stanovených zákonem o mzdě a zákoníkem práce.
Podle ustanovení §4 odst. 3 zákona o mzdě mzda se především sjednává v pracovní smlouvě nebo v jiné smlouvě nebo v kolektivní smlouvě. Podle ustanovení §18 odst. 1 zákona o mzdě mzda musí být sjednána nebo stanovena písemně před výkonem práce, za kterou tato mzda přísluší. Není-li mzda sjednána v kolektivní nebo pracovní smlouvě, je zaměstnavatel povinen poskytování mzdy projednat s příslušným odborovým orgánem.
Mzda, kterou zaměstnavatel poskytuje zaměstnanci za vykonanou práci, se sjednává - jak vyplývá z výše citovaných ustanovení zákona o mzdě - především v pracovní smlouvě, v kolektivní smlouvě nebo v jiné smlouvě, není ovšem vyloučeno, aby mzda byla stanovena jednostranně zaměstnavatelem podle jeho vnitřního mzdového předpisu [vydaného písemně a v souladu s právními předpisy, jinak je neplatný] nebo jiným jeho "jednostranným opatřením". Pro sjednání nebo jednostranné stanovení mzdy zákon předepisuje pouze to, že mzda nesmí být nižší než mzda, která náleží za podmínek stanovených zákonem o mzdě a zákoníkem práce (nižší než minimální mzda); v ostatním zákon o mzdě umožňuje, aby si zaměstnavatel a zaměstnanec mzdu dohodli, popř. zaměstnavatel mzdu jednostranně stanovil, podle své úvahy [mzdu lze sjednat (stanovit) například jako mzdu měsíční, hodinovou nebo podílovou, jako mzdu, jejíž poskytnutí nebo výše závisí na splnění konkrétních pracovních úkolů, hospodářských výsledků zaměstnavatele nebo jiných hledisek, jako mzdu poskytovanou ve formě příplatků, odměn apod.; uvedené způsoby samozřejmě lze i kombinovat], a neomezuje je ani stanovením nejvyšší přípustné mzdy. Nebyla-li mzda sjednána v kolektivní nebo pracovní smlouvě, je zaměstnavatel povinen projednat poskytování mzdy (včetně případných změn v odměňování zaměstnanců) s příslušným odborovým orgánem; má-li být právní úkon s příslušným odborovým orgánem pouze projednán, není však právní úkon neplatný, i když k tomuto projednání nedošlo (srov. §22 zákona o mzdě, §242 odst. 2 větu druhou zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů, účinného do 31. 12. 2006).
Nebyla-li zaměstnancova mzda stanovena smluvně a bylo-li tedy určení její výše ponecháno na jednostranném opatření zaměstnavatele, je zaměstnavatel při úvaze o výši mzdy z hledisek její složitosti, odpovědnosti a namáhavosti, podle obtížnosti pracovních podmínek, pracovní výkonnosti a dosahovaných pracovních výsledků, omezován pouze tím, že musí mzdu stanovit písemně před tím, než zaměstnanec započne s výkonem práce, za kterou mzda přísluší; protože mzda je splatná až po vykonání práce a protože maximální lhůtu pro splatnost částek, na které zaměstnanci za vykonanou práci vznikl nárok, zákon stanoví v délce jednoho měsíce (§10 odst. 1 zákona o mzdě), je odůvodněn závěr, že v případě, vykonává-li zaměstnanec v rámci dohodnutého druhu práce stejnou práci po delší časové období přesahující kalendářní měsíc, je zaměstnavatel oprávněn změnit jednostranně stanovenou měsíční mzdu pouze "do budoucna", nikoli však zpětně po vykonání přidělované práce (srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 6. 2005 sp. zn. 21 Cdo 2449/2004, který byl uveřejněn pod č. 128 v časopise Soudní judikatura, roč. 2005).
V projednávané věci žalobcova mzda nebyla sjednána přímo v pracovní smlouvě a soudy nebylo zjištěno (a ani účastníky tvrzeno), že by byla sjednána v kolektivní nebo jiné smlouvě. I když byl prohlášen za "dodatek k pracovní smlouvě uzavřené dne 5. 9. 2006" a i když byl podepsán oběma účastníky, je třeba platový výměr ze dne 5. 9. 2006 pokládat, zejména s ohledem na jeho obsah, za jednostranné opatření zaměstnavatele (žalované), kterým byla žalobci stanovena před započetím práce jeho mzda, a nikoliv - jak chybně dovodily soudy - za sjednání mzdy smlouvou. Výši měsíční mzdy, kterou žalovaná tímto způsobem stanovila žalobci, proto bylo možné změnit jednostranným opatřením žalované - jak vyplývá z výše uvedeného - jen s účinky "do budoucna", nikoliv však zpětně po vykonání práce.
Platovým výměrem ze dne 5. 9. 2006 žalovaná přiznala žalobci kromě "základního měsíčního platu" také "pohyblivou složku k základnímu platu, která může být zvýšena nebo snížena v závislosti na plnění úkolů a obsazení hotelu". S názorem odvolacího soudu, podle kterého šlo o tzv. nenárokovou složku mzdy, na níž vzniká nárok teprve na základě zvláštního rozhodnutí zaměstnavatele o jejím přiznání, dovolací soud nesouhlasí.
Ze znění platového výměru ze dne 5. 9. 2006 vyplývá, že upravuje celkem tři složky žalobcovy mzdy, a to "základní měsíční plat", "pohyblivou složku k základnímu platu" a "prémie" (v platovém výměru též označované jako "procentní odměny"). Z použitého slova "přiznávám" a kontextu, v jakém se všechny složky žalobcovy mzdy zmiňují, je zřejmé, že jde o tzv. nárokové složky mzdy (v případě "prémií" poskytované za předpokladů, dále stanovených v platovém výměru), neboť jejich poskytnutí není - jak je ze znění platového výměru nepochybné - vázáno (podmíněno) dalším zvláštním rozhodnutí zaměstnavatele o jejich přiznání. Na "pohyblivou složku k základnímu platu" tedy měl žalobce nárok ve výši 24.000,- Kč měsíčně, ledaže by - jak si zaměstnavatel v platovém výměru výslovně vymínil - byla tato částka zvýšena nebo snížena, a to "v závislosti" (jako předpokladu pro zvýšení nebo snížení) na "plnění úkolů a obsazení hotelu"; nižší "pohyblivou složku k základnímu platu" než stanovených 24.000,- Kč měsíčně pak mohla žalovaná přiznat jen tehdy, kdyby to opravdu odůvodňovalo "plnění úkolů" žalobcem a "obsazení hotelu". Ke změně výše "pohyblivé složky k základnímu platu" v každém případě mohlo dojít jen s účinky "do budoucna", tedy ode dne, v němž by taková změna byla žalobci písemně oznámena, např. prostřednictvím nového "platového výměru".
V průběhu řízení před soudem prvního stupně byl mimo jiné proveden důkaz zápisem z "gremiální porady" ze dne 21. 11. 2006. Žalobce ve vztahu k této poradě uvedl, že "při té poradě byla vznesena námitka nespokojenosti, ale nikoli že by tam zazněl závěr, že za nesplnění plánu osobně odpovídá on", že "zápis z této porady mu nebyl nikdy předložen" a že "písemně nedostal žádné rozhodnutí jednatele o snížení své pohyblivé složky mzdy", později (ve vyjádření k odvolání) namítl, že zápis z této porady předložený soudu "není autentický". Vzhledem k tomu, že za řízení nebylo zjištěno a ani žalovanou tvrzeno, že by do skončení pracovního poměru účastníků žalobci písemně oznámila odnětí "pohyblivé složky k základnímu platu", nebylo potřebné se otázkou "autenticity" zápisu z porady ze dne 21. 11. 2004 blíže zabývat, neboť pro rozhodnutí v projednávané věci nemají obsah a výsledky této porady právní význam.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nejvyšší soud České republiky proto napadený rozsudek podle ustanovení §243b odst. 2 část věty za středníkem o.s.ř. zrušil a věc podle ustanovení §243b odst. 3věty první o.s.ř. vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 věta druhá a třetí o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. července 2010
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu