ECLI:CZ:NS:2010:21.CDO.2641.2009.1
sp. zn. 21 Cdo 2641/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci zástavního věřitele GLORY DAZE ASSOCIATED S.A. se sídlem Pasea Estate, Road Town, Tortola, Britské Panenské ostrovy, registrační číslo 584444, zastoupeného JUDr. Petrem Voříškem, advokátem se sídlem v Praze 7, Argentinská č. 38/286, proti zástavnímu dlužníkovi Městu Mělník se sídlem městského úřadu v Mělníku, Nám. Míru č. 1, o soudní prodej zástavy, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 10 C 202/2007, o dovolání zástavního věřitele proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 5. listopadu 2008 č.j. 20 Co 365/2008-182, takto:
I. Dovolání zástavního věřitele se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Společnost GLORY DAZE ASSOCIATED S.A. se sídlem Pasea Estate, Road Town, Tortola, Britské Panenské ostrovy se žalobou podanou dne 13.6.2007 u Okresního soudu v Mělníku domáhala, aby jí Město Mělník zaplatilo 9.000.000,- Kč, úroky ve výši 4.502.421,87 Kč a úroky z prodlení vyčíslené v žalobě s tím, že uspokojení této pohledávky je oprávněna požadovat pouze z výtěžku prodeje zastavených nemovitostí ve vlastnictví Města Mělník, a to "budovy č.p. 3270 postavené na pozemku parc. č. 613/3 a parc. č. 613/4 (LV č. 5802), budovy bez č.p./č.e., zp. využití jiná stavba postavené na pozemku parc. č. 613/12, pozemku parc.č. 613/3, zastavěná plocha a nádvoří a pozemku parc. č. 613/12, zastavěná plocha a nádvoří, které se nacházejí v k.ú. a obci Mělník a jsou zapsány v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Mělník, na LV č. 10001", a aby soud nařídil k uspokojení pohledávky společnosti GLORY DAZE ASSOCIATED S.A. za dlužníkem - společností HOLD, s.r.o., IČ 47545429, se sídlem v Mělníku, Tyršova č. 3270, ve výši 1.000.000,- Kč, úroků 77.671,30 Kč a úroků z prodlení vyčíslené v žalobě soudní prodej zastavených nemovitostí ve vlastnictví Města Mělník, a to "budovy č.p. 3270 postavené na pozemku parc. č. 613/3 a parc. č. 613/4 (LV č. 5802), budovy bez č.p./č.e., zp. využití jiná stavba postavené na pozemku parc. č. 613/12, pozemku parc.č. 613/3, zastavěná plocha a nádvoří a pozemku parc. č. 613/12, zastavěná plocha a nádvoří, které se nacházejí v k.ú. a obci Mělník a jsou zapsány v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Mělník, na LV č. 10001". Žalobu zdůvodnila zejména tím, že Agrobanka Praha, a.s. uzavřela s dlužníkem HOLD, s.r.o. se sídlem v Mělníku, Tyršova č. 3270 dne 9.3.1995 smlouvu o střednědobém úvěru ve výši 8.000.000,- Kč (s tím, že peněžní prostředky budou vráceny ve čtvrtletních splátkách ve výši 500.000,- Kč, první splátka úvěru byla splatná dne 20.5.1995 a poslední splátka dne 20.2.1999) a dne 27.2.1995 smlouvu o úvěru ve výši 2.000.000,- Kč (s tím, že splatnost úvěru nastává dne 20.1.1996) a že uvedené pohledávky jsou zajištěny zástavním právem k předmětným nemovitostem, zřízeným na základě smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem a o zřízení věcného břemene ze dne 6.2.1992, doplněné dodatkem č. 1 ze dne 6.2.1995. Protože dlužník nic neuhradil, požaduje společnost GLORY DAZE ASSOCIATED S.A. (která se stala věřitelkou na základě smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené dne 31.10.2006 s Agrobankou Praha, a.s. v likvidaci) zaplacení částky 7.000.000,- Kč (1. až 14. splátky ze střednědobého úvěru podle smlouvy uzavřené dne 9.3.1995), úroků z úvěru 3.615.321,27 Kč vyčíslených ke dni 31.8.1998 a úroků z prodlení specifikovaných v žalobě, a částky 2.000.000,- Kč (podle úvěrové smlouvy ze dne 27.2.1995), úroků z úvěru 887.100,60 Kč a úroků z prodlení, jakož i nařízení soudního prodeje zástavy k uspokojení pohledávky ve výši 1.000.000,- Kč (15. a 16. splátky úvěru podle smlouvy uzavřené dne 9.3.1995) a ve výši 77.671,30 Kč (úroků z úvěru od 1.9.1998 do 28.2.1999) spolu s vyčíslenými úroky z prodlení.
Okresní soud v Mělníku nejprve usnesením ze dne 11.7.2007 č.j. 10 C 138/2007-48 vyloučil k samostatnému řízení "část žaloby podané soudu dne 13.6.2007, kterou se společnost GLORY DAZE ASSOCIATED S.A. se sídlem Pasea Estate, Road Town, Tortola, Britské Panenské ostrovy, registrační číslo 584444 domáhala k uspokojení pohledávky za dlužníkem - společností HOLD, s.r.o. se sídlem v Mělníku, Tyršova č. 3270, IČ 47545429, ve výši 1.000.000,- Kč s příslušenstvím nařízení soudního prodeje zastavených nemovitostí ve vlastnictví Města Mělník, a to budovy č.p. 3270 postavené na pozemku parc. č. 613/3 a parc. č. 613/4 v k.ú. Mělník, budovy bez č.p./č.e. (jiná stavba) postavené na pozemku parc. č. 613/12 v k.ú. Mělník, a pozemků parc.č. 613/3, zastavěná plocha a nádvoří a parc. č. 613/12, v k.ú. Mělník, zapsaných na LV č. 10001 u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Mělník, pro k.ú. a obec Mělník", a poté usnesením ze dne 17.4.2008 č.j. 10 C 202/2007-131 zamítl "žalobu, kterou se zástavní věřitel domáhal k uspokojení pohledávky za dlužníkem - společností HOLD, s.r.o. (tč. v konkursu) se sídlem v Mělníku, Tyršova č. 3270, IČ 47545429, ve výši 1.000.000,- Kč s úrokem ve výši 77.671,30 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 25% ročně z částky 500.000,- Kč od 20.11.1998 do 19.2.1999 a z částky 1.000.000,- Kč od 20.2.1999 do zaplacení, nařízení soudního prodeje zastavených nemovitostí ve vlastnictví zástavního dlužníka, a to budovy č.p. 3270 postavené na pozemku parc. č. 613/3 a pozemku parc. č. 613/4 v k.ú. Mělník, budovy bez č.p./č.e. (jiná stavba) postavené na pozemku parc. č. 613/12 a pozemků parc.č. 613/3, zastavěná plocha a nádvoří a parc. č. 613/12, zastavěná plocha a nádvoří, v k.ú. Mělník, zapsaných na LV č. 10001 u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Mělník, pro k.ú. a obec Mělník", a rozhodl, že zástavní věřitel je povinen zaplatit zástavnímu dlužníku na náhradě nákladů řízení 9.900,- Kč k rukám advokáta JUDr. Jindřicha Špergla. Z předložených listin dovodil, že zástavní věřitel má za dlužníkem (společností HOLD, s.r.o., nyní v konkursu) pohledávku z úvěrové smlouvy uzavřené dne 9.3.1995 ve výši 1.000.000,- Kč s příslušenstvím, kterou dlužník uznal co do důvodu a výše dne 5.11.1999, že tato pohledávka byla zajištěna zástavní smlouvou k předmětným nemovitostem ze dne 6.2.1992, podle níž bylo vloženo do katastru nemovitostí zástavní právo, že však toto zástavní právo bylo v roce 2002 z katastru vymazáno (ve věci výmazu zástavního práva z katastru nemovitostí posléze proběhlo správní řízení, které skončilo pravomocným rozhodnutím ze dne 14.1.2008 tak, že se předmětné zástavní právo vymazává). Soud prvního stupně dospěl k závěru, že "právní předchůdci účastníků uzavřeli smlouvu o zřízení zástavního práva, jejíž účinnost skončila dnem 30.1.2002," a že zástavní věřitel "nedoložil, že by ke dni rozhodnutí soudu trval vklad zástavního práva v katastru nemovitostí, tj. zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem"; v tomto řízení soud není oprávněn řešit "předběžnou otázku existence zástavního práva, neboť jde o zvláštní typ řízení," a účastníci "si musí uvedenou spornou otázku řešit v nalézacím řízení podle ustanovení §80 písm. c) občanského soudního řádu". Protože "v řízení nebyla splněna jedna z podmínek uvedených v ustanovení §200z odst. 1" občanského soudního řádu, musela být žaloba zamítnuta.
K odvolání zástavního věřitele Krajský soud v Praze usnesením ze dne 5.11.2008 č.j. 20 Co 365/2008-182 usnesení soudu prvního stupně změnil ve výroku o nákladech řízení tak, že výše nákladů činí 8.400,- Kč, v "dalším" ho potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Nesouhlasil s názorem soudu prvního stupně v tom, že by zástavní věřitel nedoložil vznik zástavního práva, ani kdo je zástavním dlužníkem. Vznik zástavního práva totiž "není vázán na to, že je v době rozhodování soudu zapsáno v katastru, ale zda bylo vloženo"; v tomto řízení se soud nezabývá trváním zástavního práva, ale jen otázkou, zda je zástavní smlouva platným právním úkonem a zda ze samotné smlouvy nevyplývá zánik zástavního práva. Odvolací soud výkladem obsahu smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 6.2.1995 dospěl k závěru, že "smluvní strany uzavřely zástavní smlouvu na dobu určitou do 30.1.2002", že "do této doby mohl věřitel uspokojit své pohledávky z úvěrů prodejem zástavy podle bodu VI. a VII. zástavní smlouvy" a že "uplynutím času - dnem 1.2.2002 zástavní právo zaniklo podle ustanovení §151g občanského zákoníku ve znění účinném do 31.12.2000". Odvolací soud odmítl názor zástavního věřitele, podle něhož je datum uvedené v čl. IX. smlouvy "určením doby, ve které byly pohledávky z úvěru zajištěny zástavním právem", neboť "vymezení pohledávek, které budou zajištěny zástavním právem, je v bodě I. zástavní smlouvy a po tomto bodě následují ujednání o přímém prodeji zástavy a teprve poté následuje ujednání o platnosti smlouvy, o vzniku a konci účinnosti smlouvy". Protože zástavní právo ke dni 1.2.2002 zaniklo uplynutím času, zástavní věřitel nedoložil své zástavní právo k zástavě.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal zástavní věřitel dovolání. Namítl, že v zástavní smlouvě ze dne 6.2.1995 se nejednalo o časově omezené zástavní právo, neboť ustanovení čl. IX. zástavní smlouvy je třeba vykládat "v kontextu celé zástavní smlouvy, a to zejména s přihlédnutím k čl. I., který stanoví: Touto smlouvou se zajišťují všechny budoucí pohledávky včetně příslušenství, které vzniknou zástavnímu věřiteli vůči dlužníku ze smluv o úvěru, jejichž předmětem budou úvěry na investice a zásoby, a to do celkové výše 10.000.000,- Kč", a z něhož vyplývá, že se jedná o zástavní smlouvu k budoucím pohledávkám ve smyslu ustanovení §299 odst. 1 obchodního zákoníku, podle něhož musely být splněny "tři podmínky a jednou z nich bylo časové rozpětí, v němž mohou pohledávky zástavnímu věřiteli vznikat", přičemž právě "tento požadavek byl splněn ustanovením čl. IX. smlouvy, kde doba, po kterou budou budoucí pohledávky vznikat, byla limitována datem 30.1.2002". Dovolatel dále namítl, že odvolací soud měl také přihlédnout k bankovní praxi, v níž "časově omezované zástavní právo bylo zřizováno jen tam, kde byl se zánikem spojen vznik jiného zajišťovacího instrumentu, což v daném případě nebylo" (zástavní věřitel nemohl prodat zástavu "přímo", neboť ujednání v tomto směru obsažené v čl. VI. smlouvy je neplatné). Vytknul současně odvolacímu soudu, že se nezabýval zřízením zástavního práva k zajištění závazku, který vznikne v budoucnu podle ustanovení §299 odst. 1 obchodního zákoníku. Zástavní věřitel dovozuje přípustnost dovolání z ustanovení §237 odst.1 písm.c) občanského soudního řádu a navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a aby věc odvolacímu soudu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30.6.2009 (dále jen "o.s.ř."), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1.7.2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. a že jde o projednatelné dovolání, přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu o věci samé jsou obsaženy v ustanovení §237 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst.1 písm.a) o.s.ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst.1 písm.c) o.s.ř.].
Zástavní věřitel napadá dovoláním usnesení odvolacího soudu, kterým bylo usnesení soudu prvního stupně ve věci samé potvrzeno. Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí ve věci samé, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání zástavního věřitele proti usnesení odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [§237 odst. 3 o.s.ř.].
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Podle ustanovení §151a odst.1 občanského zákoníku (ve znění účinném od 1.1.1992 do 31.12.2000) zástavní právo slouží k zajištění pohledávky a jejího příslušenství tím, že v případě jejich řádného a včasného nesplnění je zástavní věřitel oprávněn domáhat se uspokojení z věci zastavené; zástavní právo se vztahuje na zástavu, její příslušenství a přírůstky, avšak z plodů jen na ty, které nejsou oddělené.
Podle ustanovení §151b odst.4 věty první občanského zákoníku (ve znění účinném od 1.1.1992 do 31.12.2000) ve smlouvě o zřízení zástavního práva se musí určit předmět zástavního práva (zástava) a pohledávka, kterou zabezpečuje.
Podle ustanovení §151b odst.5 občanského zákoníku (ve znění účinném od 1.1.1992 do 31.12.2000) zástavní právo lze zřídit i k zajištění závazku, který vznikne v budoucnu nebo jehož vznik je závislý na splnění podmínky.
Podle ustanovení §299 odst.1 obchodního zákoníku (ve znění účinném od 1.1.1992 do 31.12.2000) zástavní právo lze zřídit na určitou dobu, do určité výše a pro určitý druh pohledávek, které vzniknou zástavnímu věřiteli vůči dlužníku v budoucnu.
Podle ustanovení §151g občanského zákoníku (ve znění účinném do 1.1.1992 do 31.12.2000) zástavní právo zanikne mimo jiné uplynutím času, na který bylo zástavní právo ve smlouvě o jeho zřízení omezeno. Podle ustanovení §170 odst.4 občanského zákoníku (ve znění účinném od 1.1. do 31.12.2001) zástavní právo zaniká uplynutím doby, na níž bylo zástavní smlouvou zřízeno. Podle ustanovení §170 odst.1 písm.d) občanského zákoníku (ve znění účinném od 1.1.2002) zástavní právo zaniká uplynutím doby, na níž bylo zřízeno.
Podle ustanovení §35 odst.2 občanského zákoníku právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem.
Odvolací soud v napadeném rozhodnutí dospěl k závěru, že zástavní právo, sloužící k zajištění pohledávky zástavního věřitele, bylo zřízeno - jak vyplývá ze smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitosti a o zřízení věcného břemene ze dne 6.2.1995 - na dobu do 30.1.2002 a že podle již zaniklého zástavního práva nelze nařídit soudní prodej zástavy podle ustanovení §200z odst.1 o.s.ř. Zástavní věřitel oproti tomuto závěru namítá, že údaj o dni 30.1.2002 nesloužil ve smlouvě o zřízení zástavního práva k nemovitosti a o zřízení věcného břemene ze dne 6.2.1995 k určení doby, na níž bylo zástavní právo zřízeno, ale doby, po kterou měly vznikat pohledávky (z úvěru na investice a zásoby do celkové výše 10.000.000,- Kč), k jejichž zajištění mělo zástavní právo sloužit.
Vznikne-li pochybnost - jak tomu bylo i v projednávané věci - o obsahu právního úkonu z hlediska jeho určitosti nebo srozumitelnosti, je třeba se pokusit pomocí výkladu právního úkonu o odstranění takové nejasnosti. Podle ustálené judikatury soudů výklad právního úkonu může směřovat jen k objasnění toho, co v něm bylo projeveno, a vůle jednajícího se při výkladu právního úkonu vyjádřeného slovy uplatní, jen není-li v rozporu s jazykovým projevem; tato pravidla se použijí i při výkladu písemného právního úkonu, včetně takového, který lze platně učinit jen písemně. V případě, že nejasnost právního úkonu nelze odstranit ani pomocí výkladu projevu vůle, je právní úkon neplatný (§37 odst.1 občanského zákoníku). Pomocí výkladu právního úkonu přitom není dovoleno měnit smysl a obsah jinak jasného právního úkonu.
Z odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá, že odvolací soud z uvedených východisek při rozhodování věci vycházel. Dospěl-li při postupu podle ustanovení §35 odst. 2 občanského zákoníku - oproti názoru zástavního věřitele - k závěru, že "z obsahu smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne 6.2.1995 vyplývá, že smluvní strany uzavřely zástavní smlouvu na dobu určitou, s účinností do 30.1.2002, a že ani výkladem obsahu nelze dospět k závěru, že ujednání čl. IX zástavní smlouvy je určením doby, ve které byly pohledávky z úvěru zajištěny zástavním právem (ve které by mohly vznikat budoucí pohledávky)", nemůže rozsudek odvolacího soudu jen z tohoto důvodu spočívat na nesprávném právním posouzení věci.
Poukazuje-li zástavní věřitel na ustanovení §151b odst.5 občanského zákoníku (ve znění účinném od 1.1.1992 do 31.12.2000) a §299 odst.1 obchodního zákoníku (ve znění účinném od 1.1.1992 do 31.12.2000), která umožňovala v době uzavření smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitosti a o zřízení věcného břemene ze dne 6.2.1995 jednak zřízení zástavního práva ve prospěch závazku, který vznikne v budoucnu, nebo jednak zajištění pohledávek, které vzniknou v budoucnu v určité době, do určité výše a určitého druhu, nemá (a nemůže) to mít samo o sobě vliv na závěr o tom, zda a jak byla v této smlouvě - podle jejího obsahu - vymezena doba, na níž se zřizuje zástavní smlouva.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání zástavního věřitele proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Protože dovolání zástavního věřitele směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud České republiky je podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. - aniž by se mohl věcí dále zabývat - odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť zástavní věřitel s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a zástavnímu dlužníkovi v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. září 2010
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu