ECLI:CZ:NS:2010:21.CDO.2429.2009.1
sp. zn. 21 Cdo 2429/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce Ing. B. B. , zastoupeného JUDr. Taťanou Kopkovou, advokátkou se sídlem v Praze 10, Moskevská č. 60, za účasti S. K. , zastoupené JUDr. Tomášem Hemelíkem, CSc., advokátem se sídlem v Říčanech u Prahy, Rooseveltova č. 101, o vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 26 C 1/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. října 2008, č. j. 11 Cmo 118/2008-76, takto:
Rozsudek vrchního soudu a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. října 2007, č.j. 26 C 1/2007-50, se zrušují a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Katastrální úřad pro Hlavní město Prahu rozhodnutím ze dne 6.2.2007, č.j. V-12271/2005/MA, zamítl návrh na vklad vlastnického práva žalobce k ideální 1 budovy č.p. 522 na pozemku parcele č. 579 a pozemku parcele č. 579 v katastrálním území Karlín, do katastru nemovitostí podle smlouvy Ing. B. B. a S. K. ze dne 29.3.2005. Vycházel ze závěru, že „dne 22.12.2004 S. K. nabídla v souladu s ustanovením §140 obč. zák. Ing. B. B. úplatný převod předmětných nemovitostí za cenu 2.000.000,- Kč, kterou měl jmenovaný uhradit do dvou měsíců od doručení nabídky, jinak jeho předkupní právo zanikne“; že „Ing. B. B. nabídku akceptoval dne 29.3.2005 s tím, že cenu zaplatí do 15.4.2005“; že „doba stanovená k přijetí nabídky a k vyplacení nemovitosti nabídnuté ke koupi uplynula marně a předkupní právo podle §605 obč. zák. zaniklo“.
Žalobou podanou u Městského soudu v Praze dne 13.2.2007 se žalobce domáhal vkladu vlastnického práva ke shora popsaným nemovitostem s tím, že nabídku na koupi těchto nemovitostí (datovanou dne 22.12.2004) obdržel až dne 15.2.2005, kdy ji „nalezl ve své poštovní schránce“; že „ na nabídku reagoval přípisem – oznámením o jejím přijetí ze dne 2.3.2005“; že „kupní cena 2.000.000,- byla dne 30. a 31.3.2005 poukázána na účet S. K.“
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 2.10.2007, č.j. 26 C 1/2007-50, žalobu zamítl; současně zamítl návrh žalobce na odklad právní moci rozhodnutí katastrálního úřadu a rozhodl o nákladech řízení. Vycházel ze závěru, že „žalobce převzal nabídku na převod podílu S. K. na předmětných nemovitostech dne 21.12.2004 a od toho dne začala běžet zákonná dvouměsíční lhůta pro přijetí nabídky, resp. lhůta, ve které mělo dojít k vyplacení věci“; že „v zákonné lhůtě nedošlo k přijetí nabídky ani k vyplacení věci“; že „vzhledem k tomu, že nabídka byla přijata žalobcem opožděně, a rovněž opožděně došlo k vyplacení požadované kupní ceny, na prohlášení výkonu předkupního práva je třeba nahlížet tak, jako by se nestalo“.
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne dne 16.10.2008, č.j. 11 Cmo 118/2008-76, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Uvedl, že „ze zpráv Pošty Říčany u Prahy o reklamovaných zásilkách zjistil, že první zásilka pod podacím číslem 6181 dne 20.12.2004 (odesílatelka paní Slezáková) byla doručena na adresu žalobce dne 21.12.2004 s tím, že tuto zásilku převzala ‚sousedka 21.12.20047 p. ORTOVÁ - byt‛, druhá zásilka zaslaná S. K. pod podacím číslem 6179 byla podle sdělení téže pošty, doručena 21.12.2004, převzala O. BYT‛“; že „se žalobci nepodařilo prokázat, že mu předmětná zásilka, tj. doporučený dopis S. K., byla doručena až někdy v únoru 2005“; že „S. K. sice svou nabídku úplatného převodu vlastnického práva ke spoluvlastnickému podílu nesprávně datovala dnem 22.12.2004, nicméně tato zásilka byla dne 21.12.2004 doručena na adresu žalobce“; že „žalobce v posuzovaném případě učinil akceptaci nabídky S. K. opožděně a jeho předkupní právo zaniklo“.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že „spornou podstatou věci je posouzení toho, zda a kdy mu byla doručena nabídka předkupního práva, zda tedy vykonal své předkupní právo včas“; že „neobdržel žádné oznámení o doručení zásilky dne 21.12.2004 a i kdyby ho obdržel, neměl by žádnou možnost paní O. vyhledat, protože žádná taková paní v domě ani v okolí neexistuje“. Navrhl, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení §237 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.]; to neplatí ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč, přičemž se nepřihlíží k příslušenství pohledávky [§237 odst. 2 písm. a) o.s.ř.], a ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení [§237 odst. 2 písm. b) o.s.ř.].
Dovolatel napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci samé nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [§237 odst. 3 o.s.ř.].
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
V projednávané věci soudy řešily otázku, zda se zásilka s nabídkou S. K. k výkupu jejího spoluvlastnického podílu na předmětných nemovitostech dostala do dispozice žalobce. Uvedenou právní otázku posoudil odvolací soud v rozporu s ustálenou judikaturou soudů. Vzhledem k tomu, že její posouzení bylo pro rozhodnutí projednávané věci významné (určující), představuje napadený rozsudek odvolacího soudu rozhodnutí, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolací soud proto dospěl k závěru, že dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř., které provedl bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Převádí-li se spoluvlastnický podíl, mají spoluvlastníci předkupní právo, ledaže jde o převod osobě blízké (§116, 117 obč. zák.). Nedohodnou-li se spoluvlastníci o výkonu předkupního práva, mají právo vykoupit podíl poměrně podle velikosti podílů (§140 obč. zák.). Podle §605 obč. zák. není-li dohodnuta doba, do kdy má být prodej proveden, musí oprávněná osoba vyplatit movitost do 8 dnů, nemovitost do 2 měsíců po nabídce. Uplyne-li tato doba marně, předkupní právo zanikne.
Podle ustanovení §53 odst. 1 vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 28/2001 Sb., kterou se stanoví poštovní podmínky základních služeb a základní požadavky kvality při jejich zajišťování držitelem poštovní licence (vyhláška o základních službách držitele poštovní licence), ve znění účinném ke dni 21.12.2004 (dále též jen „vyhláška č. 28/2001 Sb.“), poštovní zásilku může držitel poštovní licence též vydat fyzické osobě, která způsobem podle §67 odst. 1 prokáže, že je adresátem, nebo fyzické osobě, která se zdržuje v bytě, kanceláři, provozovně nebo jiné uzavřené prostoře označené jménem a příjmením adresáta nebo příjmením shodným s příjmením adresáta.
Podle ustanovení §53 odst. 3 vyhlášky č. 28/2001 Sb., nepodaří-li se poštovní zásilku s adresou podle §5 odst. 2 dodat podle odstavce 1 nebo 2, držitel poštovní licence ji může vydat vhodné fyzické osobě, zejména některému z adresátových sousedů, která souhlasí s tím, že poštovní zásilku adresátovi předá. Pokud se tato osoba nezdržuje v bytě, kanceláři, provozovně nebo jiné uzavřené prostoře označené jejím jménem a příjmením nebo příjmením shodným s jejím příjmením, musí se navíc prokázat způsobem podle §67 odst. 1.
Podle ustanovení §67 odst. 1 vyhlášky č. 28/2001 Sb., při zjišťování jména a příjmení fyzické osoby, případně i jejího rodného čísla nebo data narození může držitel poštovní licence vycházet pouze, a) jde-li o českého občana, z údajů v občanském průkazu nebo v cestovním dokladu vydaném v České republice, b) jde-li o cizince, z údajů v osobním dokladu vydaném v České republice nebo v cestovním dokladu vydaném v zahraničí. Ten, kdo doklad podle písmene a) nebo b) držiteli poštovní licence předkládá, musí umožnit, aby si držitel poštovní licence mohl všechny potřebné údaje zaznamenat.
V případě doručování zásilek prostřednictvím držitele poštovní licence se doručovaná zásilka dostala do sféry dispozice adresáta jen v případě, že držitel poštovní licence postupoval při doručování v souladu se svými poštovními podmínkami. Pokud držitel poštovní licence tyto poštovní podmínky porušil a zásilku vydal neoprávněné osobě, nelze vycházet z toho, že tímto vydáním zásilky neoprávněné osobě se zásilka dostala do sféry dispozice adresáta (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 13.4.2010, sp. zn. 29 Cdo 3555/2008).
V posuzovaném případě – jak z obsahu spisu i z odůvodnění rozsudků soudů obou stupňů vyplývá – dosud nebylo zjištěno, zda držitel poštovní licence při doručování sporné zásilky žalobci postupoval v souladu se svými poštovními podmínkami či nikoli; především, zda tuto zásilku doručoval osobě nacházející se v bytě žalobce, či sousedce, a zda a jak, v druhém případě, ověřil totožnost této osoby (srov. §53, §67 vyhlášky č. 28/2001 Sb.). Bez takového zjištění je závěr soudu o tom, zda se sporná zásilka dostala do dispozice žalobce předčasný, a proto nesprávný.
Z uvedeného je zřejmé, že rozsudek odvolacího soudu není správný. Nejvyšší soud České republiky proto rozsudek odvolacího soudu zrušil (§243b odst. 2 část věty za středníkem o.s.ř.). Jelikož důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. září 2010
JUDr. Roman Fiala , v. r.
předseda senátu