ECLI:CZ:NS:2010:21.CDO.260.2009.1
sp. zn. 21 Cdo 260/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně M. K ., zastoupené JUDr. Františkem Divišem, advokátem se sídlem v Novém Boru, Sloupská č. 135, proti žalované České republice - Ministerstvu financí v Praze 1, Letenská č. 15, zastoupené JUDr. Alanem Korbelem, advokátem se sídlem v Praze 5, Nám. 14. října č. 3, o neplatnost platového výměru, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 7 C 2147/2001, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 28. června 2004, č.j. 29 Co 7/2003-101, takto:
I. Dovolání žalobkyně se zamítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 800,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Alana Korbela, advokáta se sídlem v Praze 5, Nám. 14. října č. 3.
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhala žalobou podanou dne 11.12.2001 proti České republice - Okresnímu úřadu v České Lípě, aby bylo určeno, že platový výměr předaný žalobkyni dne 29.11.2001, účinný od 1.12.2001, je v části týkající se výše osobního příplatku ve výši 500,- Kč měsíčně neplatný. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že pracovala jako kuchařka ve školní jídelně Základní školy generála Svobody v Novém Boru a že dne 29.11.2001 osobně převzala od zaměstnavatele platový výměr, v němž jí bylo sděleno, že se její osobní příplatek snižuje od 1.12.2001 o 500,- Kč oproti předchozímu přiznanému osobnímu příplatku, který činil 1.000,- Kč, aniž by jí bylo vysvětleno, proč k tomuto snížení došlo.
Okresní soud v České Lípě rozsudkem ze dne 16.10.2002, č.j. 7 C 2147/2001-70 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 5.000,- Kč k rukám advokáta JUDr. Oldřicha Filipa. Dospěl k závěru, že "snížení osobního příplatku bylo žalobkyni sděleno písemně, v souladu s kolektivní smlouvou na rok 2001", a že "u žalobkyně došlo s ohledem na snížení počtu strávníků ke snížení jejího pracovního zatížení".
V průběhu odvolacího řízení žalobkyně při jednání konaném dne 27.5.2004 (po poučení odvolacím soudem) navrhla, aby na místo České republiky vstoupila na stranu žalovanou příspěvková organizace Základní škola Nový Bor, Generála Svobody 114, okres Česká Lípa, IČ 72743964.
Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci usnesením ze dne 28.6.2004, č.j. 29 Co 7/2003-101 vyhověl návrhu žalobkyně, aby do řízení na místo dosavadního žalovaného - "Česká republika, zast. Ministerstvem financí ČR", vstoupila Základní škola Nový Bor, Generála Svobody 114, okres Česká Lípa, příspěvková organizace se sídlem v Novém Boru, Generála Svobody 114, a rozhodl že žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Ministerstvu financí na náhradě nákladů odvolacího řízení 6.601,- Kč k rukám advokáta JUDr. Alana Korbela. Odvolací soud vycházel z toho, že podle článku CXVII bodu 1. zákona č. 320/2002 Sb. byly ke dni 1.1.2003 zrušeny okresní úřady jako organizační složky státu vystupující za Českou republiku ve smyslu ustanovení §21a odst. 1 občanského soudního řádu, takže účastníkem řízení nadále zůstala Česká republika a nebylo důvodu rozhodovat o právním nástupnictví podle ustanovení §107 občanského soudního řádu, a z toho, že k tomuto dni došlo i ke změně právního postavení školy, v níž žalobkyně vykonávala práci kuchařky ve školní jídelně (která do té doby neměla právní subjektivitu, a proto pracovněprávní práva a povinnosti ve vztahu k zaměstnancům za ni vykonával ČR - Okresní úřad v České Lípě). Zdůraznil, že okresní úřad před svým zrušením informoval přípisy adresovanými dosavadním zaměstnancům s místem výkonu práce v Základní škole a školní jídelně Generála Svobody, že dnem 1.1.2003 dojde k převodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů na příspěvkovou organizaci Základní škola Nový Bor, Generála Svobody 114, která vzniká k 1.1.2003; zřízení této základní školy jako příspěvkové organizace Města Nový Bor zjistil ze zřizovací listiny Města Nový Bor ze dne 1.1.2003 č.j. 312/ZŠ/02. Protože odvolací soud shledal podmínky k postupu podle §107a občanského soudního řádu, návrhu žalobkyně vyhověl.
Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci poté rozsudkem ze dne 30.9.2004, č.j. 29 Co 7/2003-111 rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované Základní škole Nový Bor, Generála Svobody 114, okres Česká Lípa, příspěvkové organizaci, na náhradě nákladů odvolacího řízení 5.636,- Kč k rukám advokáta JUDr. Jiřího Ceháka. Souhlasil se soudem prvního stupně, že "v důsledku organizačních opatření došlo u žalobkyně ke snížení objemu pracovní činnosti" a že z tohoto důvodu zaměstnavatel "přistoupil i ke snížení jejího osobního příplatku, což bylo zcela v jeho kompetenci". Dovodil, že žalobkyně "dostatečným způsobem neprokázala naléhavý právní zájem na určení neplatnosti části platebního výměru", že "se jednalo o mzdový požadavek" a že "nic nebránilo žalobkyni v tom, aby podala žalobu na plnění".
Řízení o dovolání žalobkyně, podané proti tomuto rozsudku odvolacího soudu, bylo usnesením Okresního soudu v České Lípě ze dne 16.3.2007, č.j. 7 C 2147/2001-180 z důvodu nezaplacení soudního poplatku z dovolání zastaveno.
Proti usnesení odvolacího soudu ze dne 28.6.2004, č.j. 29 Co 7/2003-101 podala žalobkyně dovolání. Nesouhlasí s právní názorem odvolacího soudu, že by zrušením okresních úřadů, které byly pouze organizačními složkami státu, nedošlo k zániku "samostatného účastníka", že tím zůstává i nadále Česká republika a že soud proto nerozhoduje o nástupnictví ve smyslu §107 občanského soudního řádu. Domnívá se naopak, že, "pokud zanikly okresní úřady, ztratily tím způsobilost mít práva a povinnosti a tedy způsobilost být účastníkem řízení" a že "o jejich nástupci musí rozhodnout soud z úřední povinnosti". Podle názoru žalobkyně jde o vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nerozhodl-li odvolací soud "usnesením o tom, že procesním nástupcem je Česká republika, zast. Ministerstvem financí" . Tím, že "odvolací soud nevydal usnesení o vstupu České republiky, Ministerstva financí do probíhajícího řízení, znemožnil účastníkům bránit se proti tomuto usnesení a odňal jim možnost jednat před soudem". Podle žalobkyně není možné, aby si soud "pozval někoho k jednání, kdo nebyl na základě usnesení do řízení přibrán". Navrhla, aby napadené usnesení dovolací soud zrušil a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná Česká republika - Ministerstvo financí navrhla, aby dovolací soud dovolání žalobkyně odmítl nebo zamítl. Závěry odvolacího soudu považuje za správné a uvedla, že žalobkyně vychází z mylných závěrů, neboť směšuje pojmy hmotně právního a procesně právního nástupnictví.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30.6.2009 (dále jen "o.s.ř."), neboť dovoláním je napadeno usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno před 1.7.2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. a že jde o usnesení, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení §239 odst. 1 písm. b) o.s.ř., přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř. bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Okresní úřady byly zřízeny zákonem České národní rady č. 425/1990 Sb., o okresních úřadech, úpravě jejich působnosti a o některých dalších opatřeních s tím souvisejících, jako správní úřady, které vykonávají státní správu ve svých územních obvodech a kterým může zákon svěřit výkon státní správy i v jiných územních obvodech (srov. §2 tohoto zákona). Zákon č. 147/2000 Sb., o okresních úřadech, který s účinností ode dne 12.11.2000 nahradil zákon č. 425/1990 Sb., okresní úřady definoval (srov. §1 odst. 1 tohoto zákona) jako správní úřady, které vykonávají státní správu ve správních obvodech, jež se nazývají okresy, a které mohou vykonávat státní správu i ve správních obvodech jiných okresních úřadů, stanoví-li tak zvláštní zákon. Okresní úřady byly podle ustálené judikatury soudů (srov. Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 22.4.1998, sp. zn. Cpjn 68/97, uveřejněné pod č. 32 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1998) nejen správními úřady, ale i právnickými osobami, jestliže vystupovaly v jiných právních vztazích než které vznikaly při výkonu státní správy.
Dnem 1.1.2001 nabyl účinnosti zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, podle kterého se okresní úřady staly organizačními složkami státu (srov. §3 odst.1 tohoto zákona) a podle kterého jako organizační složky státu nebyly právnickými osobami (srov. §3 odst.2 větu první tohoto zákona). Ode dne 1.1.2001 proto již nebylo možné považovat okresní úřady za právnické osoby ani tehdy, vystupovaly-li v jiných právních vztazích než které vznikají při výkonu státní správy. V pracovněprávních vztazích to mimo jiné znamenalo, že fyzické osoby u něj působící v pracovním poměru se staly zaměstnanci státu (České republiky) a že okresní úřady jednaly v těchto pracovněprávních vztazích za stát (Českou republiku) jako jeho příslušná organizační složka (srov. též §8a zákoníku práce). Podle právní úpravy účinné od 1.1.2001 tedy okresní úřady již nevystupovaly v pracovněprávních vztazích jako zaměstnavatelé, ale jako organizační složky státu, příslušné jednat za stát (Českou republiku) jako zaměstnavatele vůči zaměstnancům státu, kteří byli zařazeni k výkonu práce u okresních úřadů.
Okresní úřady byly zrušeny (ukončily svou činnost) dnem 31.12.2002 (srov. Část sto sedmnáctou, Čl. CXVII bod 1. zákona č. 320/2002 Sb.). Ohledně pracovněprávních vztahů zaměstnanců České republiky zařazených k výkonu práce u okresních úřadů bylo stanoveno, že po zrušení okresních úřadů (tj. dnem 1.1.2003) přecházejí z České republiky na územní samosprávné celky v případech, kdy činnosti zaměstnance okresního úřadu stanovené tímto nebo zvláštním zákonem přecházejí do působnosti územních samosprávných celků (srov. Část sto sedmnáctou, Čl. CXVII bod 2. zákona č. 320/2002 Sb.). V těchto případech se okresní úřad dohodne se zaměstnancem zařazeným k výkonu práce u okresního úřadu a příslušným územním samosprávným celkem nebo správním úřadem, na který územní samosprávný celek jeho práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů přejdou (srov. Část sto sedmnáctou, Čl. CXVII bod 3. zákona č. 320/2002 Sb.), a na základě této dohody provedl okresní úřad delimitaci příslušných zaměstnanců okresních úřadů na určené územní samosprávné celky nebo správní úřady, přičemž takto provedená delimitace byla závazná (srov. Část sto sedmnáctou, Čl. CXVII bod 4. zákona č. 320/2002 Sb.); kdyby dohoda o tom, na který územní samosprávný celek práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů zaměstnanců okresních úřadů přejdou, nebyla uzavřena nejpozději do 1.9.2002, stanovilo počty a pravidla delimitace zaměstnanců na příslušné územní samosprávné celky nebo správní úřady na návrh přednosty okresního úřadu a s doporučením ředitele krajského úřadu Ministerstvo vnitra (srov. Část sto sedmnáctou, Čl. CXVII bod 5. zákona č. 320/2002 Sb.). V případech, kdy činnosti zaměstnance okresního úřadu stanovené tímto zákonem nepřecházejí z České republiky do působnosti územních samosprávných celků, přechází výkon práv a povinností z pracovněprávních vztahů zaměstnance okresního úřadu na Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, není-li upraveno zvláštním zákonem jinak (srov. Část sto sedmnáctou, Čl. CXVII bod 6. větu první zákona č. 320/2002 Sb.). Nároky zaměstnanců okresních úřadů z pracovněprávních vztahů, které nepřešly na příslušné územní samosprávné celky, jakož i nároky České republiky z pracovněprávních vztahů vůči zaměstnancům okresních úřadů uplatňuje jménem státu Ministerstvo financí (srov. Část sto sedmnáctou, Čl. CXVII bod 7. zákona č. 320/2002 Sb.).
Zrušení okresních úřadů mělo v oblasti pracovněprávních vztahů - jak vyplývá z výše uvedeného - za následek, že ve vztahu k zaměstnancům státu, kteří byli k výkonu práce zařazeni u okresních úřadů, nezanikl jejich zaměstnavatel (tím je i nadále stát - Česká republika), ale že byla zrušena organizační složka státu, která za stát v těchto pracovněprávních vztazích jednala. V případech, kdy činnosti zaměstnance okresního úřadu stanovené zákonem č. 320/2002 Sb. nepřecházely z České republiky do působnosti územních samosprávných celků, přešel výkon práv a povinností z pracovněprávních vztahů zaměstnanců okresních úřadů z okresního úřadu na Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Jestliže však činnosti zaměstnanců okresních úřadů přešly do působnosti územních samosprávných celků, přešly práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů z České republiky na územní samosprávné celky. Nároky zaměstnanců okresních úřadů z pracovněprávních vztahů, které nepřešly na územní samosprávné celky (například proto, že pracovněprávní vztah zaměstnance okresního úřadu skončil do 31.12.2002), uspokojuje jménem České republiky Ministerstvo financí.
Dochází-li k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů, přechází na přejímajícího zaměstnavatele práva a povinnosti nejen vůči těm zaměstnancům, jejichž pracovněprávní vztah v době přechodu vůči dosavadnímu zaměstnavateli dosud trval. Uvedený přechod práv a povinností nastává také u zaměstnanců dosavadního zaměstnavatele, kteří v době přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů vedli u soudu s dosavadním zaměstnavatelem spor o určení dalšího trvání pracovního poměru (srov. též právní názor týkající se obdobné věci, vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18.9.1997, sp. zn. 2 Cdon 1495/96, který byl uveřejněn pod č. 82 v časopise Soudní judikatura, roč. 1997). Totéž platí obdobně, jde-li o přechod výkonu práv a povinností z pracovněprávních vztahů z dosavadní na přejímající organizační složku státu.
Podle ustanovení §107 odst. 1 o.s.ř. jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračovat, soud rozhodne usnesením.
Stát (Česká republika) jako účastník pracovněprávních vztahů je právnickou osobou (srov. §8b odst.1 zákoníku práce). Podle ustanovení §107 odst. 3 o.s.ř. ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení právnická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou jejím procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, ti, kteří po zániku právnické osoby vstoupili do jejích práv a povinností, popřípadě ti, kteří po zániku právnické osoby převzali práva a povinnosti, o něž v řízení jde.
Z ustanovení §107 odst. 1 o.s.ř. mimo jiné vyplývá, že soud usnesením rozhodne o tom, s kým bude v řízení pokračovat, jen tehdy, ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení účastník občanského soudního řízení (v době od zahájení řízení do jeho pravomocného skončení) a umožňuje-li povaha věci pokračování v řízení.
V případě, že účastníkem řízení byl jako zaměstnavatel stát (Česká republika) a že za řízení byla zrušena příslušná organizační složka státu, která za stát v pracovněprávních vztazích jednala (okresní úřad), nedošlo k tomu, že by ztratil způsobilost být účastníkem řízení účastník občanského soudního řízení. Postup podle ustanovení §107 odst. 1 o.s.ř. v takovémto případě - jak správně uvedl odvolací soud - nepřichází v úvahu; soud objasní, která z organizačních složek státu je (se stala) příslušnou jednat za stát v konkrétním pracovněprávním vztahu, a začne s ní dále jednat jako s organizační složkou příslušnou vystupovat ve sporu za účastníka řízení - za stát (Českou republiku) ve smyslu ustanovení §21a odst. 1 o.s.ř., aniž by o tom vydával zvláštní rozhodnutí (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23.6.2004, sp. zn. 21 Cdo 298/2004, které bylo uveřejněno pod č. 128 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004). Námitka dovolatelky, že "je vadou řízení, že odvolací soud nerozhodl usnesením o tom, že procesním nástupcem je Česká republika, zast. Ministerstvem financí" , že "nevydal-li odvolací soud usnesení o vstupu České republiky, Ministerstva financí do probíhajícího řízení, odňal tak účastníkům možnost jednat před soudem", a že "není možné, aby si soud pozval někoho k jednání, kdo nebyl na základě usnesení do řízení přibrán", tedy není důvodná.
Jestliže v projednávané věci bylo po zahájení odvolacího řízení zjištěno, že dnem 31.12.2002 byla zrušena organizační složka státu (Okresní úřad v České Lípě), která v řízení vystupovala za účastníka řízení - Českou republiku podle ustanovení §21a odst. 1 o.s.ř., nebyly - jak vyplývá z výše uvedeného a jak správně dovodil odvolací soud - splněny podmínky k vydání usnesení podle ustanovení §107 odst.1 o.s.ř. Zjištění, že v souvislosti se zrušením této organizační složky státu přešla (všechna nebo některá) práva a povinnosti z dosavadní žalované (České republiky) na jiný subjekt než Českou republiku, může mít - jak se také za odvolacího řízení stalo - za následek jen postup podle ustanovení §107a o.s.ř., jsou-li splněny v něm uvedené předpoklady.
Podle ustanovení §107a odst. 1 o.s.ř. má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v §107.
Podle ustanovení §107a odst. 2 o.s.ř. soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje.
Ten, kdo nastupuje do řízení na místo dosavadního účastníka řízení, musí přijmout stav řízení, jaký tu je v době jeho nástupu do řízení (§107a odst. 3, §107 odst. 4 o.s.ř.).
Nastane-li po zahájení řízení právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde (v důsledku universální nebo singulární sukcese), nemá to samo o sobě vliv na okruh účastníků řízení, tak jak je vymezen podle ustanovení §90 o.s.ř. K procesnímu nástupnictví podle ustanovení §107a o.s.ř. - jak vyplývá z výše uvedeného - může dojít jen tehdy, jestliže žalobce s poukazem na konkrétní právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde, navrhne, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka (jeho právního předchůdce), a jestliže soud tuto změnu v okruhu účastníků připustí. K návrhu, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka, jestliže po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, je legitimován výlučně žalobce. K rozhodnutí o procesním nástupnictví podle ustanovení §107a o.s.ř. soud nemůže - na rozdíl od rozhodnutí podle ustanovení §107 o.s.ř. - přistoupit z vlastní iniciativy (i bez návrhu).
Navrhne-li žalobce, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na jeho místo nebo na místo žalovaného, soud - jak vyplývá z ustanovení §107a odst. 1 a 2 o.s.ř. - ve vztahu k jím označené právní skutečnosti zkoumá, zda jde vůbec o právní skutečnost, zda se jedná o takovou právní skutečnost, s níž právní předpisy obecně vzato spojují přechod nebo převod práv nebo povinností (tedy zda nejde o takovou právní skutečnost, která podle právních předpisů nemůže mít za následek přechod nebo převod práv nebo povinností), zda označená právní skutečnost opravdu nastala a zda je způsobilá mít za následek přechod nebo převod práv nebo povinností, o něž v řízení jde (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24.6.2003, sp. zn. 21 Cdo 306/2003, které bylo uveřejněno pod č. 31 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2004).
V projednávané věci žalobkyně při jednání před odvolacím soudem dne 27.5.2004 navrhla, aby podle ustanovení §107a o.s.ř. na místo dosavadní žalované České republiky vstoupila do řízení příspěvková organizace Základní škola Nový Bor, Generála Svobody 114, okres Česká Lípa, se sídlem Generála Svobody 114, Nový Bor, IČ 72743964.
Odvolací soud - jak vyplývá z odůvodnění napadeného usnesení - považoval za skutečnost, s níž je spojen přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů v této věci ve smyslu ustanovení §107a o.s.ř. z České republiky - Okresního úřadu v České Lípě na Základní školu Nový Bor, Generála Svobody 114, okres Česká Lípa, příspěvkovou organizaci se sídlem Generála Svobody 114, Nový Bor, zrušení okresních úřadů ve spojení se změnou právního postavení školy.
Předpokladem pro právní skutečnost, s níž je spojen přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů z Města Nový Bor na jím zřízenou příspěvkovou organizaci Základní školu Nový Bor, Generála Svobody 114, okres Česká Lípa, je, že se Město Nový Bor stalo nositelem práv a povinností, které převádělo, a že se tedy na základě právní skutečnosti, s níž právní předpisy takový přechod spojují, skutečně stalo nabyvatelem převáděného práva nebo povinnosti.
I když zrušení okresních úřadů - samo o sobě - nelze považovat za právní skutečnost, s níž by byl spojen převod nebo přechod práva nebo povinnosti z pracovněprávních vztahů z České republiky - Okresního úřadu v České Lípě na Základní školu Nový Bor, Generála Svobody 114, okres Česká Lípa, nelze přehlédnout, že zákon č. 320/2002 Sb. (srov. jeho Část stosedmnáctou, Čl. CXVII body 1. až 5.) umožňuje, aby práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů zaměstnanců České republiky zařazených k výkonu práce u okresního úřadu přešly za podmínek v něm uvedených na územní samosprávné celky (obce, města), tedy v posuzované věci - jak správně dovodil odvolací soud - na Město Nový Bor a posléze na Základní školu Nový Bor, Generála Svobody 114, okres Česká Lípa, kterou Město Nový Bor zřídilo s účinností od 1.1.2003 jako svou příspěvkovou organizaci.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správné. Protože nebylo zjištěno, že by usnesení odvolacího soudu bylo postiženo některou z vad, uvedených v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř. nebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
V tomto dovolacím řízení vznikly dosavadní žalované České republice - Ministerstvu financí v souvislosti se zastoupením advokátem náklady, které spočívají v paušální odměně ve výši 500,- Kč [srov. §14 odst. 3, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č.110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb. a č. 277/2006 Sb.] a v paušální částce náhrad výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb. a č. 276/2006 Sb.), celkem ve výši 800,- Kč; náhrada za daň z přidané hodnoty z této odměny a náhrad k nákladům řízení nepatří, neboť advokát, který žalovanou zastupoval, v rozporu s ustanovením §14a vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb. a 276/2006 Sb. neprokázal, že by byl plátcem této daně. Protože dovolání žalobkyně bylo zamítnuto, dovolací soud jí podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř. uložil, aby žalované České republice tyto náklady nahradila. Žalobkyně je povinna přiznanou náhradu nákladů řízení v celkové výši 800,- Kč zaplatit k rukám advokáta, který ji v tomto řízení zastupoval (§149 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. dubna 2010
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu